Jeden z pohledů na volby je, že lidé při nich hledají spasitele. Asi jak kdo. Určitě jsou lidé, kterým připadá to, co je, jako nejhorší, co může být (politici, služby, platy, zásobování, zdravotnictví… všechno je to to nejšpatnější na světě), a čekají na změnu jako na spasení. Podobně asi uvažují puberťáci o rodičích, manželé o sobě před rozvodem nebo nešťastníci před sebevraždou! A tak nějak uvažuje i sebevražedný volič: nic není dobrého, všechno je špatně, volím to, co slibuje konec, co bude dál, na tom nezáleží, jenom ať už skončí to, co je. Takové voliče mohou produkovat média svým „strašením“. V souvislosti s covidem se trochu víc odkrylo, jak moc nás média straší, jenže ona konala jen to, co vždycky. Snad díky prodělané pandemii budeme imunnější i proti mediálnímu informování.
Já ve svém okolí nemám nikoho, kdo by ke své spáse potřeboval, aby část národa byla v arestu a aby vše, co je, bylo lepší, pokrokovější, reformované. Lidé jsou spíše bezradní z možnosti volby. Mnohý volič by rád volil to, co se moc nenabízí – jistotu, ne pokroku, zářných zítřků a skoncování s tím či oním, ale rád by volil jistotu fungování pro nás běžných, obyčejných a užitečných věcí – život v pravdivosti bez ideologie a přívlastků.
Jenže říkat – třeba i s nadsázkou - „máme se jak na zámku (navzdory tomu všemu), ať to trvá věčně!“ se v době povinné nenávisti jeví jako bláznovství a rouhání.
Tito lidé pak ve volbách vybírají – ne spasitele, ale nejmenšího a nejlépe čitelného kazisvěta, který nebude do všeho špárat a neudělá jim svými pokusy a exhibici své dokonalosti a neomylnosti ze života peklo, protože o život jde nejen ve volbách. Ono povědomé „v rámci zkvalitňování bude váš život čím dál více a lépe otravován“ nezní už jenom ze sluchátek.
Dějí se totiž ve světě věci, které přinesou nedobré ovoce… člověk přestává respektovat zákony! Božími to začalo a teď dochází i na fyzikální, chemické, biologické, lidské… i ony ale mají své mlýnské kameny a jejich skřípot už je slyšet.
Zatímco technické věci si najdou cestu – postačí, až o nich přestanou rozhodovat politruci –,
s věcmi lidskými už je to horší.
Trendy okolo jsou všelijaké a stejně jako jsme se nevyhnuli socialismu, tak se nevyhneme ani novému evropskému údělu! Oficiálně si říká „zelený“, ale v reálu je to i úděl imigrační, pohlavní, covidový, antirasistický, antikapitalistický… obecně úděl „roupový“. To je úděl všech společností, které se dostanou do určitého stavu, kdy jim není rady ani pomoci a zavládne nadšení pro iracionální hodnoty a v důsledku toho se moc a rozhodování přesunou do rukou podivínů, protože rozumný člověk s tím nechce nic mít. (Piky, piky na hlavu, já tuhle hru nehraju!)
Jenže roupy ať má každý svoje osobní, ať ale mými roupami netrpí celý stát ... celá unie!
Blaničtí rytíři jsou mýtické postavy, které povstanou až bude nejhůř, jenže jsou i jiné spící bytosti, které musí povstat právě proto, aby nejhůř bylo. Jsou reálné a přítomné v každé době, jenom vždy nemají možnost se projevit. Jsou to lidé, kteří jsou ochotni plnit jednoduché rozkazy, a přitom si užívat pocit moci nad jinými a jejich utrpení a bolest je jim příjemným bonusem – spící menšina sadistů, šikanérů a těch, co si nelámou hlavu s jinými zákony, “Před černouškem klekni, na bezrouška (apod.) klekni a basta!“ Opájí se pocitem moci jako děcko nad mouchou v hrsti.
