Evropská unie, zdá se, se domnívá, že má gebíry na rozhodování o všem. Včetně toho, co si rozhodnou vlády, které s ní nemají noc společného.
Čtěte tuto oficiální zprávu:
Zavedení přistěhovaleckých kvót ve Švýcarsku pro občany z Česka a dalších sedmi nových zemí Evropské unie považuje Evropský parlament za diskriminační a nezákonné. Europoslanci se na tom dnes (čtvrtek 24. kvetna) valnou většinou shodli na plenárním zasedání ve Štrasburku.
Od 1. května vyčlenil Bern pro zájemce o pobyt z Česka, Polska, Slovenska, Maďarska, Slovinska, Litvy, Lotyšska a Estonska jen asi 2000 povolení ročně. Toto rozhodnutí švýcarské vlády již dříve kritizovala mimo jiné šéfka evropské diplomacie Catherine Ashtonová.
Konec hlášení.
Catherine Ashtonová, ten miláček davu a kdysi jedna z vedoucích postav britského hnutí za jaderné odzbrojení (měla ovšem na mysli pouze odzbrojení Západu, neboť země Varšavské smlouvy - dle jejího nesporně zasvěceného soudu - neohrožovaly vůbec nikoho), osoba, jíž nic levého nemůže stát jako překážka na cestě k něčemu ještě levějšímu, se společně se svými stejně hloupými kolegy domnívá, že zákony, které prosadili pro EU, platí také pro Švýcarsko, které se naopak na tu celou Unii dívá s těžko skrývaným posměchem.
A že jsou švýcarská nařízení o tom, koho si jako neutrální země pustí do země a koho už ne diskriminační? Inu, ano. Každá ženská, abychom zůstali u Catherine Ashtonové, která si vybere jednoho chlapa a jiné zamítne, diskriminuje. A stejně tak diskriminuje každý chlap, který si vybere jen tu svou, kterou pak má (v ideálním případě) za jedinou. A když si zaměstnavatel vybere z nějakého počtu zájemců o jedno místo účetního ve mzdové účtárně člověka, který zná odpovídající zákony a navíc dovede počítat na prstech obou rukou, a někdy dokonce k tomu dokáže přidat výpočty na prstech obou nohou, diskriminuje tak všechny, kteří tyhle schopnosti (či dovednosti) nemají. To je, zdá se, v očích některých europoslanců neomluvitelný zločin.
Čtenáři se možná bude následující zdát za přitažené za vlasy, avšak je to skutečnost: současné peněžní potíže (cizím slovem: finanční krize) vznikly proto, že dva politicky korektní a vůbec ohromně pokrokoví američtí presidenti se usnesli, že peněžní ústavy mají poskytovat půjčky každému, kdo si požádá. Zjišťovat, zda žadatelé o ty půjčky mají na to, aby vůbec začali dluh splácet, natož aby ho splatili, to je nehorázná diskriminace. Začal s tím jistý James Earl Carter (Jimmy, ve snaze přiblížit se k lidu). Naštěstí pro Ameriku a pro zbytek světa to bývalému pěstiteli a prodavači burských oříšků z Georgie neprošlo. O to se postarali američtí voliči, kteří dali přednost bývalému hollywoodskému herci Ronaldu Reaganovi. Ten, neoslněn ideologickým pozlátkem, se na Carterův návrh prostě vykašlal. Totéž udělal jeho nástupce, George W. Bush toho jména první. Pak přišel známý sukničkář a dnes už jen bývalý právník (o to se postarala právní komora v Arkansasu) William Jefferson Clinton. Ten prosadil Carterův nápad, avšak nikoliv tak, že by to navrhl jako zákon. Nejen, že by riskoval, že mu to v Kongresu neprojde, ale hlavně: mohl by tím nalákat zbytečnou pozornost sdělovacích prostředků. Měl po ruce jiný nástroj: tzv. výkonné nařízení (executive order).
Kam tahle ideologická blbost vedla, víme dnes snad všichni.
Čímž jsme se vrátili plynulým obloukem k nejnovější ideologické blbosti několika europoslanců.
Měli by být rádi, že v Evropě ještě existuje neutrální Švýcarsko. Až soudruhy europoslance budou rozzuření Evropané hnát z Bruselu (a Štrasburku) bičem, budou ještě moc rádi, že tady je země, kde mohou požádat o asyl. Dostal ho tam svého času Lenin, tak proč ne oni.