I ti, kdo jednají eticky, mohou ohrozit lidský život. Proto musí být zvažována ochrana života a právo na svobodu stejně jako ochrana života a možnost ekonomického kolapsu, zaznívá stále častěji v Evropě a my bychom na to neměli zapomenout.
Nebezpečná otázka zni: Máme za každou cenu jen chránit, nebo infekce přinese brzy ještě horší všeobecné ohrožení života? Dle odborníků je totiž zřejmé, že čím delší dobu budou platit opatření ohrožující kontakty mezi lidmi, tím větší morální konflikt budeme muset později řešit.
Je evidentní, že ochranná opatření snižují kvalitu života nejen důchodců, ale i těch, kteří nemají na nájmy, ztrácejí práci či utrpěli jinou podobnou újmu, což zvyšuje jejich psychické utrpení. To vyplývá již ze studií, které byly publikovány na řadě univerzit po hospodářské krize z let 2007 a 2008. A totéž potvrzuje i nová studie univerzity z německého Erfurtu. Podle ní zvláště mladí dospělí lidé trpí akutními zátěžovými symptomy, které snižují jejich imunitu, a to se týká dvou třetin takto postižených lidí. Ačkoliv jsou jinak zdraví, stávají se snadným terčem viru covid-19.
Totéž se týká lidí, kteří beztak žijí v těžkých podmínkách, tedy těch, kteří málo vydělávají, mají velmi malý byt, nebo rodin, v nichž se projevuje sklon k násilnostem zejména vůči dětem. Ve Francii to je department 93 u Paříže, kde takových lidí žije nejvíc, a proto tam byla na konci března úmrtnost o 30 procent větší, než je průměr. Podle skandinávské studie dokonce u některých dětí, kteří žijí v takto nepříznivých podmínkách, může dojít i k ohrožení jejich života, protože nemají dostatek možností ochrany před dospělými a jejich násilím či zneužíváním, které v izolaci sílí. Na to upozorňuje i v Německu skupina stovky vědců ve zveřejněném dopise.
I nabízená ochrana lidského života totiž neplatí absolutně, protože ne všechna práva na svobodu by měla být bezpodmínečně podřízena této ochraně. Každý občan musí přijmout obecné riziko života. Toho se nelze nikdy a nikde zbavit. Filozof Frank Dietrich z univerzity v Düsseldorfu připomíná: „Svoboda pohybu a touha po blízkosti pro některé lidi je důležitější než bezpodmínečná ochrana proti viru covid-19.“ A to platí zvláště u starých lidí v různých ústavech, kde leží v Česku 57 tisíc seniorů, z nichž dle kanadského průzkumu trpí depresemi 40 procent.
Proto německá etická komise vyzvala vládu, aby zvážila rovnováhu mezi ochranou rizikových skupin na jedné straně a udržování svobod zdravých lidí omezených blokádou a ekonomickými poruchami na straně druhé.
A podobně filozofové hovoří i o Francii, kde prezident Emmanuel Macron použil rétorickou figuru: nacházíme se ve válce. „Jenže právě to není pravda: My se nenacházíme ve válce, ale v biologicko-bezpečnostní nouzové situaci,“ oponuje filozof Peter Sloterdijk a pokračuje: „Válečná rétorika v nouzi demobilizuje a my potřebujeme opak. Přece zamezení pohybu, jako to učinila francouzská vláda, vybízí k tomu, abychom za války zůstali doma, místo abychom šli bojovat. To je absurdní.“
(Psáno pro ČRo Plus)
(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)
Autor je novinář a spisovatel