BREXIT: Johnson na cestě k další fázi klaunství
„Boris Johnson na cestě k vítězství“ pojmenoval politolog Alexander Tomský svůj oslavně lichotivý článek, přičemž z nějakého mně neznámého důvodu tam jaksi zapomněl podotknout to nejdůležitější, tedy skutečnost, proč nejen opoziční politici současnému premiérovi nedůvěřují a hlavně z čeho mají obavy.
Premiér Johnson, jenž skutečně dokázal v neuvěřitelně krátkém termínu vyjednat novou smlouvu o odchodu Velké Británie z Evropské unie, přišel vzhledem k složité a velmi komplikované politické situaci v Británii s novým taktický tahem, jenž by mohl podle něj být východiskem z patové situace takřka čtyři roky trvající, světově unikátní chaotické brexit tragikomedie, což je patrně jeden z největších karambolů demokracie v celé její historii (no, zvolení Adolfa Hitlera cestou demokratickou a podobně byly přešlapy o mnoho horší, to přece jen uznávám). Johnson si přeje, aby se koncem tohoto roku uskutečnily předčasné volby, v kterých podle jeho předpokladu zvítězí politické strany usilující o brexit a změní se rozložení sil v parlamentu, což mu konečně dovolí prosadit novou smlouvu o odchodu z EU, kterou se mu podařilo vyjednat.
S největší pravděpodobností je totiž jasné, že letos na Samhaina k brexitu nedojde a Velká Británie bude nadále reptat a škodit v EU na věky věků a nikdy jinak amen, přičemž Boris Johnson rovněž s největší možnou pravděpodobností ani kvůli této ošemetné skutečnosti určitě koncem týdne neskončí mrtvý ve škarpě, jak již v souvislosti s možností odeslání žádosti o odklad brexitu před časem avizoval, no a jak se naštěstí kupodivu nestalo. Britský premiér je pořád ještě živý, zdravý a zároveň energií kypící.
Předseda vlády Johnson je mnohokrát usvědčený notorický lhář, což je podle mne hlavní příčina nedůvěry opozice a neochoty přistoupit na jím navrhované řešení. Nemá cenu sepisovat všechny jeho známé lži od údajné EU normalizace velikosti okurek a banánů až po tu asi nejslavnější, kterou použil během kampaně o brexitu a podle které Británie odvádí tři sta padesát milionů liber týdně do rozpočtu EU, což jsou peníze, které by se daly místo do EU přesunout do britského systému péče o zdraví občanů.
Opozice se samozřejmě obává, že premiér jako docela často opět blufuje a udělá něco jiného než to, co říká, aby vzbudil jistá očekávání a dotlačil neústupné poslance k reakci, kterou si dlouhodobě přeje. Představitelé opozice jsou si zcela určitě vědomi, že jeho konečný cíl byl a zůstává odlišný od toho jejich, rebelující a posléze vyloučení poslanci konzervativní si zase za žádnou cenu nepřejí, aby došlo k brexitu bez dohody. Doposud totiž navíc neexistuje žádná legální záruka, jež by tzv. tvrdý brexit vyloučila na konci dalšího odkladu, a to i kdyby se jednalo o odklad do prosince 2020 či delší, což nově podepsaná dohoda mezi GB a EU na konci tzv. přechodového období umožňuje, pokud do té doby žádná společná smlouva nebude schválena a ratifikována. Šéf opozice, neokomunista Corbyn, chce prostě legální záruky, že k tvrdému brexitu nedojde, jinak volby patrně nebudou. Pominu-li všeobecně platný axiom o tom, že kapříci si sami rybník nevypustí, je nutné si také uvědomit, že pan premiér již nemá v parlamentu většinu a o dvou třetinové většině, kterou potřebuje ke schválení předčasných voleb, se mu při veškeré dobré vůli může podle mne jen zdát, no a zároveň skutečnost, že podle výzkumů veřejného mínění by opozice volby mohutně prohrála, logicky tedy nejsou její životně důležitou prioritou, řekl bych.
Britové mají podle vyjádření dosluhujícího předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera budoucnost zcela ve svých rukou a naprosto nic jim již nebrání v tom, aby opustili unii, podle premiéra Johnsona se jedná o vynikající dohodu, která umožní Británii, aby opět převzala kontrolu. Je mně jasné, že se opět někdo pilně a způsobem zcela krkolomným pokusí tuto krystalicky jasnou situaci převyprávět nějak jinak ve stylu, že za všechno může jako obvykle jakýsi Brusel, nebo co, ale soudný čtenář snad navzdory podobnému překrucování uvidí fakta, která mluví za vše.
Jean-Claud Juncker: „Kde existuje vůle, tam je také dohoda. Máme ji. Je to spravedlivá a vyvážená smlouva jak pro EU, tak pro Velkou Británii.“
Where there is a will, there is a #deal - we have one! It’s a fair and balanced agreement for the EU and the UK and it is testament to our commitment to find solutions. I recommend that #EUCO endorses this deal. pic.twitter.com/7AfKyCZ6k9
— Jean-Claude Juncker (@JunckerEU) October 17, 2019
Boris Johnson: „Máme novou parádní smlouvu a opět převezmeme kontrolu. V sobotu by ji měl schválit Parlament (nestalo se tak ani v pondělí, poznámka autora), no a my se pak můžeme věnovat dalším prioritám, jako jsou životní náklady, systém zdravotnictví, kriminalita a životní prostředí.“
We’ve got a great new deal that takes back control — now Parliament should get Brexit done on Saturday so we can move on to other priorities like the cost of living, the NHS, violent crime and our environment #GetBrexitDone #TakeBackControl
— Boris Johnson (@BorisJohnson) October 17, 2019
Oproti Alexandru Tomskému si tedy myslím, že Boris Johnson není na žádné cestě k vítězství, a naopak jsem stále více přesvědčen o tom, že brexit se opět bohužel neuskuteční ani letos a ani příští rok a ani za deset či za sto let, no a nebude to kvůli jakési potměšilé pomstychtivosti představitelů Evropské unie, jak pořád umanutě omílají odpůrci evropské integrace, ale právě a jen kvůli malicherným a zdravým selským rozumem zcela nepochopitelným poslaneckým klauniádám bez konce v režii britského parlamentního systému.
Některé známé lži Borise Johnsona:
https://weekend.lesechos.fr/business-story/liste/0601518695695-7-mensonges-proferes-par-boris-johnson-2278692.php
https://www.2oceansvibe.com/2019/09/06/a-brief-staggering-history-of-boris-johnsons-lies/
Převzato z blogu autora s jeho souhlasem