aneb Perfektně připravené divadlo proti kardinálu Dukovi
Jedno se exhibicionistům ve středu na Hradčanském náměstí musí uznat, dokázali v médiích vytvořit pocit „spontánnosti a upřímnosti“, i když opak byl pravdou. Měli vše do puntíku připravené včetně strnule působících dialogů.
Všimli jste si, že na celé akci bylo více novinářů než samotných „protestujících“?
Jediné štěstí pro diváky byl oděv se škraboškami dotyčných protestujících, jinak bychom si zástupce jednotlivých médií mohli splést se samotnými protestujícími. I když možná přesnější by bylo protestanty, po „odkrytí“ jmen „novodobých pragováků“, kteří v tomto případě na nás alespoň neposílají tanky ze spřátelené neomarxistické gubernie, protože ty novodobé neomarxistické ráje se teprve musí vybudovat. Zjistilo se, že se nejedná jen o katolíky, ale také o protestanty a vůbec o lidi poněkud podivného ražení, jako je sexuální aktivistka žijící ve třech s dvěma bisexuálními muži nebo jejich guru podepisující známou výzvu Vědci proti strachu a lhostejnosti a protestující v roce 2017 proti výstavbě Mariánského sloupu.
Co ale musí vpravdě „nadchnout“ každého alespoň trochu myslícího jedince, je jejich výzva „... po revoluci lásky a něžnosti, která by z církevní hierarchické struktury znovu vytvořila živoucí a láskyplné společenství bratří a sester, pospolitost, která je vždy ochotna pomoci těm nejslabším, zraněným, lidem na okraji i celému stvoření.“
Tady normálnímu člověku musí naskakovat husí kůže! Ty nejkrutější komunistické režimy na světě, jako je dnes ten severokorejský, vždycky začínaly krásnými utopickými frázemi o lepších zítřcích, aby pak následoval teror nejtvrdšího kalibru, který dokázal překonat i strašlivá válečná utrpení předchozích století.
Vzpomeňme, jak začínal Pol Pot, vrah miliónů nevinných lidí. Studoval ve Francii, popisují ho většinou jako sympatického, usměvavého, ultralevicově zaměřeného studenta, který také vyznával lásku k rovnosti a chtěl „jen“ uskutečnit ráj na zemi. A jak tento socialistický ráj v Kambodži vypadal, víme všichni, statisíce lidí umučených, odvlečených do koncentračních táborů, statisíce zastřelených a mohli bychom pokračovat dále.
Ne nadarmo se říká, že cesta do pekel je často dlážděna krásnými úmysly (doplnil bych idejemi). Naštěstí tito lidé jsou v církvi v naprosto marginálním počtu.
A pan kardinál Duka? Je právě majákem trvalých hodnot, jenom tím, že odmítl sloužit mši pro LGBT komunitu, si okamžitě vysloužil nenávist a nálepkování ve stylu hnědnutí církve aj.
A když v listopadu 2017 kritizoval v Mladé Boleslavi upřednostňování menšin nad většinovou společností, tak soudruhům a soudružkám tzv. Nové levice musely praskat žilky. To je přece jejich posvátná agenda! Na tu se v žádném případě nesmí sáhnout, ani ve snu!
Nezapomínejme, že těmto přívržencům extrémní levice nejde o dialog a toleranci, kterou se ve svých prohlášeních neustále zaštiťují, ale ve skutečnosti jim jde o nastolení a prosazení jejich agendy rovnosti pohlaví, dostat homosexuální sňatky na roveň manželství, nastolit genderová a transgenderová témata aj.
Kardinál Duka je na jednu stranu člověkem mírným a smířlivým, na druhou stranu prokázal svůj pevný postoj v mezních a kritických situacích, a proto vznikla na podporu kardinála petice Za hodnoty, které kardinál ztělesňuje.
Petici již podepsalo cca 2000 lidí. Podrobněji se s ní můžete seznámit zde.
Převzato z blogu autora s jeho svolením