Odhaduji, že většina našich občanů je ochotna imigrantům pomoci, ale nechtějí jít přitom do rizik (nemoci - epidemie, krádeže, znásilňování, atd.). A ani nemají zájem na snižování kvality svého života (nepořádek, hluk). (Těžko pochopitelné pro naše občany je to, že uprchlíci dávají až statisíce korun převaděčům a za výrobu falešných víz.)
Pro účinnou pomoc imigrantům je zřejmě výhodné shromažďovat zkušenosti, které mají s uprchlíky jiné státy - např. Anglie, Francie, Nizozemsko, Švédsko. Dělá to u nás někdo? Anebo opět vítězí pýcha politiků na svou „genialitu“?
Důležité je také rozdělení uprchlíků do skupin dle důvodu jejich emigrace. Toto dělení by mělo být stejné v celé EU, a to:
- Političtí uprchlíci, pronásledování režimem
- Uprchlíci před válkou
- Uprchlíci před Islámským státem
- Uprchlíci před nesvobodou
- Uprchlíci ekonomičtí
- Uprchlíci ostatní.
Dítě imigrantů, narozené v ČR, dostává automaticky občanství České republiky v případech, kdy alespoň jeden z jeho rodičů je státním občanem České republiky nebo kdy alespoň jeden z jeho rodičů má povolení k pobytu (vízum) delší, než obvyklých 90 dní. (V této souvislosti je nutno připomenout, že může nastat situace, kdy úřady nezvládnou vyřídit žádost o azyl do 90 dnů pobytu a budou nuceni prodloužit vízum nad 90 dní.)
Prozatím neřešený problém je také nárůst počtu uprchlíků v táborech vlivem plození dalších potomků. Např. skupina muž, žena a dvě děti (celkem 4) může za 2 roky zaznamenat nárůst o 50 % (celkem 6). Nutno brát v potaz plození dětí již i u dívek nad 15 let.
Náklady na pobyt imigrantů do vyřízení žádosti o azyl hradí stát (orientačně v roce 2015 asi 250 milionů a v roce 2016 1,1 miliardy). Po obdržení azylu získává imigrant příspěvek na živobytí, který činí 3410 Kč měsíčně. Dále dostává příspěvek a doplatek na bydlení, které mu hradí ubytování v plné výši.
Řešení vidím v několika možnostech: Budovat uprchlické tábory přímo na okrajích míst válečných konfliktů se souhlasem příslušné vlády (např. Sýrie). Předpokládá se finanční podpora OSN, EU, sousedních zemí atd. Budovat uprchlické tábory v okrajových částech EU (nárazníkové země – Řecko, Itálie…). Rozšiřovat stávající uprchlické tábory pro žadatele o azyl přímo v zemích EU.
Ve všech třech případech je vhodné najít a vytvořit pracovní příležitosti přímo v táborech nebo nejbližším okolí. Dále pak zajistit vzdělávání, lékařskou péči, přístup na internet, kulturní a sportovní vyžití.
V naší zemi není zřejmě vhodné přijímat větší množství uprchlíků, neboť jsme ani za posledních 25 let nevyřešili problém soužití s Romy (např. s těmi, kteří k nám uprchli ze Slovenska). Dosud nevyřešený problém je i s Araby v Teplicích. Obě skupiny dělají nepořádek a hluk ve svém bydlišti a v okolí. V případě Romů, kterých asi 80 % nepracuje, negativně působí relativně vysoké sociální dávky, které nemotivují nezaměstnané k práci.
Věřím, že výše uvedené bude inspirovat vládu a naše poslance k provedení příslušných opatření pro to, aby pomoc uprchlíkům nebyla pro občany ČR riziková.
Autor je sociální ekolog, Senior roku 2013
www.joukl.cz