OSOBNOST: Nezapomenout na Cyrila!
Chci vzpomenout prof. Parkinsona, ale ne toho Parkinsona, co mám tu jeho nemoc, nýbrž profesora ekonomie Cyrila Northcote Parkinsona (nar. 30.7.1909), kdysi velmi známého učence a publicistu.
Připadá mi, že jeho dílo je dnes zcela zapomenuto, přestože se svět stále chová podle jeho zákonů. Nejznámější z jeho díla byl zákon o množení úředníků. Proč vlastně nikdo nikdy nic pořádného neudělal proti množení úředníků, když před touto globální hrozbou lidstvu již před více než půlstoletím světoznámý vědec varoval?
Odpověď je prostá, když si nalejeme čistého vína: Když se nechce, to je horší, jak když se nemůže. Je to prazvláštní dilema, něco jako napsal lord Byron o ženách: Je na nich tragické to, že nemůžeme být ani s nimi, ani bez nich. Protože se bez nich neobejdeme, zavíráme oči nad tím, jak se množí a jsou stále nebezpečnější.
Kdyby se úředníci jenom množili, to bychom třeba mohli existenčně zvládnout. Vzhledem ke stále stoupající produktivitě části lidské společnosti může tato stále menší produktivní část uživit tu stále větší část těch, co v produktivním věku nepracují, ale úřadují. Povšimněte si toho pokrytectví - skoro všichni úředníci tvrdí, že chodí do práce, místo aby po pravdě přiznali, že chodí úřadovat.
Jenže úředníci se nejen množí na stávajících úřadech, ale vymýšlejí úřady nové. Myslím, že Cyril ani netušil, co za „ouřad“ se dá udělat z tak nevinně vypadajícího citu, jako je vztah k přírodě. Vůbec bych se nedivil, kdybychom jednou měli také ministerstvo obezity. Obezita je prokazatelně škodlivá, ale většina lidí si z ní nic nedělá. Boj proti obezitě je přece pro dobro lidem, je nezbytný (tak jako starost o přírodu). Takže úředníci ministerstva obezity budou obézní občany registrovat, na obezitu bude muset být povolení, to povolení bude jen do určité váhy, jakmile ji překročíte, budete muset žádat o nové povolení, k tomu přiložit lékařskou zprávu, svolení sousedů, vyjádření hasičů atd atd.
Myslíte si, že je to jen legrace? Jen aby.
Krom množení rychlejšího, než jak predikoval Cyril, je tu ještě jedna hrozba. Úředníci se neustále snaží, aby měli větší a větší moc regulovat chování společnosti. Přitom jim jen málo záleží na tom, zda svým úřadováním ovlivní produktivitu těch, co je živí kladně nebo záporně. Oni žijí přece z daní. V každém případě moc nerozumí tomu, co to vůbec prosperita je. V tom jsou globální hrozbou. Až bude na světě jediná továrna v Číně a největší úřad v Evropě, jak to asi dopadne?
Abych to zkrátil: máme tu už byrokracii nebo ne? Nebo přesněji, do jaké míry si vládneme sami a do jaké míry nám vládnou úředníci a kde je hranice, nezbytná pro definici? Potřeboval bych pomoc úředníků, abych mohl přesně odpovědět. Jak to ale vnímám, větším dílem nám vládnou úředníci, jen menším si vládneme sami.
Co nám zbývá?
Mimochodem, Cyrilova díla se za totality vydávala. Strana a vláda si tehdá myslely, že byrokracie je produkt zahnívajícího kapitalismu a kritika byrokracie se jim hodila do ideologického krámu. Že proti byrokracii není imunní žádný společenský režim, to už dnes víme, takže tudy cesta nevede. Snad rebelie, při které dělníci, farmáři (dříve sedláci) a OSVČ budou mordovat úředníky? Nerealizovatelné. Dnes už má kdekdo v rodině nějakého úředníka, přece bychom nešli do bratrovražedného boje.
Tak se nediv, že na Tebe hledíme zapomenout, Cyrile.