Zábavný paradox přitom skýtá fakt, že právě europarlament představuje častý cíl euroskeptických výlevů hořekujících nad „demokratických deficitem“ integračního procesu a domáhajících se návratu k „osvědčenému“ modelu Evropy suverénních národních států.
Kritika přímo voleného shromáždění formálně zahrnuje poukazy na nejasně doložené tendence poslanců upřednostňovat stanoviska bruselských notáblů namísto intenzivní služby občanům.
I kdyby zůstalo pouze při ní, dala by se vznést pochybnost, zda je správné vždy a bez rozmyslu podsouvat evropským byrokratům úmysly namířené proti vlastnímu lidu, tedy těm, v jejichž prospěch mají působit.
Chronická podezíravost ve vztahu k unijní administrativě výmluvně doplněná o stylizaci kosmopolitního Bruselu coby hlavního města stalinismu 21. století buduje antievropanům pověst všemi pronásledovaného odbojového hnutí či přinejmenším jasnozřivého disentu. Je-li takovýto obraz jejich záměrem, doporučuji trojlístku Mach-Železný-Bobošíková dočasně ukončit řádnou politickou činnost a vydat se směrem hodnověrného undergroundu.
Reálné důvody opovržení, které se zastupitelskému orgánu dostává od klausovských obránců domnělých národních zájmů, však vězí v jiné sféře, a tou je záměr unii maximálně vzdálit veřejné kontrole, jako jejíž nástroj Evropský parlament funguje. Následné rozdělení na nás (obelstěné příslušníky členských států) a je (nedůvěryhodné eurokratické elity) by nabídlo pohodlný argument pro spuštění dalšího kola balkanizace Evropy.
Kdo z euroskeptiků myslí své vize upřímně, zachová se tudíž nejlépe, pokud 5. a 6. června návštěvu volebních místností vynechá. Nízká účast v evropských volbách tak oslabí mandát budoucích zákonodárců a zproblematizuje demokratickou legitimitu EU, čímž se pád sjednocené Evropy stane otázkou času.
Uvedená rovnice platí i obráceně. Kdo evropskou myšlenku považuje za více než naivní sen, sám si ordinuje povinnost k volbám do Evropského parlamentu přijít a zvolit politickou stranu, pro níž společná Evropy od Dublinu po Ankaru neznamená jen billboardovou frázi, ale samozřejmý domov.
Autor je člen strany Liberálové.cz a zástupce ředitele Institutu K.H.Borovského