Minulý týden jsem si potřeboval nechat ověřit své podpisy na čtyřech dokumentech. Zašel jsem si na nejbližší Czech POINT na velkou pražskou poštu. Zdálo se to jednoduché a bezproblémové! Na poště byla dvě okénka, která slibovala dotyčnou službu provést. U jednoho okna byl zákazník, druhé bylo volné. Přistoupil jsem k němu. První problém. „Nemůžu vám to ověřit, teď zrovna ověřuje kolegyně vedle na přepážce.“ „Prosím?“ upřímně nechápu. Hlas úřednice je teď o třicet stupňů chladnější. „Máme jen jednu knihu, do které se ověřené podpisy zapisují. Co je na tom těžkého pochopit?“ „Eeeeh... promiňte.“ Čekám dvacet minut, pak jsem konečně připuštěn k okénku. Úřednice má dotyčnou knihu a před sebou zapnutý počítač. Vezme ode mě dokument, dlouho ho studuje a pak na počítači otevře příslušný program. Není ve Windows, nýbrž v MS-DOS (černobílá mihotavá obrazovka), což jsem už dlouho neviděl. Vyžádá si občanský průkaz. Do dotyčného programu naťuká mé jméno, adresu a číslo občanského průkazu. Ťuká pomalu, rozvážně. Mnohokrát těkavým pohybem očí kontroluje, zda dlouhé číslo ťuká správně. Pak doťuká, zasune do tiskárny samolepicí papír a vytiskne štítek. Ten odlepí, vezme tlustou knihu (ano, tu knihu, kterou předtím měla kolegyně na vedlejší přepážce) a nalepí potištěný štítek do volného řádku.
Vezme znovu můj občanský průkaz a ty samé údaje, které předtím ťukala do počítače, vyplní ručně do knihy. Nevyplněné rubriky proškrtne rozvážně s pomocí pravítka. Vezme občanský průkaz a zkontroluje údaje jak na štítku, tak v knize. Vezme knihu, prostrčí ji úzkým otvorem pod skleněnou přepážkou a požádá mě o podpis. Vezme druhý štítek a nalepí ho na dokument. Uchopí razítko a s mírným nápřahem dokument orazítkuje. Konečně hotovo!
Celé to trvá deset minut. Vynásobte si to čtyřmi, přidejte pár minut „na odpočinek“. Jen pro pořádek podotýkám, že když úřednice vzápětí ověřuje druhý dokument, ťuká všechny údaje do počítače znovu. Michael Douglas by ve filmu Volný pád střelil té bábě dávno do zadku raketu z bazuky, ale já zachovávám ledový klid. Ověření čtyř podpisů zabralo - měřeno od vstupu na poštu do odchodu z ní - celkem sedmdesát minut. Z fleku vymyslím deset způsobů, jak by bylo možné provést stejný úkon za pár minut. Ale proč by to tak mělo být? Proč usnadnit tak důležitý a složitý úkon jako ověření podpisu? Anebo je snad v téhle zemi nějaký úchylný politik či úředník, který by si přál, abychom byl konkurenceschopnější než Pobřeží slonoviny?
LN, 26.1.2011