SPOLEČNOST: Úskalí politického kompasu

Byl jsem upozorněn na politický kompas pro nadcházející volby, jenž se nachází na stránkách iRozhlas a byl vytvořen Katedrou sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Zvídavost mě přirozeně zlákala k vyzkoušení a toto byl výsledek:

Tento politický kompas, stejně jako volební kalkulačky a podobné nástroje, je nevyhnutelně zjednodušující a přirozeně je nutno jej brát „se zrnkem soli“, avšak určitou vypovídací hodnotu by měl mít, třeba i s ohledem na deklarovanou kvalifikaci svých tvůrců. A právě v této souvislosti bych se rád podělil o své výhrady.

Pokrok – nepokrok?

Úvodem lze pochválit, že autoři kompas vytvořili ve dvou kritériích a neomezili se pouze na primitivní a zkreslující dělení „pravice versus levice“. Tím se úspěšně vyhnuli bizarním jevům, při nichž „extrémní pravice“, tj. mediálně oblíbení „fašisté a nacisté“, jsou fakticky prezentování jako „taková více radikální ODS“, a naopak komunisté jsou prezentováni jako jejich úplný protiklad. Podle této teorie by Hitler a Stalin měli být odlišní jak den a noc, stejně tak by diametrálně rozdílné mělo být působení například SA a Lidových milicí, případně akce Ku-klux-klanu před 50 lety a akce Antifa dnes.

Jak vyplývá z obrázku výše, zvolená kritéria jsou: „Ekonomická pravice-Ekonomická levice“ a „Konzervativní-Progresivní“. Má hlavní výtka patří právě té druhé dvojici. Autory uvedená kritéria se tváří jako absolutní a obecně platná, ale ve skutečnosti jsou relativní a dočasná. Lze je přeložit do češtiny jako „odpor vůči změnám“ a „vstřícnost vůči změnám“, avšak z toho plyne, že jsou závislá na výchozím stavu, a tedy mají nižší vypovídací hodnotu, než se tváří.

Při porovnání otázek v testu a jejich dopadu na celkový výsledek lze konstatovat, že pokud by autoři byli transparentní, tak by dimenzi „Konzervativní-Progresivní“ pojmenovali „Malá podpora pro Zelený nový úděl, volnou migraci a manželství homosexuálů – Velká podpora pro Zelený nový úděl, volnou migraci a manželství homosexuálů“. Na první pohled se může zdát, že jde o synonyma či o pojmy zastřešující, ale malý myšlenkový experiment dokazuje opak: Pokud by Zelený nový úděl, volná migrace, manželství homosexuálů byly plně prosazeny a staly se běžnou politickou praxí a názorovým mainstreamem, tak by jejich podporovatelé, kteří by chtěli tento existující stav zachovávat a bránit byli označováni jak? Jako konzervativci? A ti, kteří by tento existující stav chtěli změnit, tj. například zakázat či omezit (a třeba by to i verbálně zdůvodňovali nutností „pokroku“) by byli označováni jak? Jako progresivisté?

Z výše uvedeného vyplývá, že autoři kompasu v něm nastolují zdánlivě obecnou dimenzi „Pokrok-Nepokrok“, ale ve skutečnosti onu „pokrokovost“ arbitrárně vymezují podporou určitých konkrétních politik, které však konvenují pouze omezené skupině názorů, čímž dochází k faktické uzurpaci pojmu „pokrok“. Tedy jinak řečeno: Pokrok již neznamená „změna od výchozího stavu“, nýbrž „změna od výchozího stavu tím správným směrem“. A kdo je tím arbitrem, jenž má, ať již v rámci tohoto politického kompasu či všeobecně, stanovovat onu „správnost“?

Kde jsou ti hodnotoví konzervativci?

