Moje žena byla nejednou rozladěna, když si přečetla životopis některého svého oblíbeného autora. Teď už raději jejich životopisy nečte. Jak to, že se chová jinak, když píše taková krásná díla? Myslím, že představě o životním souznění autora se svým dílem podléhá více lidí. Autor je však jen člověk a jeho povaha i život bývají různé. Často si právě svým dílem kompenzuje to, co se mu v životě zcela nepodařilo.
Historie nabízí řadu příkladů. Mácha se ke své Lori nechoval zrovna ukázkově, Vrchlický cítil potřebu si zasprosťačit s rytířem Smilem. Detaily ze života Boženy Němcové se učí až ve vyšších ročnících. Václav Havel nebyl vždy vzorem manželské ctnosti. Jenom zlí lidé píší realistické věci, říká islandský spisovatel Sigurjón Birgir Sigursson. Nedávno vyšel trochu kontroverzní životopis Milana Kundery od J. Nováka. Řadu malířů, co namalovali krásné obrazy, by bylo možno nazvat opilci a povaleči. Také Jaroslav Hašek by mohl vyprávět. Byli spíše vláčeni životem a jejich dílo představovalo světlo na konci tunelu. Málo kdo dokázal harmonicky skloubit tvorbu s rodinou.
K výkonu jistých povolání či zálib jsou potřeba určité povahové rysy. Dozorce ve věznici nemůže být zrovna útlocitný a dobrý manažér mívá zpravidla sociopatické rysy, zdravotní sestra musí být empatická. Autor cítí potřebu sdělit své myšlenky lidem. A to ať je extrovert nebo introvert. Tak, jako komik zpravidla nesrší doma zrovna vtipem, tak i spisovatel humorných románů může být pěkný morous. Možná mu to i trochu vadí a tak se vypisuje ve svých dílech. Mám zatratit autora, při čtení jehož díla je mi tak dobře jen proto, že bil svoji ženu? Je to možná trochu obtížné, ale dílo a život autora jsou dvě rozdílné věci. Dílo v nás ale podvědomě vyvolává představy o autorovi. A ne každý je jako Antoine de Saint-Exupéry, když psal Malého prince. K rozervaným lyrickým veršům nám nepasuje realita obtloustlého staříka s mastnými vlasy nebo pleší. Často má autor úplně jiné filozofické přesvědčení, než vy. Umění není o rozumovém zvažování, umění je o emocích. V našich někdy až příliš suchopárných životech, potřebujeme občas povzbudit a pošimrat naše duše.
Myslíte si, že autor píše pro vás čtenáře? Kdepak autor píše především kvůli sobě. Ti úspěšní pak i pro peníze. Cosi ho pudí, něco ho napadne a musí to ven, tedy na papír nebo na harddisk. Opájí se a realizuje řetězem myšlenek, které se linou, přou se spolu a vytvářejí příběh či úvahu. Psaním si to sám ujasňuje a je mu u toho dobře. A pokud to po něm čte i někdo další a dokonce se mu to zalíbí, jedině dobře.
Dnes žijeme v uspěchané době a to se také projevuje v psaných projevech. Nedostává se už trpělivosti přečíst mnohasetstránkový román a tak se vše vyjadřuje zkratkovitě. Ne nadarmo je tak populární Instagram. Zkratky ale vyvolávají nedorozumění, každý je může chápat jinak. I proto si lidé hůře rozumějí a jsou nedůtkliví. I já vím, že pokud zaplním víc, jak druhou stránku, riskuji váš nezájem. Naštěstí máme svobodu, aby si každý našel to své, navzdory cenzurnímu tlaku politicky korektní doby. Internet to zatím umožňuje.
A proto si užívejte, co bylo napsáno, vytištěno, namalováno či namluveno, nechť vám to zpříjemňuje volné chvilky, zavádí vás to do říše fantazie nebo nutí k zamyšlení. Ale raději nepátrejte, kdo byl ten, kdo to napsal. Také se přece raději nepídíte po tom, jak a z čeho v přípravně připravují rybí salát. Uchráníte se tak od deziluze.