V časech EHS, předchůdce nynější EU, omezeného na tehdejší západní Evropu, se o Itálii velmi často mluvilo jako o nemocném muži Evropy. Italská ekonomika stagnuje, rozdělení země na bohatý sever a chudý jih se prohloubilo.
Takzvané „antisystémové“ strany, jak se jim s oblibou v korektním politickém slovníku říká, se v Itálii staly jasným vítězem voleb. Nejsilnější stranou se stalo Hnutí pěti hvězd (M5S), nejsilnějším politickým uskupením pak koalice středopravicových stran. Výsledky italských voleb podle jednotlivých regionů pak dokládají hluboké rozdělení italské společnosti. Dělící osou je přibližně střední Itálie, kde si své postavení udržela italská levice, dále na jih přes Řím až po Kalábrii, Sicílii a Sardinii vítězilo právě Hnutí pěti hvězd. Na sever od této relativně úzké linie pak s převahou vítězila středopravicová koalice.
Marine Le Penová označila italský volební výsledek za další důvod k vráskám v centrále EU, Bruselu. Nejde jen o to, že proevropská italská vláda neobhájila své postavení. Zahraniční politika nejsilnější strany M5S totiž nemusí být vůbec konformní s politikou EU vůči Rusku. Představitelé hnutí kritizují protiruské sankce a mají pochopení pro politiku Vladimira Putina. Z požadavku na odchod Itálie z eurozóny sice couvli, nicméně k hospodářské politice EU se vyjadřovat kriticky zřejmě nepřestanou. Itálie a její ekonomika by zřejmě potřebovala nějaké „jiné“, slabší euro, které by jí pomohlo překonat dlouholetou ekonomickou stagnaci. Italská ekonomika se od poslední globální krize před deseti lety dosud pořádně nevzpamatovala.
V EU je tak zatím patrný klid před bouří. V Německu se sice kancléřce Angele Merkelové podařilo dojednat znovu velkou koalici CDU/CSU/SPD, nicméně tato koalice postavila do role nejsilnější opoziční strany Alternativu pro Německo. Ta již v průzkumech preferencí dostihla doposud druhou nejsilnější stranu SPD a pokud se naplní obavy členů SPD hlasujících proti velké koalici s CDU/CSU, SPD se nepodaří získat zpět voliče, a AfD tak může dále na úkor SPD posilovat. Plány na spolupráci mezi Francií a Německem při reformě EU, tj. posílení integrace eurozóny, pak mohou narazit na odpor Itálie.
I v Itálii se tak prosadil ve volbách významně vliv migrační krize. I když se Demokratické straně podařilo díky dohodám s lokálními libyjskými vládci počet migrantů mířících do Itálie výrazně snížit, přesto z odporu k migrantům profitovalo jak hnutí M5S, tak i pravicová Liga Severu. Expert na Itálii v ČT24 přirovnal Hnutí pěti hvězd k našemu Úsvitu, což je bývalá značka Tomia Okamury. Ústup tradiční levice se tak projevil i v italských volbách a opět to bylo ve prospěch „populistů“.
Vzhledem k aktuálním volebním výsledkům budou mít korektní evropská média za nějakou dobu zřejmě docela problém. Až budou úspěchy „anisystémových stran“ takové, že se podobně jako v Česku a nyní v Itálii jejich volební výsledky přehoupnou vysoko přes 50 %, co pak? Dojde k tomu, že tradiční, „systémové“ strany budou nakonec „antisystémovými“? Zdá se, že chybná politika EU k migraci, ale i vliv jednotné evropské měny podlomily důvěru Evropanů v integrační proces.
Není navíc ani překvapivé, že tolik evropských politiků dostalo od médií a opozice nálepku „fašistický“. Naposledy se to podařilo Robertu Ficovi na Slovensku. Je zřejmé, že krize evropské politiky pokračuje na plné obrátky a bude stále složitější nalézat „korektní východiska“.
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz