Neviditelný Pes

SPOLEČNOST: Jana z Kolovče zvedla prapor vzdoru

11.9.2019

Zpráva z tisku: Premiér a šéf ANO Andrej Babiš se má omluvit za své výroky o tom, že demonstranti na loňských protestech proti vládě byli zaplacení. Rozhodl o tom Okresní soud Praha-západ. Prvoinstanční verdikt je nepravomocný.

Nevím, proč je kolem toho všeho tolik vzruchu, dokonce soud. Ministerský předseda zase něco nepříliš domyšleného vypustil z úst a ze zaplněných náměstí se hned vyloupla osamocená uražená osoba. Divné: na jedné straně vnímáme obavy pedagogů, sociologů a jiných blogů ze zvyšujícího se počtu mamánků, kteří se nechají rodiči nejen živit, ale i vydržovat, kteří sice mají vytříbený apetit na matčinu kuchyni, ale už žádnou chuť pracovat, natož třeba narukovat. V takovém případě je naopak pro společnost povzbuzující, že mnozí tito mladí v nebývalém počtu vyrážejí - když už se jim nedaří trefit do nějaké fabriky, skladu, studovny, na pole či jinam - alespoň na náměstí a pláně. Buďme za to celospolečensky rádi, že jsou i tací, kteří (když už ne do stálé práce) se účastní alespoň podobných jednorázových brigád. Vždyť i my jsme v jejich věku vyjížděli – rovněž za neadekvátní odměnu - na brambory či chmel.

Na druhé straně je poněkud zarážející, že takto napaden až osočen („Berete za to!“) se zřejmě z nepřehledných davů demonstrujících dotčeně cítil osamocený jedinec, že nebyla zorganizovaná celonárodně prosluněná kampaň, jež by před budovou soudu pro Prahu-západ v Praze 1 skandovala cosi o prohnilé justici a žádala vydání nepřítomného provinilce ulici.

Anebo že by to bylo právě proto, že se ti všichni ostatní ani náhodou necítí být v hloubi duše uraženi? Vždyť co je sakra špatného na lidské přirozenosti vzít si za projevenou osobní angažovanost, hraničící s občanskou statečností, nějaký šesták? Vždyť oni přece do účasti na manifestacích vkládají svůj čas jak tvorbou nápaditých transparentů, tak samotnou účastí, ba i jízdenku si rádi pořídí za vlastní, za své (alespoň myslím) si kupují červené karty, trenýrky téže barvy a hromady nejrůznějších namnožených hesel vyjadřujících jejich sny, představy a požadavky. Je potom ovšem trapné, když jim pitomé dvě zasloužené stovky závidí kdejaký miliardář, za tohle bych ho fakt hnal k soudu i já.

Leč poté se nabízí ještě jedno vysvětlení, důvod proč se k tomuto drobnému finančnímu zdroji nepřiznat, zatajit ho: obavy z povinnosti zaplatit daň z příjmu. Ze zaslouženého vystátého, vytleskaného, vykřičeného, vydemonstrovaného dvoukila čistá ruka, protože co je doma, to se počítá.

Nuže dost legrace, teď zase chvíli vážně. Tím jedincem, jediným odvážným z masy demonstrujících, jenž hnal svou věc až k soudu, ba až ke slavnému vítězství (ti od Domažlic si takové od věků považují), je jistá paní Jana Filipová, jíž soud přiznal nárok na omluvu Andreje Babiše za výroky urážlivé a dehonestující (soudkyně Kačerová, neznajíc zřejmě význam slov, je dokonce označila za „nepravdivou kritiku“!) o údajně placených účastnících loňských protivládních demonstrací. Informace jak to vše bylo, jsem – abych nebyl očerněn, že si vymýšlím - čerpal z tradičního zřídla průzračných pravd, u pramene označeného orientační tabulkou Forum24, a též z rozhovorů pro ČT24 a iRozhlas.

Dalo se z toho leccos poučného i zábavného vyčíst. Třeba to, že zmíněná dáma, jež provozuje koloniál na malém městě, se podáním žaloby projevila jako „obdivuhodně odvážná žena“ (ocenil Tomáš Klus), jelikož jí hrozilo nebezpečí, protože „premiérův aparát už v minulosti zjevně zneužil svou moc vůči podnikatelům“. (Není to snad minimálně šíření poplašné zprávy?) Je však též i poněkud vztahovačná: když prý Andrej Babiš označil všechny demonstranty za zaplacené, myslel tím automaticky i ji. Podaná žaloba na cti utrhání se přitom týkala jenom loňských protivládních demonstrací, o letošních, včetně čtvrtmiliónové Letné, ani slovo. Proč? Že by za tolik účastníků už ruku do ohně dát nemohla? Prý Babiš svými výroky zasáhl do jejích práv, tím pádem ovšem i do toho obecně platného brát za odvedenou činnost odměnu.

