Základní chybou a omylem rozradostněných davů na náměstích na konci roku 1989, i některých "revolučních" vůdců, byl předpoklad, že vládnoucí komunisté jsou lidé obdaření alespoň minimální dávkou slušnosti a charakteru, pro které byl vstup do KSČ či spolupráce s StB velkou noční můrou a oni potřebují dostat novou šanci se ve společnosti uplatnit. Z tohoto náhledu na rozjitřenou situaci vzešlo heslo "Nejsme jako oni!", kterým se prý zabránilo věšení těch nejhorších bolševických hovad po kandelábrech a naše cesta ke svobodě mohla být označena za sametovou.
Důsledky tohoto zásadního revolučního přehmatu prožíváme stále intenzivněji každý den. Nejenže nomenklaturní bolševické kádry neprojevily ani náznak nějaké upřímné lítosti nad ekonomickou devastací naší země, zbídačením osudů statisíců lidí či likvidací nebo vyhnáním národních elit, ale naopak, i pomocí svých eurosocialismem vytvářených pohůnků stále více otáčejí pověstným kormidlem dějin zpět do "zlatých komunistických časů" a paradoxně jim k tomu opět začíná aplaudovat demokratická většina národa.
Historie, která zcela neoddiskutovatelně ukázala na jasných příkladech komunistické vlády, co vlastně ty jejich "zářné zítřky a sociální rovnost" v reálu znamenají, jaké "osobnosti" se stávají vůdcovskými ikonami a čím musí být vykoupen otrocký "sociální smír" všeobecné materiální i duchovní bídy, jako by stále byla některými nepochopena.
Nepochopen tak zůstává i primární princip líhně kovaného jádra bolševiků, který se stal osudovým pro vývoj naší polistopadové demokratické společnosti. V rodném listě většiny komunistů je hloupost, naivita, neschopnost, závist a nenávist, zásadním životním krédem pak osobní prospěch, nakradené bohatství a privilegia na cizí účet. Základním vzorcem chování vůči společnosti, který z této premisy vychází, je násilí, zlodějina, neovladatelný mocenský chtíč a bezohledná likvidace všech, kteří se stávají na rudé stezce nepohodlní.
Toto má jako cejch v mozku vypálené každý, kdo prošel propagandistickou masáží marxleninismu a uvěřil, že nadvláda parazitů může přinést blahobyt pro všechny, popřípadě "jen" pochopil, že se musí nutně parazitem stát, aby pak mohl ukazovat na své nepřátele hostitele a z pozice moci jim diktovat jak jej mají živit.
Fatálním omylem sametové revoluce tedy bylo, že jsme si nechali vsugerovat, že většinově existují hodní a morálně vyspělí komunisté, kteří se po převratu chytí za nos, uvědomí si jimi páchané zvěrstva na společnosti, naprosto se změní a začnou svoje zvrácené učení i konání "revidovat", jako dříve "revidovali" své třídní protivníky. Tedy že za všechno může na chvíli zavřený Štěpán a jinak není co řešit. Justiční mafie, fízlování, privilegované kádry, korupční prostředí, legalizovaná státní zlodějina či ostnatý drát se prý už nikdy nemůže vrátit.
Jenže chvíli vyděšení soudruzi pevně semknuli svoje řady, rozmístili vlivné figurky a pokračovali nerušeně ve své "budovatelské" práci, veřejnosti však už ne tak na očích. Dnes jsou jejich klony všude. Zrůdné myšlenky a nesmyslné vize "sociálně spravedlivého státu" opět vítězí. Jejich nositeli sice nejsou už jen bývalé nomenklaturní kádry KSČ, ale pevně se jich chytili novodobí následníci, kteří je jen zabalili do přijatelnějšího "demokratického" hávu bez koncentráků, vraždění a zavřených hranic. Podstata však zůstala.
Sundejme si růžové brýle a zažeňme bolševickou propagandou vykresleného komunistu jako sociálně cítícího dobráka, který se může přetrhnout pro blaho obyčejného člověka. Komunista, a nejen ten, který je členem ortodoxní rudé partaje agenta Falmera, ale každý, kdo přijímá zvrácené myšlenky mocenským násilím vnucovaného "sociálního dobra", kdy je část společnosti nucena pod hrozbou kriminálů živit hordy erár zneužívajících, většinou nepotřebných a líných parazitů, jejichž jediným umem je vysávat penězovod dotací, grantů, dávek, úřednických odměn a dalších přerozdělovacích socialistických výmyslů, dostává tuto společnost na kolena.
Není to "kapitalistická" svoboda člověka a trhu, ale naopak nesmyslné bolševické sociální inženýrství, které generuje miliardové dluhy, korupční rozkrádání, stále rostoucí daňovou zlodějinu, nehorázné ceny energií či pohonných hmot, a tím tedy i neustále se zvyšující bídu a frustraci obyvatel. Nestali jsme se hrdou a sebevědomou společností svobodných občanů. Většinově jsme stále ideologickými a ekonomickými otroky komunistických myšlenek i jejich šiřitelů. A to je velké smutné memento a poučení z celého posametového vývoje.
Převzato z Kriz.blog.idnes.cz se svolením autora