„Nemůžeme říct, že s ním nesouhlasíme“
Žádný muslim nebo muslimka, která je ochotná vést o islámu otevřenou diskusi, se té otázce nevyhne. Otázce kamenování.
Na stránkách webu Žena.cz byla na tuto záležitost dotázána i Romana Červenková, Češka, která před několika lety konvertovala k islámu. Je vdaná za muslima (původem z Libye, ale žijícího ve Spojeném království – ona bydlí v ČR), sama říká, že žije podle práva šaría, na veřejnosti chodí podle toho oblečená (šátek) a takto odpověděla na otázku ohledně kamenování:
Jak se díváš třeba na to zmíněné kamenování?
Je to součástí práva šaría, které je pro každého muslima víc než běžné právo. Stejně jako pro křesťany je důležitější Starý a Nový zákon. Nemůžeme tedy říct, že s tím nesouhlasíme, protože tím bychom popřeli sunnu, a tím Korán, který na ni odkazuje. Ale podle ní ke kamenování může dojít jedině na základě čtyř důvěryhodných svědectví a toho, že se ten člověk přiznal. Předtím také musí proběhnout soud. A to se nikdy nestalo. To, co probíhá v současnosti, ale nemá s tímto procesem nic společného, takže je to nepřípustné. Můj názor na to je takový, že by se kamenování dalo fakticky zavést jen v ideální islámské společnosti, kde se lidé nepodvádí, kde nelžou a podobně. Ale toho se musí dosáhnout jinak, než že se najednou zavede kamenování, to je hloupost. Musí to jít postupně. Třeba zákazem nočních klubů. Zákazem reklam na alkohol, potom zákazem prodeje alkoholu. Také vzděláváním muslimů. A pak až můžeme někoho trestat za to, že někdo alkohol pije. Ale nemá absolutně žádný smysl zavádět kamenování a podobné tresty v zemi, kde jsou zkorumpované soudy. Rozhodně tedy nesouhlasím s tím, aby se to zavádělo, i když souhlasím s tím, že to v sunně je. Má to ale fungovat spíš jako hrozba. Já třeba podle práva šaría žiju a nepotřebuju nikoho, aby mě u toho hlídal.
Čeho jsme svědky? Opět, jako v případě jiných muslimů: nikoli jednoznačného NE, nýbrž NE, ALE … . Je to tanec mezi vejci. Jako muslimka nemůže popřít, že tento nelidský trest je součástí víry, kterou vyznává, na druhou stranu v sobě nemůže potlačit skutečnost, že pochází z civilizovaného světa, jehož hodnoty jsou s kamenováním neslučitelné. K problému se staví tak trochu jako chytrá horákyně: kamenování by se dalo zavést jen v ideální muslimské společnosti.
K té lze dospět sérií zákazů: zákazem nočních klubů, zákazem reklamy na alkohol, posléze zákazem prodeje na alkohol. Do toho bude nutné zakomponovat nezbytné vzdělání muslimů – a pak už bude možné přistoupit k trestání za požívání alkoholu.
Taková je cesta, podle paní Romany, k ideální muslimské společnosti, v níž už bude možné kamenování „fakticky zavést“.
Musíme se v obavách zeptat: ZÁKAZEM NOČNÍCH KLUBŮ BY TO ZAČALO A ČÍM BY TO SKONČILO? Inu, právě tím kamenováním.
Pojďme porovnat. Před krátkým časem (12/1) byl na kamenování dotázán Raed Shaikh, člen pražské mulimské obce považovaný za „liberála“. V Českém rozhlase také neřekl jednoznačné NE, ale v podstatě odkázal na to, že by o tom měli rozhodnout odborníci (teologové), kteří by měli definovat, jestli tento zastaralý trest by neměl být nahrazen jiným, třeba doživotním vězením. Od paní Romany jsme také neslyšeli (nečetli) jednoznačné NE kamenování, ale pouze stanovení podmínek, za nichž by bylo možné tento způsob usmrcení lidské bytosti justiční mocí islámského režimu uplatnit.
V postoji pana Raeda i paní Romany spatřuji zásadní problém. Nejsou-li ani „umírnění“ muslimové (tak se oba navenek jeví) schopni jednoznačně odmítnout tak barbarský trest, jakým kamenování živých lidí snad mimo jakoukoli pochybnost je, pak si velice obtížně můžeme porozumět.
(Celý rozhovor s Romanou Červenkovou najdete zde)