Místopředseda NS Petr Šuk: senát č. 24 Cdo NS by již neměl rozhodovat dovolání ve věcech sporů o platnost a účinnost převodu vlastnických práv
Ve čtvrtek dne 13. 5. 2021 proběhlo jednání členů senátu 24 Cdo s místopředsedou Nejvyššího soudu (NS) s JUDr. Petrem Šukem. Oproti zbývajícím (na jednání přítomným) – „lépe informovaným“ – členům našeho senátu, mi na tomto jednání bylo de facto panem místopředsedou oznámeno, že agenda, kterou jsem v převažující míře vyřizoval od r. 2009, bude vyvedena z našeho senátu, aby ji napříště rozhodovaly závazkové senáty, kam prý správně patří. Tedy žádná diskuse, žádné možné zvažování, žádný návrh na případné přeložení do jiného senátu za účelem zachování mé specializace. Prostě sdělení hotové věci.
Naopak předseda Občanskoprávního a obchodního kolegia NS (OOK) JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., který podle čl. 13 písm. h) Jednacího řádu NS předává předsedovi NS podklady k sestavení rozvrhu práce, tedy by v podstatě měl zajišťovat koncepční práce na tomto úseku (což se do nástupu místopředsedy NS dr. Šuka dělo), ve své oponentní koncepci zaujal názor, že by se mj. do senátu č. 24 nemělo nyní zasahovat, přičemž určité změny by mohly proběhnout v nejbližších dvou letech, avšak po důkladné diskusi, sledování aktuálního nápadu i zatížení dotčených senátů a s přihlédnutím k zájmu celého kolegia a náležitého zohlednění odůvodněných požadavků členů dotčených soudních oddělení. Jinými slovy řečeno předseda OOK dr. Eliáš v současné situace neviděl žádný důvod mj. ve vztahu k senátu č. 24 zasahovat do jeho agendy.
Pokud jde o zatíženost jednotlivých senátů (leden až duben 2021), pak senát č. 24 nevykazoval žádnou významnou odlišnost od jiných senátů, jak je zřejmé z následující statistiky: senát č. 20 – celkem tomuto senátu napadlo za uvedené období 110 věcí, nevyřízených věcí u tohoto senátu bylo ke konci dubna t. r. celkem 66, senát č. 21 – 110 napadlých věcí, 112 nevyřízených, senát č. 22 – 84 napadlých věcí, 84 nevyřízených, senát č. 23 – 93 napadlých věcí, 82 nevyřízených, senát č. 24 – 96 napadlých věcí, 98 nevyřízených, senát č. 25 – 103 napadlých věcí, 232 nevyřízených, senát č. 26 – 84 napadlých věcí, 65 nevyřízených, senát č. 27 – 67 napadlých věcí, 145 nevyřízených, senát č. 28 – 89 napadlých věcí, 36 nevyřízených, senát č. 29 -123 napadlých věcí, 121 nevyřízených, senát č. 30 – 236 napadlých věcí, 233 nevyřízených, senát č. 32 – 55 napadlých věcí, 97 nevyřízených, senát č. 33 – 77 věcí a 152 nevyřízených.
Z posledně uvedeného současně vyplývá, že v průměru na jednoho soudce senátu č. 20 ke konci dubna t. r. připadalo 16,5 neskončených věcí (dále již příslušný senát a počet neskončených věcí připadajících v průměru na jednoho soudce daného senátu), senát č. 21 - 22,4 věcí, senát č. 22 - 28 věcí, senát č. 23 - 16,4 věcí, senát č. 24 - 24,5 věcí, senát č. 25 - 58 věcí, senát č. 26 - 21,6 věcí, senát č. 27 - 36,25 věcí, senát č. 28 - 7,2 věcí, senát č. 29 - 17,2 věcí, senát č. 30 - 29,13 věcí, senát č. 32 - 24,25 věcí senát č. 33 - 38 věcí. V podstatě jde o historicky nejnižší čísla nevyřízených věcí, které bylo možno za poslední roky u civilního senátů NS zaznamenat. Takže i v tomto směru představy místopředsedy NS dr. Šuka se poněkud míjí s realitou a spíše by se mělo uvažovat nad personální redukcí soudců NS ve vazbě na efektivní úpravu dovolacího řízení.
