Ani nás majitel svým rozhodnutím, že nechá obehnat dům lešením, z míry nevyvedl. Ostatně loni si to zkusil, jak bude dům s lešením vypadat a víc než měsíc stála část domu pod lešením, na němž se nic nedělo a které bylo posléze rozebráno a odvezeno.
Zjara znovu přišli silní muži a znovu postavili lešení. Stavební firma zřejmě nebyla z největších, lešení dostačovalo jen na půl domu. Kromě obnovy fasády, která po létech prožitých ve velkoměstě měla fádní tmavě šedou barvu, rozhodl se majitel opravit balkony a terasy a nalakovat, případně vyměnit okna. Jak říkám, nic světoborného, nic překvapujícího.
Bylo jen mezi majitelem domu a majitelem firmy, že se pracovníci firmy z času na čas plouhali domem, čas od času nebyli k vidění vůbec. Také nic neobvyklého, snad jen to mělo být na pováženou, že majitelem domu nebyla soukromá osoba, do jejíhož počínání nikomu nic nemá být, ale obec.
První zádrhel nastal, když pracovník truhlářské firmy přišel s objevným sdělením, že většinu oken v domě by bylo třeba vyměnit. Ostatně není divu, okna statečně odolávají povětrnostním vlivům už nějakých dobrých pětašedesát let.
Nic, nic, pravila obec ústy své vybrané pracovnice, okna opraví truhlář a lakýrník jim dá novou fasádu. Truhlář s lakýrníkem se odporoučeli. Našli se jiní, kteří sice také měli řeči, ale byli srdnatější, zůstali. Jen v posledním patře domu majitel uznal, že si truhlář neporadí s okny, která už nedrží pohromadě ani strachy.
Nikdo v domě netušil, podle jakého klíče jsou práce na domě rozvržené. Tuhle se lakovalo brleníčko na balkoně, tuhle se trhala podlaha na terasách, támhle se lakovalo okno, tady natírala fasáda.
Na každý pád se nikdo z řemeslníků rozhodně nenudil. Ten, co právě nasadil zaschlé, krásně nalakované okno, zjistil, že v té chvíli se jiný kolega hotoví omýt fasádu nad zmíněným oknem. Běželo se tedy pro igelit, aby se okno uchránilo špinavé lázně.
A nenudili se ani nájemníci. Po jedné červnové bouřce se nám uprostřed stěny, těsně pod pendlovkami objevil mokrý flek. Ono to uschne, to bude tím, jak zedníci myli fasádu, říkali jsme si. Neschlo, naopak se flek zvětšoval, juknul za roh k oknu a rozpínal se. Povolali jsme zástupce obce, že s flekem nejsme svolní. Doprovázející majitel firmy měl jasno, že kdesi nebyl napojený okap, že se s tím musí to a ono. Nám to bylo vcelku jedno, hlavně, aby flek zmizel. Jasně, jasně, odtušil majitel. Při každém dalším lijáku, naštěstí jich toto léto mnoho nebylo, nabral flek na intenzitě, měnil barvy i tvar. Opět jsme volali zodpovědné k zodpovědnosti. A už jsme nebyli sami, sousedi o patro níž u nás zvonili a žalovali, že mají mokrou zeď a co my na to. Tentokrát nám bylo majitelem firmy vysvětleno, že je kdesi zakuklený starý okap a ten, mrška, smáčí zdi. To se spraví, chlácholil. Dnes se nám na zdi vesele rozvíjí plíseň, olupuje se štuk, když před svým zánikem vytvořil bublinky všemožných tvarů a velikostí.
Popravdě řečeno, nezávidím zmíněnému majiteli firmy, nezávidím. Zas mu jde pracovní život napříč. Jen co na části domu nechal rozebrat lešení, aby jím obehnal další část, už se ozývají nájemníci a zas se jim něco nezdá.
Příkladně je zajímá, jak se teď nabarví zašmudlané stropy v lodžiích, co se má stát se zábradlím, které po položení nové dlažby mírně vlaje do ulice, a zda se počítá s tím, že by se mělo zábradlí opravit a nalakovat.
Ano, i tací kverulanti se mezi nájemníky najdou, že mají své extrabuřty, žádají vrácení nalakovaného okna, které se kamsi zaběhlo, remcají, že mají plesnvý strop, jak za lijáků protékal od sousedů balkon zbavený dlažby a izolace, urputná skupinka nájemníků se pídí po osudu plastových oken, která měla být vyměněna za původní, nad nimiž i otužilý truhlář zlomil hůl.
Pan majitel firmy má mimo tyto ústrky jasno, vše má pod kontrolou. Je to zcela prosté, jedna parta zábradlí přivaří, druhá nalakuje a třetí si poradí se stropy. To, že budou řemeslníci courat byty nájemníků tu s kbelíkem barvy a se štaflemi, tu se svářečkou či se smirkovým papírem a pikslou emajlu, se rozumí samo sebou. Ostatně ono dalším řešením už je jen slaňování řemeslnických odborníků a to každý musí uznat, je nesmysl. I když na stranu druhou mne představa na laně zavěšeného svářeče docela pobavila.
Nu a zdi a stropy jednoho dne vyschnou, docela jistě, plastová okna už jsou ve výrobě a to jedno ztracené se buď nakonec najde, nebo se snad vyrobí jiné. Jen nepodléhat panice.
Pravda, Matějská pouť už je dávno za námi, ale v našem domě zástupce obce připustil, aby se organizace práce zvrhala do podoby amerických houpaček. A to zdaleka není všem dnům konec, dům má ještě dvorní trakt, spoustu oken a dveří na chodbách a máme půlku října. Jasně vidím idylický čas předvánoční, jak se na dvorku střídají nájemníci, aby v kotlíku vařili na kost zmrzlým řemeslníkům čaj.
Ano, tvrdila jsem v úvodu, že rekonstrukce domu je jak houska na krámě, ovšem nesmí člověk tu housku žádat v obchodě s hudebninama, příkladně.