... v kulisách demokratické společnosti
Momentálně mají ve všech zemích navrch ti, kteří zastávají postoj podle mne značně bizarní, ale podle nich jediný správný: Je-li něco podle nich nesmysl, nesmí jim to být v demokratické společnosti vnucováno. Ale to, co je podle nich smysluplné a správné, nejenže se smí, ale dokonce je nutné vnutit úplně všem. A to bez ohledu na to, co si myslí ostatní a kolik těch ostatních je. Jen tohle prý je skutečná demokracie, zatímco cokoli jiného by byla anarchie. Je to expertní postoj, do kterého tak nemají laici v dané věci co mluvit.
Ale demokratická společnost je založená právě na tom, že do všeho mají co mluvit právě laici – a to proto, že jich se důsledky zvolených rozhodnutí přímo týkají a oni nesou jejich náklady.
A tak i ve věci koronaviru, testování, očkování atd. nejde primárně o to, jaká je smrtnost či nakažlivost podle těch či oněch laboratorních pravidel či matematických modelů. Ani o to, kteří experti si myslí to či tamto, jak argumentují a jaké důkazy podle těch či oněch svých kritérií předloží. Jde o to, nakolik se jim podaří přesvědčit laiky.
Když jsem poprvé viděl (před cca třiceti lety, v době, kdy se přiblížil ke svému skonu tehdejší tzv. vědecký světový názor) seriál Dobrodružství kriminalistiky, byl jsem překvapen zjištěním, že byly doby, kdy expertovi s vědeckým titulem v daném oboru nestačilo jen prohlásit, že něco vědecky dokázal, resp. odvolat se v dané věci na nějakou vědeckou studii. Ale musel i prakticky přesvědčit soudce i porotce, v dané věci naprosté laiky, že tomu tak opravdu je. Třeba provedením příslušného důkazu přímo v soudní síni. A soudce-laik se rozhodl dle vlastního uvážení, zda bude takový důkaz akceptovat.
To, že my jsme příslušným expertům a politikům, kteří se o jejich doporučení opírají a za ně schovávají (snažíce se tak sami zbavit odpovědnosti, kterou ve svých funkcích nezrušitelně nesou), dovolili, aby nám jen rozkazovali, aniž by se museli obtěžovat nějakým vysvětlováním, natož přesvědčováním, považuji za naše velké selhání. A to, že v zastupitelské demokracii nepotřebují být takto přesvědčováni a posléze tedy přesvědčeni (důkazy přesvědčivými i pro ně samé, nikoli jen pro ty, kteří jim je předkládají) naši zástupci – poslanci a senátoři - a jen pasivně, automaticky, otrocky odkývají vládě skoro vše, co si vyvzpomene, považuji za ostudné.
A přitom, kterým expertům máme věřit? Těm, kteří nás svázali restrikcemi s výmluvou, že jen tak se zabrání zahlcení nemocnic a bude dost plicních ventilátorů? Anebo snad těm, kteří stejně sebejistě tvrdí, že naopak plicní ventilace zhoršila stav těch nemocných s přehnanou autoimunitní reakcí a ti měli být léčeni podáním toho a toho prý osvědčeného léku? Podle čeho se máme rozhodnout? Podle toho, které lidi ta a ta média citují? Anebo podle toho, které lidi si ty či ony vlády vyberou jako poradce? (Vyberou je jen podle ryze odborných, anebo i podle nějakých jiných kritérií?)
V demokratické společnosti se hlavní spor nemá vést o to, co jak platí v odborných kruzích (spory tohoto typu patří na odborná sympozia). Ale měl by se vést o to, cov dané věcilegitimně jsou povinni strpět ti, kteří se nebojí žít neregulovaně, aby pro ty, kteří potřebují(a leckdy proto vyžadují)státní ochranu, byl ten zbytek(svobodné jednání neregulovaných)tolerovatelný.
A v tomto případě tedy - co všechno smí být vnuceno těm, kteří se nebojí nákazy (ať již proto, že věří, že právě jim se vyhne, anebo proto, že věří, že jejich organismus si s ní poradí), aby se ti, kteří se jí bojí, cítili být dost v bezpečí. Jasně, že výsledkem vždy bude nějaký kompromis. Ale není jedno, zda po debatě, která po slyšení i jiných nežli jen jedněch hlasů spravedlivěji určí nutné: má dáti - dal. Anebo zda bez takové debaty. A, mimochodem, pro ty z vás, kteří hned vyskakujete jako čertík z krabičky při jakýchkoli ekonomických úvahách, když prý přece jde o životy lidí, podotýkám: Pokud by si každý musel zaplatit očkování ze svého, hned by se vidělo, nakolik si kdo cení života svého i života svých nejbližších, natož těch vzdálenějších. Tedy za jakou cenu, vyjádřenou v penězích, je ještě kdo ochoten vlastním očkováním chránit ty druhé (toto bez ohledu na to, co se zrovna oficiálně tvrdí ohledně nakažlivosti navzdory očkování).
To, že u nás takováto debata ještě ani pořádně nezačala, je smutné. A je nejvyšší čas to aspoň zkusit změnit. Promeškali jsme zahájení této debaty a vnucení jí příslušným autoritám ve věci testování – koho a proč je třeba testovat, co výsledky znamenají a koho k čemu opravňují. Totéž ve věci lockdownu - co a proč je třeba omezit či úplně zakázat, a v zájmu přesně čeho. Totéž ve věci očkování - koho, proč a čím očkovat a co přesně se tím zlepší či případně zhorší oproti stavu bez očkování. Snad bychom to mohli nepromeškat aspoň ve věci výhledově zvažovaných či již připravovaných covid pasů, resp. průkazů očkovance, opravňujících jen jejich držitele k tomu či onomu, včetně mnohých aktivit předtím státem neregulovaných.