Ministerstvo financí ignoruje rozsudek Nejvyššího správního soudu a odmítá sdělit, komu v minulosti poskytlo daňové úlevy. Obchodní společnost ČEZ, která je dle platné judikatury státním podnikem, také odmítá splnit rozsudek soudu a také omítá zveřejnit požadované údaje. Dokonce žádá, aby byla vyňata z české soudní pravomoci, neboť rozsudky Nejvyššího správního soudu prý poškozují její konkurenční schopnost. To říká vedení nejmocnější státní firmy, když si před nedávnem s odůvodněním, že je státní, nechalo posvětit Parlamentem miliardové výhody oproti svým konkurentům.
Ignorace soudní nezávislé moci je typická pro totalitní státy. Jakkoliv je česká soudní moc vinou některých jedinců chybující, přesto se díky sjednocovací judikatuře obou Nejvyšších soudů a Ústavního soudu její nejhorší výstřelky eliminují. Ignorace soudních rozsudků předváděná státní mocí a stáním podnikem je proto alarmující. Pokud by stav trval, jde o zjevný důkaz, že základní princip demokracie v České republice neplatí. Skutečnost, že mnoho občanů stále hlasitěji poukazuje na to, že Česká republika se mění v stát se všemi totalitními a korupčními prvky, prokazuje, že stav české společnosti je vážný. Možná vážnější, než to na první pohled, prezentovaný v médiích, vypadá.
Dobu, kdy zákony platily jen pro někoho, mnozí pamatujeme. Dobu, kdy se k soudu chodilo pro předem politický nadiktovaný rozsudek, pamatujeme také. Dobu, kdy pro politickou šlechtu bylo snadné zničit jakéhokoliv kritika, také známe. Dobu, kdy státní hlásné mediální trouby, tj. televize a rozhlas, papouškovaly politická klišé a vyhýbaly se jakékoliv kritice státní moci, také známe. Takže takový nastalý stav umíme rozpoznat.
Poslední průzkumy přisuzují opět nárůst preferencí Komunistické straně Čech a Moravy, vysoké preference ČSSD a propad preferencí stranám, jako jsou Věci veřejné a lidovci. I to je odrazem dost neutěšené situace, když zvláště od nových stran si lidé slibovali zlepšení. Nestalo se tak. Mediální éterem létají urážky, facky, obviňování a permanentní zvyšování daní, poplatků a spoluúčastí. Asi je vysátá peněženka občana hlavním cílem všech těchto stran. Komunisté s tím v roce 1948 začali a dnes to vypadá tak, že je to hlavní program parlamentních stran. K tomu místo úspor vidíme gigantické nadbytečné státní zakázky, místo hospodárnosti vidíme podivné solární a utajené výkupy a místo efektivity u veřejných zakázek vidíme předražené prakticky vše, co stát nebo velké obce objednávají.
Máme kapitalismus naruby doprovázený politickou kulturou spodiny. To je to, co dnes občané mají za svoji volbu. Politika je prý odrazem samotných občanů. Ale v Česku potkáte hodně slušných, pracovitých a dokonce poctivých lidí. Kde je politická formace, která by byla odrazem těchto lidí? Ti totiž mj. naprosto vzorně rozsudky soudů respektují. Měli by mít tedy i stejné spojence ve veřejném a politickém životě. Jinak se soudní moc změní v prach, jako tomu bylo 40 let v režimu nesvobody. Česká republika má tímto směrem nepříjemně nakročeno.