„Jsem bytostně přesvědčená o tom, že nikdo zaplacený tam nebyl. Už z logiky věci: kdo by to platil?“ prohlásila poněkud v rozporu právě s tou logikou i realitou, tedy existencí nejrůznějších nekontrolovatelných finančních zdrojů. „Skutečně to dělám všechno nezištně, nebereme za to žádné peníze,“ prohlásila u soudu suverénně i za všechny ostatní kdekoli a za cokoli demonstrující. Že té její nezištnosti veřejnost až tak nevěří, přiznala pro iRozhlas sama: „Ta dehonestace ve veřejném prostoru je skutečně obrovská.“ Kolik názorů se skrývá za nekonkrétním výrazem „obrovská“ - že by taky pár desítek tisíc jako na náměstí? „Těžko se lež, která se zakořenila díky panu premiérovi, vyvrací,“ doplnila. Jak ví, že jeho soukromý názor byla jednoznačně lež, nekoleduje si sama o obvinění?

Občanská iniciativa si bezesporu říká o všeobecné ocenění, a plzeňská rodačka paní Filipová občansky iniciativní je. Jak to všechno vzniklo? První popud nastal během poslední kampaně prezidentských voleb, když ji kamarádka, prý klasický seniorský přeposílač dezinformačních e-mailů (!), napsala, že Drahoš je iluminát. Když zjistila, jak jsou tyto zprávy propracované (aniž uvedla, jak a čím jsou nepravdivé, aniž se zastala ilumináta…) a kolik jich koluje, zapojila se do prezidentské kampaně pro p. Drahoše.

Od té doby pravidelně a často zavírá svůj koloniál v Kolovči a odjíždí se občansky zviditelnit do nedalekých Domažlic, vzdálenější Plzně i vzdálené stolice. “Na demonstracích, které organizuji, lidi nabádám k tomu, aby se aktivně zapojovali do politiky – ať už tím, že začnou kontrolovat jednotlivé politiky, takzvaně na ně šlapat,“ konkretizuje své nabádání. (Při této příležitosti se hodí vtipně připomenout, že v jejím městysi se v tamním Divotvorném mlýně tradičně koná lidová taškařice „Přemílání starých bab na mladá děvčata“. V tomhle kdyby projevila iniciativu, v celostátním přemílání služebně zestárlých politiků na mladé, perspektivní…)

Místo toho letos v dubnu nechyběla ani u vchodu do sněmovny, když řídký dav za přítomnosti minimálně dvou služebně i mentálně zestárlých politiků žádal po poslancích vyslovit nedůvěru nenáviděnému premiérovi. „V květnu a červnu jsem organizovala spoustu demonstrací v Domažlicích v reakci na zprávy o chystaném jmenování paní Benešové ministryní spravedlnosti.“ Čímpak asi to jmenování objektivně zpochybnila?Když jsem k nám do Kolovče pozvala předsedou STAN Rakušana, přišlo tam nanejvýš patnáct jeho příznivců, a ty, kdo s ním nesympatizují, bylo slyšet víc.“ Zamyslela se proč? Asi ne, když do STANu sama vstoupila. Přitom zřejmě nemá o spoluobčanech valné mínění: „Potkávám mnoho lidí, kteří prý mají svých starostí dost. Často jsou ale jen pohodlní a politiku aktivně nesledují, jsou spokojení s tím svým Barrandovem. Ti lidé jsou zblblí. Předpokládají, že cokoli zaslechnou v televizi, je pravda.“

O vypětí, jakým Jana Filipová při ještě neskončeném soudním sporu prošla, svědčily i slzy štěstí, jimž se neubránila při čtení rozsudku, neboť soudní výrok považuje za vítězství tisíců lidí, kteří chodí demonstrovat. „Jsem strašně ráda, že to takto dopadlo. A doufám, že si politici budou dávat pozor na to, co říkají, protože jejich slova berou lidé na daleko větší váhu než u běžných lidí. Konečně se snad politici odnaučí lhát. Nemůžou říkat do televize to, co není pravda,“ uvedla rozhodně. Svatá pravda, v tomhle stojím za ní, pokud to tedy vyslovila na adresu politiků všech…

Byla jediná, jež z přeplněných náměstí a plání zvedla prapor vzdoru. „Odvaha ani hrdinství, jak známo, nevychází z absence strachu, ale z jeho překonání. A přesně to Jana Filipová udělala, a to vše kvůli obraně cti své i desetitisíců druhých,“ ocenilo Forum24. Její úspěch tak zaslouženě patří i dalším desetitisícům, protože bojovala za všechny.

Není ovšem první Janou historie odhodlaně stojící v čele davů. Ta středověká, jež s mečem v ruce bojovala v čele desetitisíců Francouzů proti anglickým zachvatitelům, svůj život jako kacířka v procesu prohrála.

Naše Jeanne d´Koloveč tak slavná, natož blahořečená nebude. U soudu sice zvítězila, ale to historicky nevydá ani na těch patnáct minut slávy…



zpět na článek