Vydali jsme se zpět do kasáren. Pro posily. Bylo rozhodnuto, že každou druhou sobotu bude v hotelu Sázavan ples. Za odměnu pojede vybrané mužstvo.
„Hlavně aby byli svobodný a silný!! A aby to zvládli!!!“ požadoval zručský předseda ROH. K autobusu byl tedy připojen i vlečňák. Výběr byl proveden podle žádosti odborářů. Hlavně svobodný a silný!
Vojenský autobus s vlekem býval vždy obsazen až do posledního místa. Ještě než zastavil na parkovišti před hotelem Sázavan, vydával pověřený velitel, jinak nadporučík a technik roty, zvaný Pučmidrát, příkazy a zdůrazňoval, že pokud zase někdo vypustí pneumatiky jako posledně, aby se nedalo po skončení zábavy odjet, či pokud se ho někdo pokusí opít tím, že mu bude lít rum do limonády, nebo jestli by se snad opakovala situace, že by před odjezdem jako předminule někdo tak nenápadně odpojil vlek, že ten pak zůstal plně obsazen smíšenou posádkou stát na parkovišti a řidič tvrdil (a hleděl přitom významně na mne), že si toho skoro až do Čáslavi nevšiml, tak to že ne! A jestli se to stane, tak že se příště nikam nepojede, a když se pojede, tak ti, co teďka jedou, tak ti už nikdy nepojedou, a tak vůbec. Konec kázání zanikl v pištění a ječení houfů čekajících dívek, které bouřlivě vítaly dorazivší armádu. Některé ihned za ruku táhly vybrané vojíny přesvědčit se přímo osobně někde v ústraní, že jsme skutečně armáda lidová, plně splynutá s pracujícími. Zde reprezentovanými pracujícími dívkami.
K zahájení taneční zábavy v hotelu zahudl vojenský orchestr, původně kompletní, později však zhusta oslabovaný častými nepřítomnostmi jednotlivých vojenských členů. Neboť i hudebníci jsou jen lidé. A mužský.
Uvnitř hotelu, přesně tak, jak to ve slavném filmu ukazoval pan Forman, stála na schodišti nahoru k hotelovým pokojům fronta něžných dívenek. Každá držela pevně za ruku vojáka a trpělivě čekala, až na ně přijde řada. Doba určená k použití pokoje byla tichou dohodou stanovena na jednu hodinu. Slovy šedesát minut. Tehdy jsme byli mladí a silní… Hotelových pokojů bylo myslím dvacet a byly plně využity až do ranních hodin určených k odjezdu. Prvně v životě jsem viděl, že se víc než tři ženské na něčem shodly.
Ranní návraty se podobaly všem návratům vojsk po vysilujících bitvách. Naše původně nažehlené uniformy utrpěly mnohé šrámy. Někteří z nás se jen s největším vypětím sil udržovali při vědomí. Ze sedadel se ozývalo vyčerpané sténání. Mnozí dokonce neměli všechny části své výstroje. Teď se nemluví o trenýrkách a podobně, nemravové, ale vojínům, ba i poddůstojníkům, chyběla tu bunda, tu jiná část výstroje. Jiná dívka si zase nechala, aby si pokud možno zajistila příští setkání, opasek anebo čepici dotyčného (na obou totiž bylo většinou zevnitř napsáno jméno). Našel se i jedinec, který dorazil na letiště až v pondělí vlakem, oblečený v mohérovém svetru s boulemi vepředu a se síťovkou. V ní měl trochu základního proviantu na cestu, skládajícího se z chleba bohatě namazaného sádlem se škvarky, sklenice kyselých okurek a adresy dotyčné dívky. Ta podle všech příznaků pocházela z venkova a věděla, jak vypadá praktický život.
Každá funkce přináší různá pokušení. A svody. To už věděli staří Římané. A tato pravda dopadla i na mne. Jednoho dne, tedy přesně v sobotu večer, jen jsem zaparkoval vojenský autobus před hotelem Sázavan a vojsko i dívky za společného jásání odběhly činit to, na co se nejvíc a už tak dlouho těšily, a neměly tu možnost, například pít pivo, odebral mi z titulu své vyšší vojenské funkce klíčky od autobusu technik roty, již zmíněný nadporučík Pučmidrát. Zašklebil se přitom jako záporný hrdina z béčkového filmu a pronesl: „Dneska si to užiješ ty!“ A dodal pro nezasvěceného tajemnou větu: „Tímto tě jmenuju velitelem kulturního zájezdu!“ A odkráčel. Bylo jasné, že je zle.
Kupředu k šťastným socialistickým zítřkům!
V družbě armády a pracujících je veliká síla!
Soudruzi svazáci, zdravme se čest práci!
Václav Vlk st.
Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, chystáme již třetí upravené a rozšířené vydání. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Kniha vyjde v průběhu února 2023. Zde si ji můžete předplatit za výjimečnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/