Zároveň též ze strany autorů dochází i k uzurpaci opačným směrem, tj. k pokusu arbitrárně zúžit konzervatismus jako odpor vůči několika konkrétním politikám. Míru tohoto zjednodušení lze posoudit například při více objektivním vysvětlení, co je to konzervatismus, které si lze přečíst v nedávném rozhovoru s Romanem Jochem. V této souvislosti se pak nabízí otázka, zda k tomuto zkreslení a uzurpaci autoři přistoupili v rámci nutného zjednodušování při vytváření „zábavné hříčky“, na niž přirozeně nejsou kladeny nároky jako na seriózní vědeckou práci, anebo záměrně.

Další otázkou je, jak vzniklo zařazení jednotlivých stran a hnutí na tomto kompasu. Pokud se jedná o pozice na základě odpovědí jednotlivých stran, respektive na základě jejich tvrzení ve volebních programech, tak je to zajímavá sonda, která vypovídá ne o jejich skutečné pozici, nýbrž o jejich sebeprezentaci, tj. jak chtějí, aby byly vnímány. Pokud se na určení těchto pozic více podílela interpretace ze strany autorů kompasu, tak by to bylo více znepokojivé ve smyslu záměrnosti zmíněné v předchozím odstavci.

Tak či onak výsledkem je, že jako ti „ryzí hodnotoví konzervativci“, k nimž mohou strany jako ODS jen „závistivě vzhlížet“, jsou členové SPD (např. pánové Okamura, Rozner, Koten atd.), Trikolóry (např. Václav Klaus ml. a jeho osobně demonstrovaný důraz na důležitost tradiční rodiny) nebo Strana svobodných občanů, která se však dlouhodobě profilovala spíše libertariánským směrem.

Jak by to mohlo být jinak

Jedna možnost je zmíněna výše, tj. transparentně pojmenovat vertikální osu kompasu na „Míra podpory pro Zelený nový úděl, volnou migraci a manželství homosexuálů“. Druhou možností, při snaze o objektivnější vypovídací hodnotu kompasu, by bylo zvolit jiná a více konzistentní kritéria, která není nutno nijak složitě vymýšlet a jsou snadno vyhledatelná. Konkrétně: Horizontální osa by mohla zůstat zachována v původní podobě, a to „Malá role státu v ekonomice a jejím řízení – Velká role státu v ekonomice a jejím řízení“ neboli „Ekonomická pravice – Ekonomická levice“. A v logickém souladu s tím by se vertikální osa zaměřila na míru individuální svobody a tedy namísto „Konzervativní – Progresivní“ by vypadala takto: „Velká role státu při určování a vymahání společenských pravidel, názorů a hodnot – Malá role státu při určování a vymahání společenských pravidel, názorů a hodnot“.

V takto upraveném kompasu by u jeho dvou kvadrantů zůstaly prázdné vnější „utopické rohy“, tj. tam, kde se prolínají maximální míra společenské svobody s maximální mírou státního řízení ekonomiky, a tam, kde se prolíná absolutně volný trh s totální státní kontrolou společnosti. A jeho mediální „nevýhodou“ by mohlo být, že konzervativní politické subjekty by v něm nebylo možné zařadit na okraj politického spektra. Nicméně pokud by takto kritérium „progresivismu“ bylo nahrazeno kritériem „důraz na individuální svobody“, tak by došlo k odstranění onoho „zajímavého“ jevu, že na aktuálním kompasu mají k SPD blíže Piráti než Zelení a stejně tak má k SPD blíže ODS než ČSSD. A třeba také by kompas přestal ukazovat, že KSČM a SPD jsou prý názorově výrazně odlišné strany, které jsou od sebe stejně daleko jako třeba KSČM a ODS.

Poznámka: Červená značka označuje kompasem na základě poskytnutých odpovědí určenou pozici autora tohoto článku. Pro odlehčení lze připomenout, že i tato pozice byla v minulosti ze strany některých čtenářů označena jako „sluníčkářská“ a „progresivní“, což jen podtrhuje, jak velký význam má úhel pohledu.

Závěrečný disclaimer: Nejsem politolog ani nepůsobím v příbuzném oboru, tudíž výše popsané názory jsou psané z pozice zvídavého laika a všem potenciálně dotčeným expertům se omlouvám a předem děkuji za případnou zpětnou vazbu.

Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.