V Káhiře, Alexandrii a islamistické pevnosti Minjá lidé vyšli do ulic a požadovali, aby se armáda nepletla politiky. Proti demonstrantům házejícím kamení postupují egyptské bezpečnostní síly se slzným plynem a ostrou municí. "Justice se stala nástrojem moci armády a vlády," stěžuje si student ekonomie Mohammed Ašráf. Přes přísná omezení spolu s mnoha dalšími uposlechl výzvu islamistické aliance, která zahrnuje i Muslimské bratrstvo, k veřejným demonstracím.
V Minjá, asi 230 km jižně od Káhiry, bylo před týdnem odsouzeno k smrti 529 egyptských islamistů. Vojenský režim v Egyptě postupuje nemilosrdně proti radikálně islámskému Muslimskému bratrstvu, mateřské organizaci takových hnutí, jako je například palestinský Hamás, Islámský džihád, ale také mnoho salafistických seskupení.
Po pádu prvního svobodně zvoleného prezidenta Egypta, Mohammeda Mursího, došlo v červenci loňského roku k prvním nepokojům. V srpnu bezpečnostní síly zabily na demonstraci v Káhiře stovky muslimských bratří, kteří požadovali znovunastolení Mursího. Tisíce lidí byly od té doby zatčeny a postaveny před soud, včetně samotného bývalého prezidenta. Přitom se nejlidnatější arabská země připravuje na volby, v nichž má být bývalý šéf armády, polní maršál Abd al-Fattáh as-Sísí zvolen za nového prezidenta.
Jak absurdní je situace v Egyptě, je jasné z toho, že při vyhlášení největšího masového trestu smrti v historii moderního Egypta bylo přítomno jen 123 z celkového počtu 529 obviněných. Všichni ostatní byli buďto předtím propuštěni, někteří na kauci, nebo na útěku. Hned další den byl zahájen proces proti nejvyššímu vůdci Muslimského bratrstva, Mohammedu Badie, který je obviněn spolu s 682 dalšími z podněcování k vraždě. V tomto případě je jen 77 obžalovaných v rukou egyptské státní moci. Všichni ostatní jsou na svobodě, v podzemí nebo na útěku.
V současné době se Muslimské bratrstvo v Egyptě z velké části stáhlo do podzemí. Souběžně s hromadným soudem v Minjá se musejí zodpovídat před soudem zaměstnanci katarského zpravodajského kanálu Al-Džazíra v Káhiře. Jsou obviněni ze šíření nepravdivých zpráv a členství v teroristické organizaci. Al-Džazíra se nijak netají se svými sympatiemi k Muslimskému bratrstvu, ale jakékoli obvinění proti svým zaměstnancům rozhodně odmítá.
Obhájce Muslimského bratrstva, advokát Nabil Abdel Salám, označil rozsudek ze dne 24. března 2014 za "nejrychlejší soudní řízení s největším počtem rozsudků smrti v dějinách práva." Odsouzení budou mít možnost se proti rozsudku odvolat. Právníci shledávají v rozsudku "mnoho slabin" a pochybuji, že bude vykonán.
V Egyptě, který má 85 milionů obyvatel, je odhadem jeden milion "muslimských bratří". Po sesazení Mursího armádou bylo Muslimské bratrstvo prohlášeno za teroristickou organizaci. Podle vlastních prohlášení se toto společenství cítí zavázáno pouze k nenásilnému odporu. S jeho dceřinou organizací v pásmu Gazy, Hamásem, proto docházelo již za Mursího ke vzájemnému napětí.
Zatímco rodinní příslušníci odsouzených reagovali před soudní budovou v Minjá hlasitým křikem, ohlásila egyptská státní televize mimořádný hromadný rozsudek smrti bez komentáře. Muslimské bratrstvo vyzývalo na svých oficiálních internetových stránkách ke "svržení vojenské vlády", a pak si stěžovalo v tiskové zprávě, že jeho členové byli prý odsouzeni zpolitizovanou justicí k smrti, protože pokojně bojovali proti vojenskému převratu. Prohlásilo, že rozsudek je dalším důkazem zločinné a brutální povahy režimu. Což prý nade vší pochybnost dokazuje, že události z 30. června byly "vojenským převratem proti vůli veřejnosti." Dále označilo za hnací sílu vývoje "americké pokyny" a "izraelský program". Mohammed Mahsúb, který sloužil pod Mursím jako ministr spravedlnosti, nazval tento verdikt na své stránce na Facebooku "popravou spravedlnosti".
