Skupina Evropa svobody a přímé demokracie obnovila svou činnost poté, co se jí podařilo získat polského europoslance za Kongres nové pravice (KNP), pana Roberta Iwaszkiewicze, autora nejapných výroků o bití žen a dětí. Předsedou KNP je pan Janusz Korwin-Mikke, jehož názory jsou ještě problematičtější. Že jsou některé výroky pánů Mikkeho a Iwaszkiewicze nesmírně hloupé, je zřejmé každému svobodomyslnému člověku na první pohled. Nicméně pan Iwaszkiewicz není v EFDD kvůli svým názorům na rodinu, ale kvůli svému pohledu na evropskou integraci. Ten je zcela v pořádku.
V rozhovoru pro Českou televizi ovšem řada českých europoslanců – mezi nimi Michaela Šojdrová, Luděk Niedermayer či Jan Zahradil – vyjádřila své pohoršení nad skutečností, že Petr Mach je ochoten s panem Iwaszkiewiczem spolupracovat. Těmto rozpakům samozřejmě jako člen Svobodných do jisté míry rozumím. Na druhou stranu ale chápu, že v politice prostě nemůžete vždy spolupracovat s lidmi, se kterými se naprosto ve všem shodnete. Jelikož ale někteří čeští europoslanci mají zjevně na spolupráci ve frakcích mnohem vyšší morální požadavky, pojďme se poučit, jak to vypadá u nich.
Začněme u lidovců z EPP, nejsilnější frakce Evropského parlamentu, kam patří i zástupci TOP 09 a KDU-ČSL. V této frakci sedí například jistá Alessandra Mussoliniová. Jde o bývalou členku italského fašistického hnutí Movimento Sociale. V roce 2003 paní Mussoliniová opustila stranu Alleanza Nazionale na protest proti výrokům jejího předsedy. Co hrozného pan předseda řekl? Na návštěvě v Izraeli se omluvil za roli, kterou Itálie sehrála za druhé světové války. Mussoliniové také vadilo, že pan předseda označil fašismus za “absolutní zlo”. Dědeček paní Mussoliniové by byl jistě pyšný. V roce 2006 pak byla paní Mussoliniové zakázána účast ve volbách, protože se dopouštěla volebních podvodů. Mohl bych pokračovat, ale myslím, že obrázek už si zvládnete udělat sami. Spolupráce s touto dámou zřejmě paní Šojdrové a panu Niedermayerovi nevadí. Zvláštní. Dále jsou členy EPP například zástupci Fideszu, strany, která v Maďarsku úspěšně demontuje liberální demokracii a ještě to drze přiznává.
Podle Jana Zahradila „je potřeba se podívat na to, co evropští kolegové pana Macha říkají a jaké jsou jejich názory“. V pořádku. Podobně by zřejmě bylo fér podívat se na názory kolegů pana Zahradila z frakce Evropských konzervativců a reformistů. Jedním z nich je zástupce Lotyšské ultrapravicové Národní aliance, jejíž členové se každoročně účastní ceremoniálů oslavující padlé příslušníky Waffen SS.
V Zahradilově frakci je i poslanec za nizozemskou křesťansky-fundamentalistickou Státní reformní stranu, která až do roku 2006 zakazovala členství ženám. Tento svůj postoj byla strana donucena změnit až v důsledku soudního rozhodnutí.
Kdyby se do evropského parlamentu dostali čeští zelení, seděli by dnes zřejmě v jedné frakci s paní Tatjanou Ždanokovou. Tato paní by ráda obnovila Sovětský svaz v jeho původních hranicích. Dokonce byla lotyšskými úřady vyšetřována jako ruská agentka. V této souvislosti si můžeme s úsměvem připomenout, jak zelení před evropskými volbami dělali z Petra Macha „Putinova muže“. ČSSD je ve frakci s rumunskou postkomunistickou sociální demokracií, kterou provází řada antisemitských skandálů.
Tento výčet zdaleka není kompletní a dalo by se ještě pokračovat, nicméně není třeba. Snad je již nyní jasné, že problematické strany či jedince lze nalézt snad v každé frakci v Evropském parlamentu. Jen tak namátkou, například ve frakci ALDE sedí zástupci jistého hnutí, jehož předseda byl dlouho veden jako agent komunistické tajné policie...
Je pan Iwaszkiewicz pro Svobodné ideální kolega? To rozhodně ne. Samozřejmě že bych uvítal, kdyby se členem EFDD místo něj stal nějaký skutečný liberál jako například Richard Sulík. Žijeme ale v reálném světě a frakce ohrožená zánikem si nemůže vždy dovolit luxus odmítat potenciální spojence. Pokud ale chtějí čeští europoslanci Petra Macha za výběr kolegů kritizovat, měli by si napřed zamést před vlastní prahem.
Autor je studentem politologie a řadovým členem Svobodných