Jediný, kdo neodpověděl, byl Vladimír Špidla. Věděl proč. Bezprostředně po rozhodnutí Ústavního soudu v kauze Lidového domu v lednu 2000 málem neplakal dojetím, že jsem odvrátil likvidaci ČSSD. Tehdy se ještě zástupci ČSSD obtěžovali k Ústavnímu soudu chodit. Nevěděli, jak Ústavní soud rozhodne. Dva měsíce na to, v březnu 2000, když organizoval „oslavu“ na počest „vítězství“ v kauze Lidového domu, mě Špidla už nepozval. Prý abych zbytečně nepřišel do kontaktu s novináři. „Slušňák“ už věděl, co na mne Úřad vlády chystá. Za pár dnů nato abdikoval, pokud si dobře vzpomínám po zveřejnění některých dehonestujících informací, ministr vnitra Grulich. Ze „zdravotních důvodů“. Nedostalo nové vedení BIS úkol „posílit“ rezort vnitra? Gross nastoupil do funkce ministra vnitra. Dvacet dva dnů po nástupu Grosse do funkce ministra vnitra zahájila Policie ČR moje trestní stíhání za plnění zákonné povinnosti.
Zeman mi napsal, že si vyžádá stanovisko místopředsedy ČSSD Kobese. To nebyla ta správná adresa. Trestně stíhat mě nechal Úřad vlády. Tam to vedl Špidla s Rychetským a Grossem. Ti se postarali, že než mi stačil Zeman odpovědět, ve funkci skončil.
Všechny dopisy předsedů vlád ČSSD i ODS jsou jinak psány ve stejném duchu. Žijeme v demokratické společnosti, kde soudy, orgány činné v trestním řízení a státní orgány vůbec, jsou na výkonné moci, a tedy i na vládě, zcela nezávislé.
Jako by žádný z nich nikdy neslyšel o korupci zneužíváním státní moci. O mezinárodní Trestněprávní úmluvě o korupci, jejímiž závazky Česká republika pohrdá již od r. 2002. O umístění České republiky v žebříčcích Transparency International atd. Jako by všichni shodně do svých funkcí spadli rovnou z jiné planety.
Před volbami v r. 2006 v souvislosti s pokusy o kriminalizaci osob ve svém okolí vyhrožoval Mirek Topolánek, že po svém nástupu do vlády se postará, aby osoby, které jsou při výkonu své pravomoci bohorovně přesvědčeni o své beztrestnosti za její zneužití, brzy zjistili, že tomu tak nebude.
U někoho to mohlo vyvolávat naději, že se v České republice s korupcí státní moci něco změní. Ale jak se dalo předvídat, postarali se, aby se věnoval jiným věcem. Už někdy v listopadu 2006 Topolánkova vláda oznámila, že nemůže podle Trestněprávní úmluvy zřídit nezávislý protikorupční vyšetřovací úřad a protikorupční soud. Prý by museli mít nezávislí vyšetřovatelé a soudci příliš vysoké platy. Na to prý neměla Topolánkova vláda peníze.
ČNB odhaduje ztráty způsobené korupcí na dvě stě miliard korun ročně. Podle těchto odhadů to může od r. 2006 přesahovat už polovinu státního rozpočtu.
Korupce státní moci začíná být pro země Koruny české v současné době už takový problém, že se snad dá přirovnat k historické křižovatce, na které stála Velkomoravská říše za knížete Rostislava. Na východ, nebo na západ ? V druhé polovině předminulého tisíciletí byla vlivem barbarů v západní Evropě východní Evropa civilizačně vyspělejší. Dnes je tomu naopak.
