Žijeme ve zlatém věku sociálních věd. Jenom namátkou zmiňuji myšlenky, které nás úspěšně katapultují daleko za hranice reality: inkluze, genderismus, postmodernismus nebo cultural appreciation.
Jednoduchost geniálních myšlenek
Skoro každý den se můžeme nadchnout dalším fascinujícím myšlenkovým počinem sociálních vědců. Předběžně poslední zážitek tohoto druhu jsem měl 27. listopadu. Ten den zveřejnil „Journal of Enviromental Law“ zlomový článek Arie Trouwborsta a Hana Somsena z univerzity v holandském Tilburgu.
Jak známo, tak se opravdu geniální myšlenky dají vyjádřit krátce a také jejich text lze shrnout takto: „Všechny kočky by měly být drženy pouze v bytech, protože ohrožují ptáky.“ Oba autoři jsou příkladní učenci, a proto poskytují také návod, jak jejich myšlenku uvést do praxe.
Zákaz vycházení pro kočky prý právně zdůvodňuje direktiva Evropské unie k fauně, floře a habitatu, konkrétně články 6 a 22b. Podle nich „nesmějí dovezená zvířata ohrožovat domácí faunu“. Takže k záchraně ptactva zbývá již jen pár podružností. Třeba sdělit i polodivokým kočkám, že mají zákaz vycházení, zafinancovat celoevropský úřad pro kontrolu dodržování nových nařízení a zorganizovat trestání nepošlušných zvířat a jejich majitelů.
Jednorozměrná moudrost
Holandští učenci navazují na úctyhodnou tradici myšlení. Příklady? V Londýně řádil v letech 1665 - 1666 mor, který přenášely blechy žijící na krysách. Tam, kde žilo hodně krys, se shromažďovalo mnoho koček. Ty byly vidět častěji, než plaché krysy, a tak experti s neúprosnou logikou označili kočky za příčinu moru. Po jejich vybití zemřelo ještě více lidí, protože se krysy a jejich blechy mohly rychleji rozmnožovat. Ale pravé poznání vyžaduje také oběti.
Vědecký pokrok nezadržitelně pokračoval. V 19. století formuloval anglický přírodovědec Thomas Huxley, jeden z prvních přívrženců Charlese Darwina, pozoruhodnou teorii o tom, proč prý v Anglii žijí zvláště zdraví a silní lidé. Albion by za to měl děkovat kočkám a starým pannám. Huxley řekl: „Angličané jsou silní díky hovězímu masu. Anglický dobytek vzkvétá díky červenému jeteli. Červený jetel potřebuje k opylení čmeláky. Život čmeláků ohrožují myši. Kdo žere myši? Kočky. A kdo chová kočky? Staré panny.“
Všechny tři vědecké počiny mají jedno společné. Předpokládají, že každá příčina má pouze jeden důsledek a ten je zase příčinou pro jeden další důsledek. Vedlejší, neznámé anebo proti našim záměrům působící důsledky našeho jednání nemají v tomto stylu myšlení místo. Ale měly by mít.
Návrh arestovat kočky totiž přehlíží další příčiny decimování ptactva; třeba intenzivní zemědělství a postupující industrializace krajiny. Za povšimnutí stojí i toto: Ten, kdo prosazuje zákaz vycházení pro kočky, by měl stejně nemilosrdně postupovat také proti větrníkům. Tyto již na pohled uchvatné kapličky eko-víry v krajině totiž masově zabíjejí ptáky a navíc i jejich potravu, totiž hmyz.
Řešení na všechno
Způsob myšlení, který použili vědci z Tilburgu, má dnes v sociálních vědách klíčové místo a funguje jako generátor řešení na všechno. Jen namátkou jmenuji pár poznatků ze studnice jednorozměrné moudrosti:
Migranti vyřeší demografický schodek Evropy.
Každý zločinec se dá resocializovat.
Mužské a ženské role jsou naučené.
Evropě se vede dobře, protože se Africe vede špatně.
Klima ovlivňuje člověk.
Vzdělaní mají rozhodovat a zbytek lidí poslouchat.
Atd.
Omračující logika těchto poznatků a odvážný metodický přístup obou holandských učenců mě inspirovaly k tomu, abych také zformulovat jednorozměrnou moudrost. Zní takto: Zákaz všech direktiv EU okamžitě zlepší situaci stamilionů Evropanů. Řekl bych, že tohle je první jednorozměrná příčinnost, která má opravdu něco do sebe.
Převzato z blogu se svolením autora
Autor je nezávislý analytik, poradce a kouč