Připomínám, že např. podle nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15, se rozvrh práce nesmí stát prostředkem šikany (bossingu), přičemž koncepce rozvrhu práce musí odpovídat rozhodující specializaci soudů zejména v klíčových agendách vycházející z vyšší odborné znalosti soudců.
Jistě lze souhlasit s názory mnoha odborníků, že rozvrh práce nemá vést k „zapouzdření“ agendy, ale pakliže je zde zájem o řešení daného problému, nabízí se rozložení takové agendy kupř. mezi dva senáty, aby došlo k jakési vnitřní „soutěživosti“ či střetávání odborných názorů, což by mělo vést k vyšší precizaci rozhodování. Pouhé oznámení, že se něco prostě stane, protože to tak nový soudní funkcionář považuje (ze svého subjektivního pohledu) za žádoucí, podle mého názoru, ale i podle názoru Ústavního soudu nestačí. Navíc v případě NS koncepce prosazovaná místopředsedou NS dr. Šukem není v souladu s koncepcí vnímanou předsedou OOK dr. Eliášem, kdy právě předseda OOK měl tradičně tvorbu takových koncepcí na starosti.
Jestliže je rozvrh práce zákonným prostředkem k určení či ke změně zákonného soudce, pak koncepční změny, které se mají projevit v příslušné změně rozvrhu práce, musejí být přesvědčivým způsobem zdůvodněny, přičemž je nezbytné při takových změnách reflektovat i příslušnou specializaci soudců, tím spíše (hlavně) pak u NS, ledaže by převládl model odstranění specializací, což by ale nepochybně mělo také své (podle mého názoru výrazné) negativní jevy.
Uvedeným záměrem tak místopředseda NS dr. Šuk přestal nejen respektovat nedávné zakotvení této agendy (v r. 2018, z inciativy předchozího předsedy občanskoprávního a obchodního kolegia NS JUDr. Vladimíra Kůrky) do nově zřízeného senátu 24 Cdo, ale (což je opravdu velmi smutné zjištění) překlenul i své ujištění (dané slovo, slib) tehdejšímu předsedovi OOK dr. Kůrkovi, že proti jeho reformním krokům (týkajícím se i nově zřízeného senátu 24 Cdo a ukotvení jeho agendy) nebude z případné pozice předsedy kolegia vystupovat; toto ujištění (slovo, slib) tehdejšího kandidáta dr. Šuka (na pozici předsedy OOK) tehdy připomenul předseda OOK dr. Kůrka v e-mailu přeposlaném všem soudcům OOK. Je sice faktem, že dr. Šuk dnes není v pozici předsedy OOK (tím se totiž nakonec stal JUDr. Jan Eliáš, který má na koncepční změny v soudních odděleních NS zcela jiné názory a zjevně přitom postupuje uvážlivě), nýbrž v pozici místopředsedy NS, avšak jeho tehdejší (v r. 2018) ujištění (slovo, slib) předsedovi OOK dr. Kůrkovi vyznívalo a dodnes vyznívá zcela jasně (že nebude do tehdejšího rozložení agend zasahovat) a je přenositelné - závazně vyznívající pro všechny v úvahu přicházející funkce u NS. Přitom od r. 2018 nedošlo k žádné výrazné změně, jež by si vyžadovala či odůvodňovala takto zásadní změnu (změny) rozvrhu práce.
