Myslím, že to byl sám Lenin, kdo pravil, že z malé jiskřičky rodí se plamen. Na tohle jsem si vzpomněl, když jsem dostal internetem zajímavou zásilku: Jídelní lístek z kuchyně obchodu Baťa platný od 4. do 11. září 1939, tedy v roce, kdy jsem se zjara narodil. A nedávno jsem podruhé přečetl pozoruhodnou, útlou knížku Viktora Fischla Hovory s Janem Masarykem. Z těchto papíroých jiskřiček zrodila se následující úvaha. Možná, že vcelku vhodná pro můj věk, jehož dosavadní délka mne nepřástává udivovat, neboť jsem se stal rodinným patriarchou, tedy žijícím.
Je to pak i emigrace, které mne už nejednou vedla k zamyšlení nad tím, že jsem se nenarodil jako Američan nebo Rus, ale jako Čech. A dokonce přímo v dnes světově proslulé Praze. Nejedna významná historická událost, jak míní mudrcové, nezůstane bez následků - buď kladných, nebo méně chvályhodných - na povaze příslušníků takto poznamenaného národa. Tedy v tomto případě jen tak namátkou, Bílá hora 1620, po ní 300 let, jež ovlivnilo státnost a charakter českého národa, Mnichov 1938, únor 1948, jaro 1968, srpen 1968 a konečně listopad 1989, pokus o návrat do stavu mezi lety 1918 a 1938.
Pokusím se věnovat jen dvěma osmičkovým událostem, neboť to se mé osobní zkušenosti týká - emigrace kolem roku 1948 a té o dvacet let pozdější. Nalezli jsme druhý, svobodný domov v zemi, kde se svou lepší budoucnost rozhodli vybudovat i příslušníci národů jiných, a není jich málo. A tu časem a celkem přirozeně přišla na mysl úvaha o tom, jak můžeme být objektivně hodnoceni a srovnáváni s těmito jinými národy různého nebo podobného osudu, jako je ten náš.
A hodnocení se dostavovalo... malý český člověk, zbabělec, který se dvakrát nedokázal postavit nepříteli se zbraní v ruce, šibal, co Čech, to muzikant, český hokej, české sklo, charakter nevalný, chechající se bestie... ale stejně tak Tomáš Garrigue Masaryk, Emil Zátopek, Václav Havel, primát na světovém Expu a v neposlední řadě Tomáš Baťa... tento podnikatelký genius, kterým vlastně tato úvaha začala.
Nejednou jsem se snažil vyhodnotit všechny protiklady, jež mne napadly, a dojít k resultátu o tom, zda mám dobrý důvod být patriotem. Být hrdý na svůj původ, na svoji rodnou zem. A tu se mi dostalo odpovědi, byť zjednodušené, připomínkou dvou osob. Jedné skutečné a světem vážené, Jana Husa, a druhé literární, ale myslím, že zmíněné z dobrého důvodu, Josefa Švejka. I když samozřejmě TGM nebo Havel jsou jiná kategorie.
To by ale bylo velmi nepřesné a nedostačující. Proč nevzpomenout jiné osobnosti, které těsně souvisí s mou otázkou zda být anebo nebýt patriotem. Tedy jen tak co mne hnedle napadá, kromě zmíněných již osobností, Jan Ámos Komenský, Otto Wichterle, Jaroslav Heyrovský, Prokop Diviš, Karel Čapek, Milan Kundera, Josef Švorecký, Jaroslav Seifert, Bohumil Hrabal, Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Leoš Janáček, Rafael Kubelík...
Myslím, že tak malý národ dal světu značné množství významých, vynikajících osobností. V emigraci se skvěle uplatnilo mnoho odborníků všech profesí. A pokud jde o ten common sense, selský rozum, při nejedné světové a komplikované události a při reakcích na ně tento selský rozum, alespoň jak jsem tak pozoroval, se často v Čechách připomínal. A humor! Natož pak pivo...
Současně mne napadá, jak by asi pokračoval náš život nebýt Hitlera. Pro malý příklad se vrátím k začátku úvahy... tomu jídelnímu lístku a pomocí kupeckých počtů porovnání kupní síly platu dělníka, tedy u Bati v roce 1939 a dělníka ve Vancouveru dnes.
Průměrný plat dělníka u Bati byl 30.000 Kčs ročně, 2.500 za měsíc. Nejdražší oběd ve zmíněné jídelně, husa s knedlíkem a zelím, stál 5.00 Kč. Mohl si tedy za měsíční plat koupit 500 obědů husa, knedlík, zelí. V restauraci to tak levné ovšem nebylo, ale o tom čísla nemám.
Průměrný plat kanadského dělníka dnes je cca 35 dolarů za hodinu, 5.250 za měsíc. Kvalitní oběd odpovídající té huse s knedlíkem cca 28 dolarů i víc. Tedy za měsíční plat si kanadský dělník může dopřát 187 obědů. I s přihlédnutím k jisté výjimečnosti podniku Baťa, stejně jako pokroku a uznávané solidní životní úrovni v Kanadě, ta naše první republika vychází z tohoto jakkoli nepřesného porovnání velmi dobře! Jak by asi vypadala dnes, nebýt toho historického narušení! Dokonce dvojího!
Nemyslím, že tato kratičká úvaha je sebechválou, která jak známo může zapáchat. Avšak vezmu-li v potaz vše kladné a méně kladné pro hodnocení charakteru a hodnot národa, pak se velmi rád pokládám za českého patriota.