Jsem takový smolař, že kdyby se konalo mistrovství světa ve smolařství, tak skončím druhý. Už jsem se s tím smířil, ale jsou chvíle, kdy prostě nenacházím slov. Výlet s rodiči. V sobotu ráno. Na to by měl být nějaký zákon, že o prázdninách se smí vstávat nejdřív po deváté. Namísto toho mě vytáhnou z postele v šest a násilím posadí k snídani. Abych projevil alespoň nějakou míru spolupráce, naliji jsem si čaj na obličej a klimbám s čelem položeném na namazaném krajíci.
Plán nevyšel. Namísto, abych byl poslán za trest do pokoje a dostal domácí vězení, otřeli mně mokrý mastný obličej a nasadili do auta. Zadoufal jsem, že jako obvykle nenastartujeme, ale když být smolařem, tak pořádným. Prý jedeme pro houby. Co si pod tím tvrzením rodiče představují nevím, ale klidně mohli jet beze mě. Možná vyrážejí tak brzy, aby měli jistotu, že si pořídí čerstvé zboží.
Ignorujeme prázdné parkoviště u našeho místního supermarketu. To znamená, že se asi chtějí rozšoupnout a navštívíme hypermarket na kraji města. Muselo jim přeskočit, míjíme i hypermarket a vyjíždíme z města mezi Přemysly Oráče a honáky krav. Rodiče mě trochu děsí, rozhlížejí se po krajině jako kdyby nikdy nic podobného ještě neviděli. Chvilku jsem zadřímal a už mě vlečou ven. Musím si zapamatovat, že příště se mám narodit někomu normálnímu, kdo nemá věčně rozbité auto. Otec dojel ke kraji lesa a snaží se tvářit, že tak to právě chtěl. Nejhorší je, že matka neprokoukla jeho laciný trik a tváří se podobně natěšeně, jako mimino na dudlík. Pokud je obchod někde v lese, tak i nezkušený zákazník jako já pozná, že celý koncept je zvolený špatně. Chybí poutače a parkoviště je směšně malé, nevybetonované.
Nákupní košíky rodiče vytahují z kufru, nestačím se divit, jak lesní franšíza funguje. Jednotlivé produkty jsou umístěné nahodile, rozhodně se nedá říct, že by se snažili je umístit do přirozeného zorného pole zákazníka. Do regálu, asi metr nad úroveň podlahy. Doplňování zboží viditelně vázne, namísto vybírání nákup připomíná hledání. Při bližším zkoumání je jasné, že nejenže zboží nemají hygienicky balené, ale není k nalezení doba trvanlivosti ani jaké konzervanty obsahuje. Snažím se, opravdu se snažím, ale nacházím jen část produktového spektra obvyklého obchodního řetězce, nikde nevidím polotovary či výrobky s přidanou hodnotou. Mimo hub jsou zde k mání i jahody a maliny. Opět nabízeno pouze v syrovém stavu a nejsou připraveny ani sáčky k zabalení vybraných poživatin.
Irituje mě množství miniaturních dronů okolo nás kroužících a snažících se nás intenzivně očkovat. Navíc jejich pohonná jednotka vyluzuje nepříjemný monotónní zvuk. Zastřešení obchodu není na obvyklé úrovni, obávám se, že v případě deště dojde k poškození vystaveného zboží. Čistota je na katastrofální úrovni. Neuklízelo se tu již dlouho, na podlaze roste mech a tráva. Na několika místech jsem viděl zcela zřetelně zvířecí trus. Jsem přesvědčen, že hygienická stanice nařídí jeho okamžité uzavření do doby odstranění výše zmíněných nedostatků.
Při každém nálezu jedlé houby se rodiče usmívají podobně, jako když dobrovolně umyji nádobí. Klimatizace funguje na výbornou, zřejmě je nastavena na nejvyšší výkon. Mimo klimatizace je na vysoké úrovni i kvalita hudby, podkreslující nákup. Reproduktory nejsou instalovány napevno, ale zřejmě samovolně a neorganizovaně mění lokaci. Výhodou je, že hrají i za letu.
Doposud jsem si myslel, že masné výrobky jsou obvykle vakuově baleny a uchovávány v chladících boxech. Zde je maso baleno do kožichů a pohybuje se tak rychle, že nejsem schopen ani přečíst si cenovku.
Zákazníci jsou viditelně smířeni s kvalitou marketu a jejich oblečení koresponduje s úrovní obchodního domu. Někteří jedinci, které jsme potkávali, pravděpodobně neměli s sebou ani peněženku a přicházeli ozbrojeni noži, již se zřejmým úmyslem nezaplatit. Při odchodu s plnými košíky jsem se opravdu poctivě snažil najít pokladny. Bohužel, nejsou k nalezení ani ty samoobslužné.
Rozdíl mezi těmito vesnickými trhy a poctivým městským supermarketem je obrovský. Dnešní zkušenost mě naučila vážit si nákupních vozíků a plných regálů.