Tak se ocitl v Senátu, po bludné pouti životem a prodělání nejednoho složitého vnitřního vývoje, vůlí 50.04% voličů z řad svrchovaného lidu Chrudimska, pod praporem KDU-ČSL (prozatím, složitý vnitřní vývoj jistě dosud v jeho klenutém těle kvasí) i pan Petr Pithart. Doplňme o známou už informaci, že ho tam dostalo přesně 24 příslušníků svrchovaného lidu, o něž převýšil svou oponentku. Členem KDU-ČSL je od roku 2003.
Tak se ocitl v Senátu i pan Čunek ze Vsetína (tudíž zarputilý Valach), a to vůlí 74% svrchovaného (valašského) lidu, který se dostavil volit ve Vsetíně. Popularitu mu prý (u svrchovaného valašského lidu) vynesla jeho (prý) proticikánská politika, když ve Vsetíně starostoval. Členem KDU-ČSL je od roku 1990.
Ta údajná proticikánská politika se skládala z toho, že jako starosta vyhověl vůli svrchovaného (valašského) lidu a dal vystěhovat neplatiče nájemného z obecních bytů. Nikoli na ulici, ale do bytů jiných. Navíc tam hodlá posílat osoby pověřené dohledem, zda ty nové byty nejsou devastovány (tak jako to potkalo ty původní) a pokud ano dbát, aby za ničení nájemníci byli odpovědni. Jako starosta to i patřičně vysvětlil a - hrůzo hrůz - pojmenoval věci patřičnými pravými jmény. Plnil vůli svrchovaného lidu svého města.
Vedle těchto původních bytů, vulgo „Pavlačák“ po vystěhování nezbylo než celý dům strhnout, stojí nemocnice a svrchovaný lid se tam jednak bál chodit, jednak i tamo mizela prý okna, jakož jiné zařízení, které (prý) obyvatelé „pavlačáku“ z nedostatku jiného zaměstnání považovali za atraktivní a odnášeli, čili kradli. Z nedostatku jiného zaměstnání, neb, a nedivme se jim, shledali sociální dávky za uspokojivý způsob života.
I zjevil se nám na obrazovce zástupce (čtyřiadvaceti) příslušníků příslušného svrchovaného lidu z Chrudimi (nejvýznamnější Chrudimák byl ovšem kat Mydlář) a dal se slyšet, hlasem zarputilého lidovce (od roku 2003), že lidovec od roku 1990 nemá v senátu co dělat, že třeba a nutno, by se svého mandátu vzdal. Do klubu lidoveckého ve stájích Valdštejnského paláce ustájeného, pak prý rozhodně v žádném případě připuštěn nebude. Na to umí „Dvojdomek“, vulgo, v ústech svrchovaného lidu též Brouk Pytlík, dohlédnout.
Abych pravdu řekl, takhle resolutně rozčileného jsem viděl pana, tehdy vlastně soudruha a na mou věru pilného komunistu Pitharta jen jednou. Na Majálesu roku 1962, který nezodpovědné živly zneužily rovněž ke skandálním výrokům, například skandované říkánce: Není maso, není kmín, jen když lítá Gagarin. Soudruh Pithart tehdy také vyvolával cosi o nejpřísnějších důsledcích. Za onoho času se asi nejednalo, soudím, o nepřijetí do klubu lidovců.
Letos to měl arciť jednodušší, nemusel lítat s notýskem kolem průvodu a zapisovat si pachatele.
Inu, jsa už kmetem, byť nikoli velebným, musím vzpomenout jak jsem se druhdy, přesněji 1974, dostal v Bostonu při natáčení publicistického pořadu Public Toner, do obdobného příbytku „sociálních bytů“. Jedna paní tam na kameru ukazovala prokopnutou stěnu do koupelny (dosud hezký otisk podrážky byl na jejím zbytku) a ječela, že takhle ji nechává bydlet president Nixon. Zeptal jsem se, zda jí to prokopl Nixon a hoši a dívky z TV mi to měli za zlé. Ale nakonec to v pořadu zůstalo, zajisté jen jako ukázka názoru člověka odjinud. Což ostatně prozrazoval můj akcent.
Jsem zvědav, zda naši roztomilí lidovci (jsem dokonce čestným členem té strany, aniž jsem se o to kdy prosil) projeví stejnou míru srozumění svobodě projevu vůči integritě člověka odjinud (je to nováček ve Valdštejnských stájích a na rozdíl od pana Pitharta tamo tukem neobrostlý) jako ti hoši a dívky američtí tenkrát vůči mně.