Dramatickou atmosféru naštěstí žádný nájemník nerušil, takže blonďatá kočička mohla pokračovat:
„Dlouho jsme přemýšlela o tom, že jestli to takhle půjde dál, naše manželství skončí v troskách.“ Blondýna pak líčila, jak se snažila pozvednout „jeho“ mužský zájem k sobě od toho blbého počítače. Procházela se kolem něj jen v noční košilce. (muži vzdychali a bylo nebezpečí, že někteří začnou slintat, zatímco kyselost linoucí se z dámské strany dosahovala hodnot koncentrované H2SO4.
Přesto, že prý použila nejprůsvitnější košilku, střevíčky na vysokém podpatku, nabízela mu kávu třeba i alžírskou, dokonce mu donesla z lednice pivo, nic. Čuměl do počítače a nevnímal.
V okamžiku, když posluchačům líčila, jak se rozhodla vyměnit poctivé československé peníze za potištěné papírky zvané „bony“ a zakoupit něco prádla dovezeného z kapitalistické ciziny, přerušovaly její dramatické líčení ostatní dámy dotazy „za kolik si sehnala bon?“ a „měli tam něco od Neckermanna?“ Nakonec se strhla ženská krátká a urputná hádka o to, co v kterém Tuzexu prodávají.
Krátká holčičí diskuse o možnosti koupit sexy prádélko donutila některé muže s příliš silnou představivostí vyjít alespoň na chvilku ven a nadýchnout se čerstvého pražského sídlištního smogu.
Po sdělení, jaké že číslo si kráska koupila, se rozvinula mezi dámami další rychlá výměna názorů, zda je možné, že se do toho vejde. Některé dámy dávaly zvuky jako „pch, pch“ najevo, že tomu nevěří (jestli to neznáte, tak to jsou asi takové zvuky, jaké, jak tvrdí někteří badatelé zkoumající divoké primáty, vydávají i šimpanzice, když je něco rozčílí). Pak bylo možno pokračovat.
Blondýnka si koupila, jak sama řekla, skutečně „ťip-ťop“ prádélko, večer použila po sprše nejnovější hit pražských úřednic ONV a jiných NV, OPS, PSO, ČKD a vůbec přípravek zvaný „ Być może“ . Velká část soudružek úřednic to překládala mylně jako „Bič moře“ místo správného „Může být“ nebo „Možná“, Tento pouťový šmejd jim ruče dovážely polské šmelinářky. Mezitím krasavice inteligentní došla k líčení toho, jak se vydala se za manželem.
V této chvílí vyprávění již byly napjaty i kolegyně. Drama vrcholilo. Odevšad se ozývalo tlumené brumlání: „Povídej! Tak co?!“ Také já zrychlím tok svého vyprávění, protože by někteří čtenáři slabších nervů, vyššího tlaku a jiných srdečních chorob také nemuseli dočíst. Je nutno doplnit, text informací, že to byla doba, kdy internet byl v plenkách a o dnešních bambilionech pornografických stránek se nikomu ani nezdálo.
Zkrátka, vykoupaná dívenka počkala, až bude jasné, že její manžel bude chtít další pivo, neboť mu u toho počítače „vysmahne“. A v sexy prádélku, na svých dlouhých mladých půvabných nožkách s domácími pantoflíčky na podpatku a s holubími pírky vepředu k tomuto účelu též zakoupenými, přinesla pivo a místo aby mu je jenom tak postavila na stůl, kočičím pohybem se vsunula mezi něj a obrazovku počítače. Usedla mu, jen tak nalehko oblečená na klín. Bylo vedro a tak i on byl jen tak nalehko, přejela mu před tváří svými hedvábnými a pevnými ňadry....
Mládenec... éééé... tedy její manžel přestal na chvíli upřeně pozorovat obrazovku, jednou rukou uchopil láhev oroseného piva, druhou rukou přejel po kůži své voňavé ženušky a přimhouřil oči. Pak je najednou vytřeštil a zařval: „Vono se to zase zaseklo!“
Pokračování příště