Tak se ptají byznysmeni
Byznysmeni touží, aby boje v Afghánistánu již ustaly a tzv. prozápadní vláda konečně předala moc Tálibánu. Nebo ještě lépe, aby se vláda s Tálibánem dohodla o podílu na moci. Občanská válka škodí kšeftu.
Na dohodu kábulské vlády a Tálibánu tlačí Američané i Čína. Proto Čína zprostředkovala letos v květnu třístranné rozhovory s Pákistánem a Afghánistánem. Čínský velvyslanec v Pákistánu Yao Jing zorganizoval v Islámábádu neoficiální konferenci zástupců vlád i expertů z těchto tří zemí.
Peking zahájil dialog ministrů zahraničních věcí již v roce
Afghánistán a Pákistán mají téměř
USA podporují vládu v Kábulu, aby vyjednávala s Tálibánem. Mírové rozhovory USA proto letos podpořily ještě intenzivnějším bombardováním povstalců...
Pro Tálibán jsou ale hlavním hráčem USA. Proč jednat s někým, kdo o ničem nerozhoduje. Protože bez peněz a techniky z USA je s vládním režimem v Kábulu během krátké doby amen.
„Není pochyb, že Tálibán nebude mluvit s afghánskou vládou, pokud dosáhne dohody s Američany jako první,“ uvedl Waheed Muzhda, bývalý člen Tálibánu, a dodal: „…chtějí říci, že afghánská vláda je bezvýznamná loutka a její nabídka nestojí za odpověď.“
Přidal se jízlivě i ruský prezident Vladimír Putin. Jak ukazuje vzteklá reakce z afghánského senátu uveřejněná 23. 5. 2018, zahrál na velmi citlivou strunu, když vzkázal přes zvláštního vyslance pro Afghánistán, že by měly USA zahájit přímé rozhovory s Tálibánem, jinak válka bude přetrvávat.
Ale 21.5. 2018 se v českém tisku objevila i jiná afghánská reakce: Někteří členové afghánské horní komory parlamentu tvrdí, že Severoatlantická aliance a Spojené státy americké nepomohly afghánským ozbrojeným složkám ve válce proti povstalcům. Podle senátorů počet střetů ozbrojených složek s povstalci narostl, ale afghánské bezpečnostní složky při nich v posledních letech nebyly ze strany USA a NATO dostatečně podporovány. „Afghánská vláda by měla dohody přezkoumat,“ řekl Mohammad Alam Ezedyar, první místopředseda senátu. Ale to by znamenalo vlastně kapitulaci před Tálibánem.
Jisté je, že byznysmeni touží, aby boje již ustaly, protože válka škodí kšeftu, čili škodí řadě slibných projektů, jako je stavba plynovodu TAPI (Turkmenistán – Afghánistán – Pákistán – India). V únoru 2018 v afghánském městě Herát bylo slavnostně zahájeno budování afghánské části plynovodu. Práce byly v Turkmenistánu již ukončeny. Plynovod dlouhý 1814 kilometrů povede v délce
V knize „Bombardovat nemocnice je normální“ (Ústí nad Labem, AOS publishing 2017, str.20) jsem v kapitole „Poučení z krizového vývoje v Afghánistánu“ uvedl: „Padne kolem roku 2020 prozápadní vláda v Afghánistánu? Autor knihy to předpokládá. Otázkou je, zda tento stav lze zvrátit nebo zpomalit. Z pohledu roku 2017 nelze vyloučit možnost opět navýšit počet amerických (případně i spojeneckých) vojáků o několik tisíc. Měli by působit jako poradci, ale šlo by o hasiče, kteří by pomáhali hasit katastrofální problémy na bojišti. Tím lze prodloužit přežívání současné prozápadní afghánské vlády na omezeném prostoru o několik let, než se Čína, USA, Pákistán dohodnou s Tálibánem na formě spolupráce (převzetí moci), která by byla výhodná též pro USA.“
Kdo co ovládá
Afghánští úředníci připouštějí, že kábulská vláda ovládá (jenom?) více než polovinu okresů země.
Podle vládních údajů ze začátku roku 2018 povstalci ovládali nebo ovlivňovali oblasti s 12 procenty obyvatelstva. Zbylých 23 procent obyvatel žije v sporných oblastech. Čili víceméně 35 % obyvatel ovlivňují (ať přímo či nepřímo) islamisté. Z hlediska rozlohy jde ještě o větší území pod vlivem Tálibánu. Mnoho obyvatel je koncentrováno ve městech ovládaných prozápadní vládou.
Řada rozlehlých oblastí je sice slabě obydlena, ale ze strategického hlediska jde mnohdy o důležité oblasti. Podobné to bylo koncem sovětského angažmá v Afghánistánu. Právě dosavadní neschopnost Tálibánu obsadit velká města je prý důkazem jeho slabosti, utěšují se Američané.
Jenže se objevila 17. 5. 2018 oficiální reakce ministerstva obrany, že vládní síly jsou připraveny k udržení měst v celé zemi. Ministerstvo přiznalo, že města Farah, Faizabad, Trinkot, Kunduz, Maimana a Pul-e-Khumri jsou pod tlakem Tálibánu, ale vládní síly jsou připraveny je bránit. Zní to jako vzkaz: „Nebojte se, ono to nakonec dobře dopadne.“ To není suverénní prohlášení, ale snaha o uklidnění.
