Neviditelný pes

FEJETON: Konec světa

Nějak se přestalo mluvit a psát o tom, že má v nastávajícím roce nastat konec světa. Že prý někde našli nějakou kamennou placičku vyvracející kamennou placičku s předpovědí konce světa. Takže jedni Mayové dementují jiné Maye, a konec světa tedy nebude. Vstup do roku 2012 tedy není zasažen přítmím neblahé předpovědi, a snad se tedy nic nestane, když pomíjivost všeho, tedy i světa samého, několika slovy připomenu, ledva myčka odevzdala čistoskvoucí číše, které ještě před pár hodinami svíraly skleněnou náručí sekt pro novoroční přípitek.

Tak tedy konec světa. Co to vlastně je, takový konec světa? Co se tím rozumí? Když něčemu nerozumíme, vymyslíme si pro to slovo a pak máme pocit, že jsme tu neznámou strčili do kapsy u vesty. V souvislosti s koncem světa je tu po ruce hezké slovo kataklyzma. V úvahu připadá několik kataklyzmatických scénářů. Nabíledni je globální jaderná válka, ta byla v době nedávno minulé hodně aktuální a několikrát takzvaně na spadnutí. V úvahu připadá srážka zeměkoule s nějakou planetkou – na takové kataklyzma bychom byli nějakou dobu připraveni a měli čas na modlení nebo nezřízené opíjení, podle povahy a finančních možností. Literatura mně blízká popisuje agresivní útok mimozemské civilizace, ta by mohla vyvolat kataklyzma v souladu se zásadou, že když se někam stěhuju, tak tam vyměním záclony a podlahu a vymaluju. K nervozitě by mohlo přispět i ponětí, že se pohybujeme po tenké slupce chladné kůry, pod kterou se tetelí žhavá magmatická hmota. Toto všechno by mohlo vyvolat změny na našem světě, které bychom mohli ztotožnit s představou jeho konce.

Takže znovu, co je to konec světa? Konec světa ve smyslu konce planety, to nedává smysl. I kdyby zmrzla nebo se rozžhavila anebo ji svými paprsky vypálili Marťané, nadále by kroužila kolem svého Slunce a bude to dělat dál a dál po miliardy let, dokud se Slunce nezmění v rudého obra. Učenci nejsou jednotní v názoru, zdali objem Slunce dosáhne oběžné dráhy Země, převažuje však názor, že ji vcucne. V té době ale možná bude snesitelné podnebí na Saturnově měsíci Titanu, takže v úvahu připadá eventuální přestěhování.

Ale čeho? Když řekneme konec světa, nejspíš máme na mysli konec našeho lidského světa. Tohle kataklyzma jsme schopni zařídit několikerým stiskem červených tlačítek. Nicméně ani pak skoro jistě nezanikne život na Zemi. Dá se čekat zhroucení civilizace po atomové válce, ovšem sám člověk jako živočišný druh by asi také nevymřel. Jenom by ztratil nárok na titul pána tvorstva. Vrátil by se do stavu více méně vychytralé opice, která by dokázala obratně využívat některých genetických výhod ke svému prospěchu. Je ale skoro vyloučeno, že by se tato opice kdykoli v budoucnosti naučila hrát na housle.

Všechny uvedené scénáře, i ty neuvedené, jsou velmi nepravděpodobné pro nadcházející rok 2012, ať o něm mayské placičky prorokují cokoli. Dá se čekat, že svět potrvá se vším všudy. Snažme se, aby nebyl horší, než byl loni, a k tomu bych navrhl přípitek k pozdnímu Novému roku.

LN, 2.1.2012

zpět na článek