A tito lidé a jejich schopnosti se dostávají ke slovu většinou tehdy, když národ neví „roupama coby“, neváží si toho, co je, a chce vše nové, ideální, rychle a rázně. Realizátoři se bez této skupiny nadšených a všeho schopných asistentů neobejdou. S tím je samozřejmě spojeno pohrdáni lidmi, kteří jsou při těchto pokusech materiálem k testování – něco jako laboratorní zvířátka. Je o ně pečováno, ale jestli budou trpět a během experimentu uhynou, se neřeší, jen když se plní závěry sjezdu, údělu, kvót, pokroku…
Takto se chovali a chovají krutovládcové a krutovlády – v Asii to bylo a je dodnes a i v Evropě máme na co vzpomínat. Paradoxem dneška ale je, že smlouva EU se chlubí tím, že svojí existenci válkám a podobným experimentům zabránila, jenže co bylo, bylo! Současná existence a náplň smlouvy se projevuje podobně jako soft-diktátor: stěhuje národy, hlásá jedině správné a pokrokové, snaží se o konečné řešení mnohé otázky, řeší černé a bílé ovce, přibývá věcí, do kterých mluví nevyzpytatelní politruci, a společenství samostatných sebevědomých států se mění v sektu.
A tak bych od prozíravých politiků čekal snahu o to, aby spící primitivové spali co nejdéle.
Údělům a bláznivinám se úplně nevyhneme, ale nemusíme být jako ovce, jako „Jasánci“, nemusíme být papežštější než papež! Nemusí být lágry pro uhlíkově nepřizpůsobivé, nemusí být procesy s emisními zrůdami. (co si v zimě zapálily v peci dřevo nebo uhlí – místo aby bezemisně mrzly při vytápění veřejnoprávní elektřinou).
Jako děti jsme trhali lístky kopretin a říkali: Štěstí, neštěstí, láska, manželství, kolébka, smrt! Nebudou za rok děti odříkávat: Zima, topení, pokuta, udání, exekuce, smrt!?
Kdo nezná příběhy sousedů a předků, je nucen jejich chyby opakovat. Mělo by se učit (zejména politiky), proč některé nápady byly pitomosti, třebaže vypadaly na první pohled hezky a věřilo jim mnoho lidí. Proč ti, co to mysleli dobře, nadšeně a obětavě, byli pak mnohdy za idioty, ale také za zločince a zrůdy, u kterých byly pochyby, zda vůbec byli lidskými bytostmi! Jak se konáním „dobra a správnosti“ stane z člověka nelida?
Nemohu se zbavit dojmu, že snahy okolo nás se podobají mj. snahám o ideální společnost v Kambodži před 50 léty. Jako by tam dnešní novátoři jezdili na stáže učit se, jak nám zakroutit krkem. Tam, když si odmyslíme nesmyslnou krutost, dosáhli toho, o co (ač to nepřizná) usiluje i zelený úděl – lidé změnili své životy na bezemisní! Opustili své funkční domy, majetky, pracovali na polích a bydleli v zemljankách. Vše dosud existující bylo špatné až trestné, řešením byla alternativa – nedomyšlená, nevyzkoušená, nesmyslná, leč správná!
Blaničtí rytíři, prosím, probuďte se, popř. se spojte s Jaroslavem Haškem a založte stranu mírného pokroku v mezích lidskosti a rozumu, která vyplní díru a bude volitelná bez obav, protože jedni slibují pokrok spojený s experimenty na lidech a i ti, co by mohli být volitelní, se dali do koalic, kde není jisté, koho probudí a co na nás budou zkoušet - už i ta koalice je totiž experiment.
Milí politikové, volení zástupci lidu - máte mandát k ledasčemu, ale k údělům ne, ty nechte Pánu Bohu, nemáte na to právo! Máte sloužit lidem a ne jako asistenti u pokusů na lidech řízených odněkud shora! Není vyšších cílů než život a lidskost. Jinak zaslouženě uslyšíte (mírně upraveného) Bohuša:
Jak zkúšaš? Tož co zkúšaš? On to zkúša, jestli to funguje! Tož jsi blbý nebo co? Já tu žiju!.… Di do řiti!…