Josele Freeman přišel do práce pozdě. Šéf vybuchl: "Josele! Jdou o hodinu později!"
Josele s klidem: "To je pravda."
Šéf překvapeně: "A co teda by jako bylo na zdvořilou otázku, co jich tak ráčilo zdržet?"
Josele s klidem: "Dal jsem si ostříhat vlasy."
Šéf začal pomalu zase vařit: "A to jim jako připadá vhodný chodit po holičích si nechat stříhat vlasy v pracovní době?!?"
"Však mi ty vlasy, ráčili prominout," Josele na to s klidem, "narostly taky v pracovní době!"
Šéfovi se protočily panenky, ale ovládl se: "Ale ty vlasy nerostly jenom v pracovní době!!"
"To je taky důvod," odvětil ten mamzer Josele rozvážně, "proč jsem se nenechal ostříhat úplně."
Hádá se Tausinger s Pragerem.
Tausinger: "Voni ale opravdu nejsou dobrej člověk! To se nedělá, dát slovo a pak se k tomu neznat!"
Prager: "Neštvou mě, Tausinger! To si mi nikdo nikdy nedovolil říct, zpochybňovat moji počestnost! Slyšeli to někdy někde, aby si někdo bral do huby moji poctivost?"
Tausinger: "No právě, to maj naprostou pravdu. V souvislosti s nima jsem nejen neslyšel, že by někdo zpochybňoval jejich poctivost - já jsem nikdy v souvislosti s nima ani neslyšel, že by někdo počestnost byť jen zmínil!"
Potkal kdysi Khon Roubíčka a dal se s ním do řeči. Dostali se i na sex, jak jinak. Khon mimo jiné pravil:
"Jak je znám, Roubíček, voni se s tím určitě neponižujou, aby ženu nějak sváděli nebo přemlouvali, a ztráceli tím drahocnnej čas."
"A věřej, že maj pravdu?" opáčil Roubíček. "Já už to mám za ty léta perfektně vymakaný. Zkrátka, když někdy náhodou chci mít něco se svou Sárou, tak zapískám."
"Skutečně zajímavej systém," upřímně oceňoval Khon. "A co když je to obráceně?"
"Když chce sama Sára, tak přijde za mnou a řekne: Izáku, nepískals?...
Pan Švarc navštíví svého budoucího zetě, který je velmi religiózní.
"Nu, chlapče, co děláš?"
"Studuji Tóru."
"Nu, chlapče, chceš si vzít moji dceru. Jakpak to uděláš s živobytím a bydlením?"
"Žádný problém. Studuji Tóru a ta praví, že se Hospodin postará."
"Nu, chlapče, budete mít děti. Jak je budete vzdělávat?"
"Žádný problém. Studuji Tóru a ta praví, že se Hospodin postará."
Paní Švarc doma netrpělivě čeká na referenci o zeťovi.
"Nu," říká pan Švarc, "milý chlapec. Sotva jsem se s ním potkal a on si už myslí, že jsem pánbůh."
Televizní reportér zpovídá známého bonvivána Isidora Buknera, slavícího devadesátku:
"Mistr Bukner, nelitujete způsobu, jakým jste strávil svůj život?"
"Ale ano," připouští posmutněle lehkoživka Bukner, "utratil jsem příšerný prachy a strávil jsem drahně času chlemtáním předražených vín a požíráním trejfe delikates v nejvybranějších restaurantech s nejluxusnějšími ženami a - ojvajvoj! - máte pravdu! - ten zbytek života jsem prostě hanebně zmařil!"
Začátek minulého století. Chasid z Podkarpatské Rusi přijíždí do Paříže. Obrovský štraml na hlavě, pejzy na ramena, fousy do půl hrudi, bílé štulpny, křusky. Sbíhá se dav, kamkoliv se pohne. Když už to takhle jde půl dne, dojde milému chasidovi trpělivost, vztekle dupne křuskou na pařížskou dlažbu a zoufale zařve na okolostojící:
"Co vejráte?!? To jste ještě v životě neviděli Čechoslováka?!?"
Chajim Jankel začíná podnikat v občerstvení. Otevře si krámek na Golders Green a nad něj dá nápis: "Všecko co můžete vypít za 25 pencí". Přijde zákazník, zaplatí a dostane pivo. Vypije ho a jde si pohárkem znovu. Chajim souhlasí, že mu naleje, ale musí zaplatit dalších 25 pencí.
Zákazník protestuje: "Ale vždyť tady inzerujete všecko, co můžu vypít, za 25 pencí."
Chajim zákazníkovi namítá: "Ale vždyť jste taky dostal pohárek piva."
Zákazník souhlasí, a Chajim zakončuje: "A to je taky všecko, co můžete vypít za 25 pencí!"