Neviditelný pes

EVROPA: Smysl hranic a co má dělat EU

17.3.2020

Možnost aktivovat hranice je tu jako zábrana šíření negativ, včetně koronaviru. Unie by v souvislosti s pandemií neměla od států po dva roky vybírat členský poplatek.

Dobré příklady se šíří snadno a rychle, samy a i přes hranice, pokud se jim zásadně nebrání (jako extrém bránění možno zmínit např. severokorejské hranice).

Ale bez hranic, nejen těch fyzických, se šíří snadno a dobře i věci špatné. Platí to nejen o koronaviru. Platí to o dluhové nákaze i krizi, povinnosti přimíchávat biopaliva, solárních baronech či zbraňových přeregulacích (viz Eurochyby). Bylo to zřejmé ještě před imigrační krizí 2015-2016, ta důležitost hranic zvýraznila.

V kontextu současné infekční krize – pandemie nemoci způsobené koronavirem – smysl hranic vystupuje ještě ostřeji. Zdá se nepochopitelné, že Evropská komise vedená Ursulou von der Leyen po své několikatýdenní nečinnosti v otázce epidemie kritizovala státy, které něco činí na svoji ochranu. Evropská komise se staví proti uzavírání hranic, jak provedla např. Česká republika.

Připomíná to rok 2015, kdy se z Unie snášela vlna kritiky na maďarského premiéra Viktora Orbána, který jako jeden z mála proti jiné krizi – imigrační – něco reálně podnikal. Postavil plot, zavřel hranice a bránil je. Na rozdíl od Řecka, které sklidilo trpké ovoce přeplněných uprchlických táborů – a poučilo se teprve poté. Evropská komise se však nepoučila. Opět kritizuje státy, které dělají pro svoji ochranu naprosto logickou věc: ve chvíli kdy neexistuje lék, tak omezují možnost šíření viru, čímž epidemii rozkládají v čase.

Co dělala v posledních týdnech komisařka pro zdraví a bezpečnost potravin Stella Kyriakides?
Jak reagoval na hrozbu Janez Lenarčič, komisař Evropské komise pro řešení krizí?
Nereagovali v podstatě nijak. Budou za to vyhozeni? Nebudou. Stejně jako nebyl vyhozen komisař pro imigraci v době imigrační krize 2015-2016. Stejně jako žádný europapaláš neopustil svůj post po referendu o brexitu.
V každé krizi EU selhala. V dluhové, v migrační, teď i ve zdravotní.

---
Zdálo by se, že Evropská unie teď může jen mlčet a nechat na státech, ať dělají svou práci při potírání pandemie koronaviru. Chtělo by se možná říci, že Komise a vlastně všechny orgány Unie by radši neměly nic dělat, protože by spíš něco pokazily, než vylepšily.

Ale Unie má v rukách obrovskou moc regulovat a obrovské prostředky, které jí státy již svěřily, bohužel. Takže orgány EU při smutných ekonomických počtech, které přijdou za nějaký čas s odezníváním pandemické krize, musíme vzít v úvahu.

Co by tedy orgány EU měly dělat?
Unie může - a měla by - provádět několik akcí pro zmírnění následků pandemie:

1A) Odpustit státům na dva roky účastnický poplatek (a adekvátně si snížit rozpočet). Státy budou vědět nejlépe, jak ty ušetřené peníze využít. Na oplátku nemusí Unie státům posílat část dotací ze strukturálních fondů – to na ty projekty, které samy státy označí v dané situaci za zbytné. Zároveň by měla EU podstatně omezit svůj byrokratický aparát, včetně úřednických platů.

2A) Vyobcovat ze všech budov Unie Gretu Thunberg a její loutkovodiče. Zároveň zrušit bez náhrady Green deal (Zelený úděl). Nebo máme snad my dříve narození, co jsme zažili již úděl rudý, na stará kolena zažít po pandemii ještě úděl zelený? Karamba!

3A) Zrušit regulace, které státy na popud Unie musely dříve zavést, a které omezují firmy i jednotlivce v jejich možnosti volby, či zdražují energie nebo výrobky.

A co by EU naopak dělat neměla? Respektive ona to Unie stoprocentně bude chtít dělat, ale náš stát by se tomu měl spolu s ostatními vehementně bránit:

1N) Nezavádět další regulace. Zapomenout i na snahy vnutit státům společnou daňovou politiku, která by již zcela zničila poslední zbytky daňové konkurence.

2N) Nesnažit se řešit „pomoc“ přes dotační tituly na Komisí vybrané priority. To je naprosto neúčinné, což tvrdí nejen naši opravdu pravicoví ekonomové, ale třeba i švédští akademici. Ti, kteří se problematikou eurodotací podrobně zabývali (Why EU subsidy schemes don’t work - the evidence).

3N) Objeví se bezpochyby snahy typu: „My bychom jako orgány EU dělali samozřejmě více a účinněji proti koronaviru, ale nemáme ty pravomoce. Dejte nám je, propříště to vyřešíme společně a lépe!“.
V žádném případě na to nekývněme! Nastavme EU hranice. Vězme, že EU v každé další krizi opět selže. Čím více bude mít přitom pravomocí, tím bude selhání fatálnější.

Převzato z blogu Strunz.blog.idnes.cz se souhlasem autora



zpět na článek