Čas od času se stane, že člověk nechce, ale musí. Kafe mi doma ukapává z Primadonny, ale žena trvá na klasickém lógru (nejspíše z důvodů následného věštění), a tak bylo jest mi třeba navštívit prodejnu s elektrickými spotřebiči.
Předem se omlouvám milým čtenářům za tuto banalitu, ale život nejsou jen zásadní okamžiky, chvíle životních rozhodnutí na jeho osudových křižovatkách. Občas je nutno se pronudit ordinérností všedních dní.
„Slyšela jsem, že se u některých konvic dá nastavit i teplota, takže vyber raději tu“, vyprovázela mne odpůrkyně na mé výpravě, dobře vědouc, jak nesnáším podobné expedice do obchodů, kde - na rozdíl od socialismu - mají nepřeberný výběr všech různých značek, takže zpravidla podléhám trudnomyslnosti z nadbytku a moje vrozená nerozhodnost mi posléze ubírá drahocenné desítky minut života, které bych mohl strávit rozhodně příjemnější činností.
Nicméně skutečnost, že budu vybírat již ze selektovaného sortimentu, mi dodala patřičné odvahy a tak jsem po chvíli hledání našel asi tři druhy konví, kde bylo možné nastavení teploty na požadovanou hodnotu. Jako správný vlastenec jsem zvolil českou značku a pln radosti ze splněného úkolu jsem se z džungle obchodního centra vydal zpět do našeho příbytku s tím, že si odpůrkyně bude moci uvařit svůj oblíbený lektvar a nebude spílat nefunkčnímu přístroji.
Můj přítel tvrdí, že návod na použití čte jen srab a moje děti vždy při podobném problému mačkají tak dlouho tlačítka, až se doberou správné funkce, nazývajíce toto intuicí. Mé synapse se však bohužel - na rozdíl od tvrzení profesora Hoeschla - nespojují tak rychle a radostně jako na jeho věkem vázaných grafech. V reálu to znamená, že tupě zírám na čtyři tlačítka s vědomím, že bude problém si pamatovat, které bude první a které třeba třetí, Teprve po cca 845. opakování bývám bezchybný.
Na rozdíl od svého přítele miluji návody. Považuji je za jistou odnož literární fantasie. Tak u konkrétní konvice byly pojmenovány části - trup byl A1, ucho A2 a ten špunt na otevření víka A3. Půl odstavce se autor věnoval principu uchopení konve (A2, nikdy A1 !) a otevřením víka pomocí špuntu A3 (tedy jen žádné násilí či šroubovák). I knoflíky na zvýšení či snížení teploty popsané pro sichr písmeny B1-B5 byly jasné a zřetelné, Uprostřed ovládacího pultu bylo kolečko, které mělo ukazovat požadovanou teplotu. Z továrny byla nastavena na 85 stupňů.
Po zapnutí se ozvalo několik nadějných pípnutí a konev začala hřát, Zbývalo nastavit teplotu na 80 st. (zelený čaj) a vyčkat. Jenže chyba lávky - ať jsem mačkal, jak jsem mačkal, na displeji bylo stále 85 stupňů. Opět jsem prostudoval návod, hlavně dávat bacha, abych nezaměnil A1 za A2, Nic. Konev jela svým tempem, došla k varu a plesknutím se vypla.
Po cca 20 minutách jsem přivolal odpůrkyni, abych jí vysvětlil, že A/ nemá dělat experimenty s novým typem tovaru, b/ nemá mne posílat do megamarketů, když ví, že trpím sociální fobií, C/ ať si ten krám zprovozní sama. Přidal jsem ještě několik nelichotivých poznámek směrem k výrobci s tím, že tak nějak chápu, proč si odbojní Baskové zvolili totožný název.
Po 45 minutách bádání mi bylo sděleno, že jsem koupil nepochybně vadný výrobek a že mám zajít do krámu vrátit ten šmejd a pokusit se z nich získat zpět prachy. Kdo zažil, ví, jak to probíhá. Prodejce se tváří stejně přívětivě, jako když mu přejedete čistokrevného čokla, pak vám začne nabízet cokoli jiného ve stejné ceně. Teprve po prokázání znalosti reklamačního řádu vám s odporem vydá zpět vaše zdaněné prachy.
Moje sestřička, které jsme po příchodu do práce sdělil důvody svého rozmrzení, mi poradila, ať se podívám na You tube, neboť tam prý je všechno. Bylo. Krásná konev, kouřící nad právě zalitým šálkem čehosi voňavého, s blikajícím displejem s navolenou teplotou. Naštěstí je ordinace oddělena od čekárny dveřmi se zvukovou isolací, jinak by nejspíše čekající nemocní pomalu opustili tento prostor s vědomím, že od podobného hulváta a sprosťáka je rizikem si nechat i zalepit flastrem ranku na ruce.
Znáte film Osvícení? Jak tam pobíhá Jack Nicholson po opuštěném zimním středisku a zešílí? Tak nějak to bylo do doby, než jsem byl rovněž osvícen. Uchopil jsem předmětnou konev ten den asi po 125 do ruky a pomalu jsem se pokusil místo, kde měla blikat LEDka, zblízka prohlédnout, A pak mne napadlo, jestli ona není nějak vadná .... no a juž všichni tuší konec. LEDka byla přelepená naprosto dokonale papírovým kolečkem stejných rozměrů a po chvili zápasu se dala sundat. Pod ní na mne samozřejmě škodolibě blikal údaj o teplotě.
Představa, že mi totéž provede příslušný pracovník prodejny a pak na mne pohlédne stejně, jako my všichni na jedince, který se při testu inteligence snaží napasovat trojúhelník do čtverce, mi vyvolala celotělový třes a rychlý vstup do komůrky, kam musíme čas od času všichni.
Doma jsem byl přivítán stejně, jako úspěšný francouzský polní maršál, který provedl nečekaný výpad a zcela zničil nepřítele. Přesto zůstal jistý osten pochybností, Zítra jdu totiž kupovat skládací žebřík.
Psáno pro www.blogosfera.cz