Již jsem se zde zmiňoval o tom, že vláda ČSSD s oblibou řeší problémy, které svým dřívějším rozhodování způsobila. Dluhy VZP, nad níž pan ministr nyní vládne, jsou prostředkem na ovládání celého resortu. Několik miliard, které vláda do VZP „nalila“, byly použity podle politiky „rozděluj a panuj“. Někdo nárok na zaplacení má, někdo nemá. Pokus distributorů léků získat také něco z toho, co vláda VZP poskytla, je vcelku pochopitelný. Bohužel, distributoři léků si nechtějí uvědomit, že mohou jenom stěží pro své rozhodnutí nedodávat léky získat podporu veřejnosti.
Jak ČT1, tak Nova ve svých večerních zprávách 15.2. o situaci informovaly téměř navlas stejně. Záběry na nemocné a možná i nemohoucí působí na city. A pokud tito lidé vyjadřují své obavy, zda pro ně bude dostatek léků, nelze se vůbec divit tomu, že sympatie veřejnosti postoj distributorů nezíská. S tím nemá nic společného ani zhodnocení postupu ministra Ratha, který chce situace řešit nalezením jiných dodavatelů. To, že ministr Rath si se zákonností svých rozhodnutí příliš hlavu neláme, je zřejmé z jeho dosavadní činnosti. A možná mu snad i vyhovuje pověst „zlého“ muže. Zdá se mi proto pochybné upozorňovat na nezákonnost takového postupu. Lze si jen stěží představit skandál, který by způsobilo jediné úmrtí člověka vinou zastavení dodávek léčiv. A je navíc zcela jasné, kdo by z tohoto skandálu těžil. Pokud navíc existuje dohoda, že nedodávání léčiv se netýká „léků životně důležitých“, je akce distributorů léčiv odsouzena k nepochopení u české veřejnosti. Oněch 400 milionů Kč nedoplatků za léky je ostatně jen kapkou v moři potíží, se kterými se naše zdravotnictví potýká. A pokud je výsledkem této akce rozšafné brumlání ministra Ratha o tom, že „zachraňuje systém“, je účinek zpravodajské vložky vypočitatelný. I tak vypadá česká vládní politika pár měsíců před volbami.