Člověk by řekl, že osud několika desítek jedinců z ciziny, kteří na území našeho státu pobývají legálně a za peníze (z drtivé většiny) soukromých dárců, bude veřejnému mínění v podstatě ukradený. To naprosté minimum prostředků, které jejich pobyt stojí státní kasu, nestojí ani za řeč. Oproti hýření se státními prostředky například u státních zakázek nebo kvůli obyčejným lidským chybám úředníků to je naprosté nic.
Ovšem chyba lávky: podle internetových diskusí národem cloumá vztek a spravedlivý hněv nad nevděčností těch, kteří nám tu nechtějí zůstat. Zapomenuta je hysterie nad tím, že je sem nějaký fond mezi nás tahá, nyní je hysterie kvůli tomu, že tu mezi námi nechtějí zůstat. Aby se v české duši koza vyznala...
Nepopírám, že mne jednání uprchlých uprchlíků nemrzí. Mrzí mne z mnoha důvodů. Nejvíce zřejmě jejich sobectví, kterým zavřeli cestu do ČR těm, kteří by si této nabídky vážili více. Kdo však někdy skutečně pomáhal lidem (ne jen knížecími radami na internetu), ví, že jde o činnost náročnou a velmi často nevděčnou. Nepomáhají andělé andělům, ale pouzí lidé pouhým lidem.
A nyní zpět k pobouřenému českému národu. Trochu mi to připomíná rčení „zloděj křičí ‚chyťte zloděje‘“. Národ reptalů – a co jiného je reptal, než nevděčník – je pobouřen cizí nevděčností. Jako by nám nastavili zrcadlo. Nedávno jsem četl, že podle průzkumu STEM více než polovina občanů ČR má za to, že socialistický režim před rokem 1989 nebyl tak špatný anebo že byl dokonce lepší než současný. Jestli toto není vrchol národní nevděčnosti a hlouposti, tak už nevím, co by jím mělo být. Více než každý druhý Čech, přestože nestojí frontu na maso nebo ovoce, přestože zboží v obchodech normálně kupuje, místo aby ho pracně a často přes konexe sháněl, přestože na cestu do Rakouska nebo Chorvatska nepotřebuje devizový příslib a výjezdní doložku, přestože může ve volbách volit, koho chce anebo nemusí k volbám vůbec, přestože nemusí mít dobrý kádrový profil kvůli studiu svého dítěte, přestože si může veřejně říkat své politické názory bez toho, že bude mít na krku StB, přestože může svobodně a bez následků chodit do kostela nebo do modlitebny, si toho všeho dostatečně neváží a vzpomíná na šedou ubíjející totalitu.
Kdo z vás je alespoň trošku sečtělý, zná biblickou situaci, kdy k Ježíši přivedou ženu přistiženou při cizoložství. Podle Mojžíšova zákona by měla být cizoložnice odsouzena k ukamenování. Ta žena se skutečně provinila. Co však říká Ježíš? „Kdo z vás je bez viny, ať po ní první hodí kamenem.“ Nikdo ten kámen nakonec nehodil. A mne napadá něco podobného nad oněmi nevděčníky z Iráku: suďte je vy, kdo jste bez viny.
duchovní Křesťanského společenství K. Šenov