Podstatné je, že klíčové agendy takřka u všech senátů NS (patrně – kromě senátu č. 24 – ještě s výjimkou „restitučního“ senátu č. 28, z nějž má být prý vyvedena agenda věcí týkajících bezdůvodného obohacení) v podstatě zůstanou zachované, zásadní změna se však dotkne právě senátu č. 24, jehož jsem členem, a především mé osoby, neboť z převážné většiny jsem dosud vyřizoval právě agendu týkající se neplatnosti a neúčinnosti převodu vlastnických práv.
Způsob oznámení o vyvedení shora uvedené agendy ze senátu č. 24, včetně okolností, za kterých k nim došlo, mne utvrzují v názoru, že zamýšlené změny mohou být (resp. podle mého přesvědčení jsou) důsledkem mé kritiky vedení NS (počínaje již za předsedy NS prof. Šámala) za jeho nečinnost (nejen) v řešení poměrně obrovského problému spojeného s Metodikou k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (zásadní problémy jsem popsal zde).
Problematikou přehlížení (řešení) problémů ze strany příslušných soudních funkcionářů (když soudci neměli možnost diskutovat v rámci „přijímání“ Etického kodexu soudce, který pod vedením nynějšího předsedy NS zpracoval blíže neznámý kolektiv autorů - k tomu srov. Též zde), se budu podrobně zabývat v dokončovaném materiálu, s nímž bych chtěl posléze seznámit příslušné subjekty; předmětný materiál jsem nedokončil z toho důvodu, že mne zaskočila informace o předběžném šetření ombudsmana ve věci Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví a t. č. faktická nemožnost získat již ombudsmanem vypracovanou předběžnou zprávu o tomto šetření, které dosud probíhá a o jehož (údajném) zahájení jsem obdržel koncem března t. r. informace; proto jsem se obrátil na ombudsmana a požádal jej, aby mi v tomto směru poskytl potřebné informace (viz). Ombudsman tedy s vedením Nejvyššího soudu a s Ministerstvem spravedlnosti podle sdělení zde) zahájil šetření ve věci tzv. Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z., vydal dokonce předběžnou zprávu o tomto šetření, se kterou však vedení NS soudce NS neseznámilo. Proč asi?
V této souvislosti bych rád připomenul slova bývalé předsedkyně Nejvyššího soudu (která mne v r. 2009 oslovila, abych se na NS věnoval právě problematice věcných práv, sporům o platnost a účinnosti převodu vlastnických práv), jež v rozhovoru pro Českou pozici (in Česká pozice, 23. 3. 2017: Soudy si musejí získat důvěryhodnost svou rozhodovací činností) mj. uvedla, že rozvrh práce je „nesmírně silný nástroj předsedů soudů“ a že „přesouvání soudců“ (roz. změna soudní agendy, kterou mají soudci podle daného rozvrhu práce rozhodovat) musí vždy probíhat věrohodným způsobem. Nesmí to být v kontextu, že soudce se postaví proti vedení, pojmenuje problém a je odsunut na jinou agendu. To je přece nevěrohodné a každý si řekne, že je to odplata za jeho postoj. Jaké na tom soudu panují poměry?...Překládání soudců na jiné agendy musí probíhat tak, aby nevznikaly pochybnosti, že k tomu nejsou důvody.“ Tato slova dr. Ivy Brožové přitom plně doléhají i na situaci, pokud v rámci rozvrhu práce má dojít k odebrání „kmenové“ agendy předmětného soudce, aniž by byla zohledněna jeho specializace, takže v důsledku zamýšlené změny by dotčený soudce měl vyřizovat agendu zcela jinou, aniž by k tomu byly splněny shora vyložené předpoklady ve smyslu (též) judikatury Ústavního soudu. Tyto avizované zásahy jsou o to citlivější u NS, kde specializace soudců sehrává důležitou úlohu při výkonu jejich soudcovské funkce, obzvláště v situaci, pokud de facto především směřují proti příslušnému soudci (k tomu srov. např. zde).