Smlouva NATO obsahuje závazek nejen vojenské, ale obecné solidarity k obraně hodnot euroatlantické civilizace. Dejme tomu, že by vláda analogicky požádala v rámci závazku severoatlantické solidarity spojenecké státy v NATO s nejnižší mírou korupce v hodnocení žebříčků Transparency International o proporcionální výpomoc vysláním specialistů na vyšetřování a postihování korupce (pozor, nezaměňovat s bojem proti korupci!). Ti by si ze zemí svého původu přivedli tlumočníky, kterým by důvěřovali. I kdyby dostali všichni třeba desetinásobné platy, i tak by to byl jen zlomek ekonomických ztrát, ke kterým dochází každým odkladem závazků Českou republikou z Trestněprávní úmluvy o korupci. Na nedozírné morální škody kontinuálně nabíhající ve vědomí veřejnosti nehledě.
Mirek Topolánek promeškal svoji historickou šanci. BIS nerozpustil, aby na jejím místě na zelené louce založil Úřad na ochranu ústavy, se zveřejněním protiústavních aktivit BIS, aby se nově založená instituce oprostila od „specialistů“ KGB. Alespoň výměnou vedení BIS mohl Topolánek zjistit, co se za fasádou mediálního přeludu „demokracie“ v České republice skutečně děje.
Mimo jiné mohl poté alespoň ve veřejnoprávních médiích odstranit ty, kteří fasádu mediálního přeludu „demokracie“ vytvářejí. Narušením mediální manipulace mohli dostat informovaní občané šanci jít ke skutečně svobodným, nemanipulovaným volbám a zvolit si politiky s autentickou vůlí.
Ve své odpovědi na moji výzvu, aby jako předseda vlády zajistil plnění závazků České republiky z mezinárodní Trestněprávní úmluvy o korupci, mi sdělil, že právní řád České republiky je k plnění těchto závazků dostatečnou zárukou. Pochopil jsem, že na využití své šance Topolánek nemá. Netrvalo zase tak dlouho a další vývoj mi dal za pravdu.
Nyní jsem podal Městskému soudu v Praze žalobu na Úřad vlády s návrhem na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Spolu s veřejnou omluvou se domáhám, aby mi Úřad vlády vydal autorizovanou kopii trestního oznámení, které na mne podal 6.6.2000 státnímu zastupitelství. Žalobou soudně vymáhám, aby Úřad vlády zveřejnil údaje, zda a kolik vyplatil advokátní kanceláři zastupující ČSSD ve sporech proti mně od r. 2000 do září 2006 na odměnách. Navrhl jsem soudu důkazy k podezření, že od r. 2000 za všech vlád koordinuje BIS existenční nátlak na moji osobu prostřednictvím řady orgánů státní moci.
Petra Nečase jsem o žalobě informoval. Přiložil jsem korespondenci na doložení toho, že právě po odchodu ČSSD do opozice nasvědčuje postup některých orgánů státní moci snaze BIS existenční nátlak na mne vystupňovat. Proč? Ze dvou důvodů. Za prvé pro BIS je výhodné v době, kdy je ČSSD v opozici, „namočit“ do spoluodpovědnosti za zneužívání státní moci další vládní garnituru. Dříve, než by si to stačila uvědomit, by byla takříkajíc na jedné lodi a už těžko by mohla zneužívání státní moci proti mně zastavit. Druhým důvodem je, že pokračování zneužívání státní moci BIS po odchodu ČSSD do opozice musím prokázat. Jinak platí: „Co vlastně na nás chce? Vždyť ČSSD ve vládě už není.“ Nezbylo mi proto, než žalobu na Úřad vlády podat.
Svým dopisem mě Petr Nečas tradičně poučil o „nezávislosti“ orgánů státní moci. Také mi sdělil, že v rozhodné době roku 2000 předsedou vlády nebyl. Jako by Úřad vlády ČR nebyl právním subjektem. Ať jej řídí vláda kterékoliv politické strany, právní odpovědnost za zneužití státní moci je na subjektu.
Vzpomněl jsem si na nedávné odhalení historiků při příležitosti výročí přepadení Československa vojsky Varšavské smlouvy v r. 1968. Na rozhodnutí přepadnout Československo měl lví podíl Andropov svými informacemi, které KGB dodávala vedení sovětského Ruska. Položil jsem si otázku. Jak daleko jsme od r. 1989 na ten západ došli ?