„Tak co, Roubíček, jak se maj?“
„Ále, budu se ženit.“
„Nepovídaj, a koho si budou brát?“
„Sáru Rosenbaumovou.“
„Tu si neberou, ta se vyspala s celým Mukačevem.“
Po čase …
„Tak co, Roubíček, jak se maj?“
„No, voženil jsem se s tou Sárou Rosenbaumovou.“
„Já jich varoval …“
„No, já se byl podívat v tom Mukačevu a vono to není zas až tak velký.“
Pan Kohn při svých cestách po světě zavítá i do Pekingu. Prochází se ulicemi města a najednou narazí na synagogu. Rozhodne se, že tam zaskočí a pomodlí se. V synagoze není ani živáčka kromě čínského šámese, který tam poklízí. Kohn se začne modlit a šámes ho po očku pozoruje. Po chvíli se ke Kohnovi přišourá a ptá se:
„Poslouchaj, voni jsou Žid?“
„Jo, já jsem Žid.“
Šámes si ho nedůvěřivě prohlíží:
„Že tak nevypadaj.“
„Papá, co je to poctivost?“ ptá se malý Martínek starého Kocourka.
„Poctivost je, když najdeš tisícovku, tak ji zaneseš ji na policejní stanici a celé město to bude vědět, že jsi poctivec, a budeš to mít dobré. Ovšem,“ zamyslí se starý Kocourek, „kdybys našel nebo jinak zchrastil milión a víc, tak si ty prašulky klidně nech, protože pak ti už může být gans egál, co si o tobě lidé pomyslí.“
Chajimovi Jankelovi furt něco vrtalo hlavou. Třeba že se věci teplem natahují a zimou smršťují. Šel za rabínem, aby mu to vysvětlil.
„To máš úplně pravdu, Chajimku,“ pochválil jeho pozornost ve škole, „je to tak. Všimni si třeba, že v létě, kdy je teplo, jsou delší dny než v zimě!“
Artur Goldfarb se dostal do věku, kdy se sluší přenést péči o zdravotní stav na doktora, a tak zhodnotit celoživotní úspory. Doktor Stein nechal Arturka proklepnout shora dolů, zevnitř ven a tak vůbec. Prosvítili ho a otestovali, co se dalo. Pak si doktor Stein všechno vyhodnotil a pravil: „Arturku, ty jsi zdráv jak řípa. Půjde-li to takto dál, možná se i důchodu dožiješ! Mimochodem, kolika let se dožil otec?“
Goldfarb se namíchl: „Kdo tu mluví o tom, že otec nežije?“
Doktor Stein dal rychle zpátečku: „No tak to je prima, kolikpak mu je a jak se mu daří?“
Goldfarb na to: „No, je mu osmdesát, všude chodí pěšky, dělá v Alpách túry a neopomene se ohlídnout za každou sukní.“
Doktor Stein byl potěšen: „Tak to gratuluji. A co děda, kolikpak se dožil tvůj děda?“
Artur se znovu namíchne: „Kdo tu mluví o tom, že jsme pohřbili dědu? Stále žije, je mu přes sto let, je čilý jak rybička a bude se ženit!“
Doktora Steina jako když vezme polenem: „Cože? Stoletý a chce se ženit?“
Goldfarb vysvětluje s rozpaky: „Tady snad ani nejde o to, jestli chce. On musí.“
Píše bohatý příbuzný z Ameriky své rodině na Halič:
„Chtěl jsem vám do dopisu přiložit sto dolarů, ale bohužel, když jsem si na to vzpomněl, měl jsem dopis již zalepený ....“
Bohatý Američan je na návštěvě v Israeli a je pozván na party v Tel Avivu. Najednou zjistí, že ztratil peněženku. Duchapřítomnost ale neztratil. Vylezl na židli, vynutil si pozornost a pravil: „Promiňte vážení, že ruším, ale zřejmě jsem ztratil peněženku, v níž bylo několik tisíc dolarů. Pokud mi ji někdo najde a vrátí, obdrží sto dolarů.“
Najednou se přihlásí o slovo jakýsi telavivský floutek a do ticha praví: „Já dám dvě stě.“