Upřímně, nechtěl bych být v kůži těch, kteří bydlí poblíž nějakého skladu munice - a že těch skladů tady máme! Když vidím, jak se dělá inventura bouchacího materiálu: když něco chybí, tak prásk a teď si to holenkové zkontrolujte! A pak se ministři všeho možného předhánějí před kamerami, kterak je všechno vlastně v nejlepším pořádku. Majitel firmy prostřednictvím svého právníka je ochoten žalovat každého, kdo si dovolí říct, že objekt byl špatně hlídán nebo že v hospodářství firmy byl tak nějak nepořádek. Objekt byl tak neprodyšně hlídán, že tam jezdili automobilové závody, respektive tam na ně trénovali, místní tam chodili na houby. A najednou: „Půůůc!“ Kdo to byl? No přeci nikdo! No prostě to bouchlo a nedovolte si říct, že za to může naše firma! Prostě se to nějak iniciovalo nebo co.
V televizi vyprávěl jakýsi zástupce obchodníků se smrtí, jak jsou přísné předpisy na skladování výbušného materiálu. Dělostřelecké granáty jsou skladovány s namontovanými rozbuškami. Pak vypráví šéf pyrotechniků, jací hrdinové jsou, když jdou na střechu demontovat dělostřelecký granát. Hrdinové to bezesporu jsou, ale proč? Proč musí riskovat, když někdo skrývá své kšefty tím, že se rozhodně perfektně hlídaný a vzorně vedený sklad vyhodil do povětří. Nic není prokázáno, nejspíš se dopouštím pomluvy, ale já to tak vidím.
Do soukromého objektu napochodují vojáci a policajti. Bordel, který nastal po pšoukanci, musí uklidit pyrotechnici. A kdopak to všechno zaplatí? Stát, potažmo my. To, že soukromou firmu hlídají takové ohromné síly, zaplatíme ze svých daní. Je to fajn pocit, že z mých daní mohu platit ochranu obchodníků se smrtí. To, co jsem o firmě četl, kterak kšeftovala se zbraněmi se státy, na které je uvalené embargo, padá na hlavu naší vlády, která nad tím zavřela obě oči. Co zavřela, všichni předstírali slepotu! Jako ty japonské opičky: nevidím, neslyším, nemluvím!
Takže když se podíváte na svou výplatní pásku a vidíte tam ty strašné daně, může vás hřát vědomí, že za ty peníze mimo jiné hlídají sklady soukromých osob. Ne, že by jen kontrolovali, jestli jsou správně hlídané na účet toho, kdo to tam má pronajaté.
Když odbočím od toho, co plní televizní noviny: Dostal jsem od úřadu důchodového zabezpečení vyrozumění, že mně bude zvýšený důchod o tři sta padesát korun. Volám: „Hurá!“ Když si vzpomenu, jak chudáci naši poslanci musel za zvýšení svých platů bojovat! A já nic, prostě mně to přiznali, nemusel jsem donekonečna zasedat. O co to já mám jednodušší, no asi tak o dvacet tisíc! Však se také kluci a holky nadřeli tak, že si musí před vánocemi dát volno!
A tak se půjdu za tři sta padesát rozšoupnout! Doufám jenom, že do té hospody nepřijde v rámci multi-kulti nějaký terorista a nebude s ohněm v srdci a s puškou v ruce přesvědčovat o Alláhovi, jak je hodný, a že v rámci kulturního přínosu nepostřílí celou hospodu. Daleko jednodušší je postřílet děti ve škole. Ty většinou nejsou ozbrojené, tudíž se v rámci hrdinného boje střílejí úplně nejlíp.
Polská velvyslankyně protestovala kvůli skvělé reklamě na mobilního operátora. Tam je polský šmelinář, který v přestrojení za smrček nabízí “telefon komurkowy amerikansky“ a on křupne. Fakt je to zesměšnění celého polského národa, proto rada pro televizní vysílání tu reklamu, která byla vtipná, zakázala (asi nikdo z nich nebyl nikdy v polském příhraničí). Nechápu, proč nezakázali reklamu s vietnamským obchodníkem a večerkou. Asi jsou naši vietnamští spoluobčané velkorysejší a mají i smysl pro humor. A zajímají se o obchod a ne o hovadiny.
Ze stejného důvodu by mohl svaz učitelů tělocviku usilovat o zákaz celého seriálu těchto reklam, když je tam učitel líčený jako blb. Ale těm to naštěstí také nevadí. Tak jenom ti Poláci, i když u nich je to nejsledovanější spot. Takže už jenom ta paní velvyslankyně.