Organizace pro lidská práva vykládají hromadný trest smrti jako známku toho, že režim hodlá dále zesilovat boj proti opozici. Komise OSN pro lidská práva označila verdikt za odporující mezinárodnímu právu. Evropská unie rozsudek rovněž kritizovala. Americká vláda uvedla, že jde o "nespravedlivé" a "do očí bijící ignorování základních právních norem". Mluvčí amerického ministerstva zahraničí, Marie Harfová, oznámila, že bude přezkoumána pomoc poskytovaná Egyptu. V rámci izraelsko-egyptské mírové smlouvy země dostává, stejně jako Izrael, ročně tři miliardy dolarů vojenské pomoci. Nicholas Piachaud z Amnesty International označil rozhodnutí jako "trest smrti pro důvěryhodnost a nezávislost soudnictví v Egyptě" a německá protestantská humanitární organizace "Chléb pro svět" kritizovala rozsudek jako "špatný signál".
Zatím není jasné, zda za vyslovením nelibosti mezinárodního společenství budou také následovat činy. Egypt má strategický význam díky Suezskému průplavu a také kvůli mírové smlouvě s Izraelem. Kromě toho se od pádu Husního Mubaraka jako další možný a především spolehlivý partner na Středním východě nabízí Rusko - nemluvě o Číně.
Pouze Liga arabských států, jejichž ministři zahraničí se po vyhlášení hromadného trestu smrti v druhé polovině března okamžitě setkali na summitu v Kuvajtu, oznámili "business as usual" - jedeme dál. Jako vždycky, ani v tomto případě neexistuje mezi bratrskými arabskými státy žádné napětí – bez ohledu na všechny spory, občanské války a statisíce obětí v arabsko-arabských konfliktech.
Také v Jeruzalémě se lidé ohledně události v Egyptě vyjadřují spíše opatrně. "Všechno je to jen politika," říká palestinský obchodník ve staré části města, který jinak s Hamásem, palestinskou odnoží Muslimského bratrstva, sympatizuje, "a té máme už po krk." O osud svých egyptských souvěrců si Palestinec s izraelským průkazem totožnosti nedělá starosti: "Dny Sisího jsou sečteny. Jestli vydrží u moci rok, bude to dlouho."
Izraelská vláda k dění u jihozápadního souseda zachovává důsledné mlčení. Násilné akce Sisího proti mocné a hluboce zakořeněné menšině obyvatel jeho země bezesporu nepatří k ideálům izraelských demokratů. Na druhé straně je prezident Sisí v současné době nejlepší volbou z hlediska židovského státu, který již dlouho s velkým znepokojením sleduje chaos na Sinajském poloostrově, v Pásmu Gazy ovládaném Hamásem a možnost islamistického režimu v Káhiře.
Historie Muslimského bratrstva ukazuje, že brutální pronásledování v posledních desetiletích, zejména za vlády prezidenta Mubaraka, pouze posílilo jeho vliv a přesvědčivost. Protizákonný Sisího postup s pomocí jeho zglajchšaltovaných soudců proto může mít opačný účinek, než nový vládce s prezidentskými ambicemi na Nilu zamýšlí. K tomu přistupuje i mizerná ekonomická situace, která se v kombinaci s hluboce rozdělenou společností může stát politickým úskalím.
V každém případě bude mít vývoj v Egyptě dalekosáhlé důsledky pro celý arabsko-islámský svět. Bez ohledu na to, zda bude hromadný trest smrti z pondělí 24. března 2014 revidován, zasadil už anti-islamistickým snahám po celé zemi na Nilu těžkou ránu. Pro zdejší prastaré křesťanské společenství, které všechno vsadilo na Sisího, takže při sesazení prezidenta Mursího i koptský papež Tawadros II. stál na straně polního maršála, by postup jeho patrona mohl být fatální. Téměř deset milionů Koptů zažilo v posledních letech, zejména ve venkovských oblastech, kam mezinárodní společenství jen stěží dohlédne, strašné pronásledování. To, že Tawadros II. opakovaně zdůrazňoval, že je Sisího "národní povinností" stát se v nadcházejících volbách prezidentem, může se pro jeho stoupence stát hrozným bumerangem, jestliže polní maršál se svou politikou pohoří.
© Johannes Gerloff
přeložil Pavel Mareš
www.wilberforce.cz