Já si myslím, že ty Plejády jsou staré. Mnohem starší než Země. Tak začala diskuse s jedním z návštěvníků planetária po skončení virtuální prohlídky oblohy a cesty vesmírem. Pustil jsem se do vysvětlování, že astronomové pomocí spektroskopie a dalších indicií docela spolehlivě poznají, že slavné hvězdokupě nebude víc než sto milionů let.
A co Nibiru? Ta by měla přiletět za čtyři roky. Tady se čtenářům omlouvám – za náhlou změnu tématu opravdu nemůžu, Plejády se ukázaly být jen vějičkou. Když diskutující viděl, že se začínám chápavě usmívat, okamžitě přešel k největšímu kalibru: „Na Měsíci Američani nikdy nebyli. A víte proč? No přece… Van Allenovy pásy.“ Namítl jsem, že radiační pásy okolo Země objevila už v roce 1958 hned první americká umělá družice Explorer 1. „No jo, ale tajili to. Zveřejněný to bylo až teď.“ Tím mě dostal – tohle jsem ještě nikdy neslyšel.
V souvislosti s padesátými výročími misí Apollo se znovu aktivovali teoretičtí spiklenci a notoričtí popírači existence čehokoli. Údajná americká lež o letech na Měsíc je v této komunitě vlajkovým tématem. Základem všech „důkazů“ je film Kozoroh 1 z roku 1977. Hlavní zápletka je s „argumenty“ popíračů totožná: Američané tam nikdy nebyli, neměli na to technicky. Před Rusy i vlastním národem to ale tajili a vše natočili ve studiu. Ostatně i misi Apolla 13, jejíž padesáté výročí připadá právě na tyto dny, zná většina lidí jen z filmu s Tomem Hanksem.
Mohli jsme ještě chvíli disputovat o tom, že se vědělo nejen o Van Allenových pásech, což jsou oblasti, kde se hromadí nabité částice zachycené v zemském magnetickém poli, ale také o nebezpečí slunečních erupcí, které ani dnes neumíme spolehlivě předvídat. Tenkrát šlo o kosmické závody, takže na detaily se nehledělo. Dnes, kdy se připravuje návrat lidí na Měsíc a uvažuje o vybudování stálé základny, je radiace jedním z nejvážnějších problémů, jimiž se vědci a technici zabývají. Nebezpečí nehrozí jen při odletu ze Země, ale také při dlouhodobém pobytu v prostředí, kde přirozená ochrana proti radiaci není. Posel konspiračních a katastrofických teorií se ale v tu chvíli náhle rozloučil a rychle se vzdaloval – evidentně už řekl všechno, co potřeboval, aby se mu ulevilo.
A protože ostatní posluchači mezitím prchli, zůstal jsem sám v myšlenkách na to, že bych se měl hluboce poklonit a poděkovat svému fyzikáři, který nám tajnou informaci o Van Allenových pásech prozradil už před pětatřiceti lety. Udělám to hned, jak se zase ve škole sejdeme. Sedávám s ním totiž v kabinetě. Je i není to shoda náhod – stal jsem se před pár lety na částečný úvazek učitelem. Svým studentům jsem hned na začátku řekl, že je fyziku nehodlám učit proto, aby znali vzorečky, jednotky a názvy veličin, ale aby se naučili chápat, jak věci fungují a jak spolu souvisejí. Chci posílit jejich imunitu vůči konspiračním teoriím i manipulacím, jež se na nás hrnou z reklam, fake news a politických tribun. Slibuji, že to nevzdám, ani kdyby pozítří přiletěla Nibiru.
LN, 11.4.2020
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária hl.m. Prahy