Dvacet dva členů bezpečnostních sil bylo v době uklidňujícího prohlášení mezitím zabito při těžkých střetech s Tálibánem ve dvou okresech provincie Ghazni ve východním Afghánistánu. Představitelé provincie Ghazni uvedli 21. 5. 2018, že několik desítek příslušníků afghánských bezpečnostních složek zahynulo během několikadenních těžkých bojů s Tálibánem. V boji zemřelo 20 policistů, včetně šéfa okresní policie. Afghánská vláda potvrdila pouze 12 úmrtí. Tálibánští povstalci mezitím zabili ještě dalších 20 příslušníků bezpečnostních sil ve třetím okrese.
Tálibánci pokračují ve své smrtelné jízdě po provincii Ghazni. V bojích z 21. na 22. února měly bezpečnostní síly další mrtvé, včetně dvou vyšších policejních důstojníků.
Pentagon na prvního máje sdělil, že k 31. lednu 2018 měly afghánské obranné síly celkem 313 728 osob. S tím byl ale spojen povzdech, že afghánské síly v roce 2017 utrpěly bezprecedentní ztráty: asi 10 000 osob - v bojích i dezercemi. Počet afghánských bezpečnostních sil klesl v uplynulém roce 2017 téměř o 11 procent. V roce 2017 poklesly i stavy afghánské národní policie.
USA uznávají, že téměř 17letý konflikt zůstává v patové situaci. Afghánská armáda dosahuje (občas) větších úspěchů, protože před dvěma lety zahájila intenzivnější letecké útoky. Každodenně provádí až 12 leteckých útoků.
Pilní jsou také Tálibánci: Ve zpravodajství z 21. 5. 2018 lze nalézt prohlášení mluvčího afghánského ministerstva obrany: „Tálibánci zvýšili počet útoků a po vyhlášení jarní ofenzivy provedli kolem 1000 útoků. V reakci na útoky provádíme denně až 20 vojenských operací.“
Pákistánsko-americké milování
Prezident Trump chce USA v Afghánistánu uvázat na delší dobu, protože se do Afghánistánu tlačí Číňané. S tím je spojena marná snaha působit na Pákistán, aby ukončil podporu afghánským povstalcům. Prezident Trump vydal tweet na Nový rok 2018, že USA poskytly Pákistánu pomoc za 33 miliard dolarů. Na oplátku získaly USA jen „lži a podvody“. Obvinil Pákistánce, že poskytují útočiště teroristům ze sousedního Afghánistánu.
Jde o výčitku neustále se opakující, ale Pákistán přímo Tálibán nepodporuje. Jenom některé militantně islámské politické frakce a na ně navázané části rozvědky a bezpečnostních sil. Spíše panuje tichý souhlas, aby byli vyhnáni z oblasti nevěřící psi (USA a NATO).
Američtí a afghánští úředníci též obviňují Pákistán, že v boji proti militantním skupinám se zaměřuje jenom na ty, které ohrožují bezpečnost Pákistánu. Pákistán obvinění popírá. Prý šlape na paty všem nectně se projevujícím skupinám.
Úoků v Afghánistánu se účastní také Pákistánci. Nejčerstvější případ je z května, kdy byli dva Pákistánci a jeden Afghánec zadrženi v Kábulu. Měli u sebe dusičnan amonný a výbušninu C4.
Občas také v Pákistánu vyhodí do povětří nějaké křesťany nebo je zastřelí. Občas je i zavřou. Podle Radia Vatikán dalším zdrojem utrpení pro pákistánské křesťany je nechvalně proslulý zákon o blasfemii, na jehož základě byl např. počátkem března odsouzen osmnáctiletý Patras Masih kvůli údajnému zveřejnění blasfemického Mohamedova portrétu na facebookovém účtu. Tlak islámských fanatiků stále sílí a lépe nebude.
Jisté je, že vztahy mezi USA a Pákistánem mají do vřelosti daleko. V dubnu 2018 pákistánské sdělovací prostředky oznámily, že diplomaté by neměli mít bez povolení dovoleno cestovat více než
V Pákistánu naopak většina zahraničních diplomatů, včetně Američanů, čelí omezení svého pohybu kvůli obavám o jejich bezpečí. Ale opatření v USA jsou podle Pákistánu zbytečná.
Pákistánská média připomínala v květnu, že vztahy mezi Spojenými státy a Pákistánem v posledních měsících ochladly, protože USA pozastavily více než 1 miliardu dolarů „bezpečnostní pomoci“ Pákistánu.
Vzájemným vztahům nepomohlo ani to, že 7. dubna americký vojenský atašé Joseph Emanuel Hall jel v Islámábádu na červenou a kvůli tomu zabil motocyklistu a vážně zranil cyklistu. Washington odmítl pákistánský požadavek zprostit Halla diplomatické imunity, aby mohl pákistánský soud tahat diplomata za uši kvůli usmrcení člověka.
Reakce následovala: Pákistánské ministerstvo zahraničí oznámilo velvyslanectví Spojených států, že jeho úředníci již nebudou mít nárok na zvláštní zacházení na letištích.
Americkým diplomatům bylo rovněž zakázáno „instalovat prostředky radiové komunikaci v rezidencích a tzv. bezpečných domech“ bez předchozího vládního povolení. Rovněž jim bylo zakázáno používat zabarvené sklo na vozidlech. Pákistán poskytl výjimky diplomatickému personálu USA v Pákistánu v rámci války proti terorismu před 17 lety.
Sherry Rehman, lídr opozice v pákistánském senátu, považuje diplomatický spor jako „bezprecedentní pat“ ve vztazích mezi Pákistánem a USA. Co se děje, „symbolizuje sestupnou spirálu v již tak napjatých vztazích,“ uvedl Rehman. Vztahy se jistě časem zlepší (a potom zase zhorší). Prostě vztah USA a Pákistánu lze nazvat pragmatickým politickým sexem. K tomu lze dodat, že sílí spolupráce Pákistánu a Íránu.