Dvě největší české politické strany se v kampani k eurovolbám snaží, seč jim síly stačí, udržet pozornost občanů u vnitropolitických témat – a tím daleko od úkolů, které by měl mít na stole příští Evropský parlament a o něj opřená Evropská komise. V bitvě mezi oranžovou, v optice dávek a důchodů s eurovolbami nijak nesouvisející (ne)jistotou, a modrobílou sugescí řešení, kterému ve vztahu k EU ale stále ještě dominuje strašení, tak úplně zapadá otázka výběru příštího českého komisaře.
Jakoby nám nestačila zkušenost z roku 2004, kdy vládnoucí sociální demokracie bez jakékoliv vnitropolitické debaty nejdříve do Bruselu k posměchu zbytku EU vyslala Miloše Kužvarta, aby ho s ostudou stáhla a na jeho místo navrhla schopného a po všech stránkách kvalitně vybaveného Pavla Teličku, kterého však po prohraných volbách nahradila neprůbojným Vladimírem Špidlou. Za vyřešení vnitrostranických hrátek uvnitř ČSSD tak tehdy celá Česká republika zaplatila druhořadým portfoliem v Evropské komisi a obsazením nejvyššího postu v evropské exekutivě člověkem, který po pěti letech ani v evropské politice, ani v domácí diskusi o EU nezanechal žádnou výraznější stopu.
Po podražení nohou českému předsednictví je nominace českého zástupce do Evropské komise další událostí, v níž hrajeme o náš dlouhodobý vliv v EU. Jde totiž o důležitou funkci v exekutivě, která formuluje návrhy legislativy platné po schválení napříč celou unií (komisaři rozhodují ve sboru, takže jde skutečně o vliv na veškeré rozhodování Komise) a navíc představuje klíč k neformálnímu vlivu dovnitř všech bruselských institucí. Je pozoruhodné, jak politici, kteří důsledně straší ztrátou vlivu naší země v EU ve prospěch velkých států, ignorují otázku našeho zástupce v instituci, v níž má hlas českého i francouzského komisaře stejnou váhu.
Konkrétní neformální postavení komisařů se odvíjí také od toho, jaké portfolio jim bylo svěřeno – zda zodpovídají za některou ze stěžejních kompetencí EU (hospodářská soutěž, obchod, v budoucnosti energetiku) či zda mají na starosti jen některou z druhořadých politik, které zůstávají v pravomoci členských států (zaměstnanost, vzdělávání či mnohojazyčnost). Schopný komisař navíc vstupuje do domácí debaty o zásadních otázkách – a buduje si tak dlouhodobé postavení na domácí i evropské scéně, které zužitkuje třeba tak jako čerstvá prezidentka Litvy a dosavadní komisařka pro rozpočet Grybauskaiteová, zvolená do nejvyššího úřadu své země již v prvním kole.
Výběr českého komisaře je formálně v rukou vlády. Přidělení portfolia pak přísluší předsedovi Evropské komise. Ve skutečnosti ale záleží na kvalitě osobnosti, již daná členská země navrhne, a na vyjednávací síle diplomacie, kterou ho zaštítí. Vzpomeňme si – podle původního plánu mělo české předsednictví v návaznosti na výsledek evropských voleb docílit v rámci Evropské rady dohody o jménu budoucího předsedy Komise. Nikdo neměl lepší příležitost jak v tomto kontextu prosadit relevantní resort pro svého kandidáta. Tu jsme však propásli – jednání o budoucím šéfovi Komise v červnu naše skomírající předsednictví jen zahájí. A o relevantních jménech s odpovídající odborností a celoevropským kreditem jsme dosud od stran, které podporují stávající vládu, nic neslyšeli, tím méně o širším vnitropolitickém konsensu, který by nominovaného kandidáta měl nést.
Kvůli neschopnosti ODS a ČSSD střetnout se o evropská témata a prezentovat relevantní osobnosti tak máme našlápnuto k pokračování ostudy – obě tyto strany jsou schopné vygenerovat mimo pozornost veřejnosti kandidáta zralého na odsun do Bruselu z vnitrostranických důvodů, jehož podporu v rámci domácích bitviček před předčasnými volbami vyhandlují za něco lukrativního s protivníkem. V této chvíli tak je na ostatních politický stranách, na médiích a na občanské společnosti, jak volné ruce ODS a ČSSD v této hře nechají a zda si vynutí, aby vyslání českého komisaře předcházela široká společenská debata o konkrétních jménech a o potřebných kvalitách i o úkolech, které má plnit. Vzhledem k tomu, že budoucí Evropské komisi musí dát důvěru parlament, který vzejde z červnových eurovoleb, představuje k této debatě aktuální kampaň ideální příležitost.
SNK Evropští demokraté proto diskusi zahájili spuštěním webu www.ceskohledakomisare.cz, na němž prezentují svých šest kandidátů i kandidáty ostatních politických stran, které zareagují na výzvu Týmu Lukáše Macka. Taktéž je tam prostor pro hlasování veřejnosti o všech těchto návrzích i pro širší debatu o vhodných portfoliích budoucího českého eurokomisaře. Nepromarněme v malicherných vnitropolitických hrách a půtkách další příležitost ke kvalitní a sebevědomé reprezentaci České republiky v Evropě - pusťme se do této podstatné debaty!
Převzato z Blog.ihned.cz se souhlasem autorky
Kandidátka SNK ED pro volby do Evropského parlamentu