Na okraj některých reakcí k článku Jana Zieglera na toto téma
Býval na blogu iDnes autor, který jednou prozradil sladké tajemství. Občas prý četl jen nadpisy a perexy. To mu ovšem nebránilo aktivně se zapojit do diskusí. Dlouho jsem si myslel, že takovýto přístup je nepřekonatelný.
Omyl. Existuje ještě vyšší level. Číst jen jméno autora a nadpis – a pak diskutovat. Přesně to se objevilo v diskusi pod článkem Jana Zieglera Pět týdnů dovolené? Nesmyslné a pokrytecké komunistické šílenství (5. 3. 2021).
Právě v tomto případě může být pouhé spolehnutí se na titulek poněkud zavádějící a autor se může jevit jako bezohledný pravičák bez sociálního cítění.
Pokud si ale přečteme Janův text pozorně a bez předsudků, působí poněkud jinak, než když očima přelétneme pouze nadpis.
Autor nenapsal článek, jehož podstatou je jednoznačné odmítnutí pětitýdenní dovolené jako takové (pro zaměstnance), ale vymezil se proti návrhu komunistů na zavedení povinné dovolené v délce pěti týdnů. Tento návrh KSČM není sice dnešní ani letošní, ale 5. března se dostal jako téma na jednání Poslanecké sněmovny. Jan Ziegler není jediný, komu něco takového připadá v současné situaci jako čirý populismus ze strany KSČM.
Sám správně připomíná:
V současnosti stačí dosavadní právní úprava, která zajišťuje zaměstnancům čtyřtýdenní dovolenou, tedy dvacet pracovních dnů s tím, že zaměstnavatel může tuto dobu prodloužit. V mnoha firmách je tedy zavedena pětitýdenní dovolená, v některých dokonce šestitýdenní.
Firmy, které svoji situaci vyhodnotily tak, že si něco takového mohu dovolit, a obvykle to bylo po dohodě s odbory, pětitýdenní dovolenou, tedy týden nad výměru stanovenou zákoníkem práce (paragraf 212/odst. 1), svým zaměstnancům poskytují. Ostatně zmíněný paragraf a odstavec říká:
§ 212
Výměra dovolené
(1) Výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce.
Příslovce „nejméně“ znamená, že dovolená může být i delší. To ovšem záleží na možnostech dané firmy, její ekonomické kondici. V nepříznivé době, kterou ta současná mimo jakoukoli pochybnost je, si nelze nepoložit otázku: Chci mít čtyři týdny dovolené a větší jistotu, že nepřijdu o práci, anebo týdnů pět a s větším rizikem, že v konečném důsledku nebudu mít ani ani jedno (5 týdnů dovolené), ani druhé (zaměstnání)?
Kolega Aleš Merta, který zareagoval na Zieglerův blog samostatným článkem („Podle blogu J. Zieglera propadla asi Evropa komunistickému šílenství“/6. 3. 2021) napsal:
Pan Ziegler označil komunistický návrh za šílený a pokrytecký. Nevím co je šíleného a pokryteckého na tom, přiblížit naše pracovně právní zákonodárství zemím, ke kterým většinou vzhlížíme jako ke svým vzorům.
Inu, pokryteckého na tom je to – a netýká se to pouze dnešního tématu -, že komunisté měli čtyři desetiletí na to, aby se takříkajíc předvedli a právě v záležitosti délky dovolené můžeme lidově konstatovat: nic moc. Mimochodem, k Mertovu argumentu obsaženému ve větě, že
pan Ziegler kritizuje komunisty za to, že za bývalého režimu byla u nás dovolená kratší než v Německu, ale nějak zapomíná dodat, že to platí i v současnosti a že to není bohužel jen Německo ...
je nutné dodat: i to je důsledek čtyřiceti let komunistické totality.
„Šílenost“ (já osobně bych použil jiný termín, ale článek psal J. Ziegler) onoho návrhu je v jeho načasování, resp. sveřepé trvání na něm v současné krajně nepříznivé době.
Závěrem. Jsem na rozpacích, zda levicově orientovaní čtenáři Zieglerův text nepochopili proto, že jim není shůry dáno, anebo v tom byl záměr. S tím ať se srovná každý sám.
Převzato z blogu autora s jeho svolením.