No a nakonec, se vzpomínkou na mládí je dobré doporučit něco sladkého.
Já zde uvedu něco, co v původní knížce nebylo, ale o čem se říká: „to není žádná pravda, to se fakt stalo“. Předesílám, že jsem svým vyprávěním o této lahůdce z mého raného mládí vyvolal už několik konfliktů, a to dokonce mezinárodních, zda taková kombinace vůbec existuje a jestli nemám náhodou fantas. Někteří Češi a Slováci říkali, že je to fakt možné, ba našli se i tací, co tvrdili, že to jedli, jiní, a to také příslušníci obou národů naopak protestovali. Další Češi a Moraváci mi tvrdili, že jsem úplně blbej a vymýšlím si krávoviny, někteří Slováci „hovorili, že takú kokotinu ešte nepočuli“. Dokonce se jeden Bratislavan obořil na našeho společného kamaráda Maďaroslováka z Košic, že už „v tej Prahe po tridsiatich rokoch úplne zblbol“, čemuž Bratislavanova manželka z Komárna přitakala slovy „Hej!!! Igen!!!“
Šlo o vyprávění, jak jsme přes prázdniny krátce po válce, byli dva měsíce v hájence na „vidieku“ na Slovensku kousek v kopcích u Banské Bytrice. Hájenka stála osamocena v údolí v lesích. A my tam byli, mimo dospělé, tři kluci, co měli stále „hlad“. A často jsme měli „hlad na něco sladkého“. A to pak „stará mama“ dělala halušky. Ovšem na sladko. Nejprve nás vyhnala do lesa, abychom nasbírali lesní jahody, natrhali maliny a případně kolem cesty směrem kousek do údolí „zrelé čerešne“. A až je budeme sbírat, abychom dupali a vyhnali tak zmije a také křičeli či zpívali. To zase platilo na medvědy a divoká prasata, co chodili na maliny a jahody. A ne abychom to snědli, než se vrátíme domů! A když jsme přišli, uvařila halušky, zcedila je, trochu omastila domácím máslem, vmíchala tam to ovoce (třešně bez pecek a rozdělené napůl) a polila to smetanou a osladila medem. A my byli na vrcholu blaha.
A dodám ještě něco slovenského a dokonce „po slovensky“. Protože když se tahle kapitola jmenuje čerešne, tedy třešně, měli bychom zakončit něčím, v čem jsou třešně. Nabízí se bublanina s třešněmi, ale tu každý zná. Tak si udělejte variantu místo s třešněmi tak s jahodami. Je bezvadná. Anebo pro mě za mě, dejte tam oboje.
Literární teorie totiž tvrdí, že když v první kapitole někdo zatluče
do zdi skobu, tak se musí nejpozději v poslední kapitole s ní něco stát, třeba se na ní musí někdo oběsit. Jsou na začátku těchto kapitol třešně!? Tak tam budou i na konci! Schválně, co to udělá! S teorií i bublaninou.
(Já to vyzkoušel, je to dobrý!!!)
Ingredience:
3 vajcia
150 g cukru
150 g polohrubej múky
2–3 lyžičky prášku do pečiva
150 g plnotučného krémového tvarohu
šťava a kôra z 1 citróna
štipka škorice (nemusi byť)
150 g očistených jahôd
pár nasekaných mandlí na ozdobu
Príprava:
Rúru (česky troubu) vyhrej na 170 ° C a nízku okrouhlú, najlepšie keramicku formu vymasti máslom a vystel dno mastným papierom.
V mise vyšľahaj bielky na hustý sneh, potom postupne prišľahaj cukor a žĺtky jedno po druhom, ďalej pridaj šťavu a kôru z citróna a tvaroh, vyšľahaj na hustý hladký krem a nakoniec jemne vmiešaj presiatu múku s práškom do pečiva a škoricou.
Vlej do predom pripravenej formy a navrch pekne poukladaj nakrájané jahody, tak aby bol pokrytý celý vrch kolača, posýp nasekanými mandľami a peč cca 30–40 minút, až kým špáradlo po zapichnutí do stredu nevychádza čisté.
Dobrú chuť prajem všetkým.
Ono se to se sladkým nemá přehánět, já vím. Ale všimli jste si, že nikde na světě nejsou žádné „kyselárny“ ani „solárny“. Ale u nás jsou cukrárny a kavárničky s dortíky, v Maďarsku je to samá „cukrászda“, na Balkáně „sladkárnica“ , v Chorvatsku „slastičarna“ v Německu a Rakousku „die Konditorei „ atd.
Tak mne to vzalo, že půjdu poprosit ženu, aby zítra udělala aspoň štrůdl. Ten je sice sladký, ale jsou tam jablka a tvaroh a hrozinky, takže je vlastně děsně zdravej.
Václav Vlk st.
Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz
Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.