K tomuto psaní mne vyprovokovala ta nedávná slavná páteční „noc práva“. Ano, slavte své úspěchy, ale zapomínáte na svoje kostlivce ve skříni a dokonce je, i jako celek vytrvale zapíráte. A jaká je skutečnost? Dovolím si svůj názor vyjádřit dvěma slovy a to „neskutečně zoufalá“.
Dokládám to svým příběhem (16T61/2008), a tak jen stručně k tomuto případu, kdy kvůli trestnému činu majitele servisní firmy jsem byl nucen ukončit moje podnikání v oboru bezpečnostních služeb.
Majitel firmy kam jsem dal k opravě můj nečitelný externí disk s daty klientů, přišel na to, že může zbohatnout, když si data zákazníků z „nečitelného“ disku zkopíruje, disk následně poškodí, a za „záchranu dat“ tak může požadovat přemrštěné ceny, jakési „výpalné,“protože podle jeho reklamy je jediným, který je schopný data vrátit. Měl pravdu, protože další firmy z oboru jasně zhodnotily, že disk je úmyslně poškozený, a hned jmenovali firmu od které jako nespokojený zákazník přicházím.
V roce 2006 byl majitel firmy na základě trestního oznámení od dalšího z poškozených za toto počínání zadržen zásahovou jednotkou policie a umístěn na tři měsíce do vyšetřovací vazby a materiály firmy byly zabaveny. V roce 2008 bylo policií podáno trestní oznámení, (T.Z. §230.2b+3.a+4.a), kdy za tento skutek hrozí pachateli až čtyři roky vězení. Od té doby až do dneška proběhla více než stovka soudních jednání a dosud není konec. Podle policie existují až tři tisíce poškozených, pachatel způsobil značnou škodu a navíc spolčování k trestnému činu, kdy své zaměstnance donutil tyto úpravy provádět (z výpovědi svědků).
Já jsem pouze jedním z poškozených, ovšem moje škoda je zřejmě nejvyšší, a to vynucená likvidace firmy.
Zaráží mne na tom skutečnost, že není nic, co by bránilo ukončení tohoto případu rozsudkem, což se však dodnes nestalo. Tento příběh nemá neznámé pachatele a vlastníky v daňových rájích. Způsob, průběh a neoprávněné obohacení jsou objasněny a dokázány policií hned v prvním kole vyšetřování.
Na postup soudu jsem si stěžoval, kde se dalo, ale nikdo s tím nechce mít nic společného, a veškerá má podání na různé kompetentní instituce jsou buď odehrána do ztracena (stylem neotravuj), nebo zůstávají bez odpovědi. Takže všechny špičky justiční mašinerie již byly informovány a kam až se u nich na úřadě moje stížnosti dostaly a zda byl informován adresát, je problém jejich kanceláří. A dále, každý internetový obchod obratem oznámí doručení podání, jen tady to vázne a domoci se potvrzení o doručení je nemožné. Vše to mohu doložit a odatovat.
A teď k tomu mému problému s justicí jako celkem.
V uplynulých letech jsem si stěžoval, kde to šlo, ale uvedu jen významné justiční instituce.
Dvakrát jsem si stěžoval předsedovi příslušného soudu, na ta má podání došly dvě stránky odpovědi ve stylu „chvátám, chvátám“, ale lepší už to nebude a tisíc důvodů, proč to nejde.
Další bylo ministerstvo spravedlnosti, napřed protikorupční odbor, a když to zůstalo bez odpovědi, tak jsem zaslal stížnost přímo kanceláři ministryně Benešové, i toto podání však zůstalo bez odpovědi. Pokračoval jsem do Brna na Nejvyšší správní soud a Nejvyšší státní zastupitelství; zajímavé je, že odpovědi od obou institucí došly po měsíci, a to ve stejný den. Tisíce omluv a výmluv, ale řešení žádné.
Poslední stížnost, či spíše žádost o pomoc byla zaslána letos na kancelář ombudsmana do Brna, která má přímo v popisu činnosti boj proti nedůvodnému protahování soudních případů.
Odpověď opět odmítavá (neruš nás) a tři stránky poučení.
Tak toto je ten problém, s kterým se už léta potýkám, a nejvíce mne mrzí ta skutečnost, že právo a spravedlnost zmizely někam do nenávratna a běžný človíček si může chodit stěžovat jen na lampárnu a výsledek bude stejný. Stal se ze mne za ty roky profesionální stěžovatel a hodlám pokračovat oslovením prezidentské kanceláře a nejvyšší státní zástupkyně a když ani to nepomůže, obrátím se na mezinárodní soudy.
A závěrem? Podle tradičních výroků pořád stejné soudkyně (po celých dvanáct let) bude pachatel zproštěn viny pro dlouhotrvající proces a dosavadní beztrestnost. S tím se ale jako běžný občan nedokáži smířit a budu za odsouzení dle zákona bojovat dál. Pachatel mě připravil o deset let mého života, kdy jsem se musel vyrovnávat s následky jeho trestného činu, to vše za nečinnosti institucí, které by měly bránit mé právo na spravedlnost, přitom pachatel nebyl ve svém „podnikání“ dodnes nijak omezen.
A na závěr jeden citát:
„Pohleď, kolik nespravedlností a násilí se stává zvyklostmi.“
Gaius Titus Petronius 27 – 66 n. l.