Na mediálně vděčné demonstraci SPD na Václavském náměstí budil pozornost hajlující muž. Podle zpráv jej policie vyslechla a prošetřuje, zdali nespáchal trestný čin projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka. Věc však není zdaleka jednoznačná, jak by se zdálo.
Hajlování jako takové není zakázané, podobně jako není zakázané samotné ukazování jakýchkoli jiných nacistických symbolů. Kdyby to nebylo dovolené, nemohl by se například v Praze točit film Otčina, který se odehrává v alternativní historii, kde nacisté vyhráli a město je plné nacistických vlajek.
To, co je zakázané, a co je dokonce trestným činem, je propagace nacismu nebo vyjadřování sympatií k nacismu. Hajlování může a nemusí nacismus propagovat, záleží na okolnostech.
Z dřívější praxe státního zástupce si vzpomínám na pár kuriozních případů s hajlováním. V jednom případě bezdomovec na policejní hlídku demonstrativně hajloval, a ještě se stavěl do haptáku a klapal podpatky. Na policejní stanici pak vysvětlil, že žádné nekalé politické úmysly neměl, ale chtěl strávit noc v teple a suchu policejní cely. Jindy se skupinka mladých opilých cizinců procházela po střeše, která neunesla jejich tíhu a probořila se pod nimi. Když je zadržela policie přivolaná majitelem, mladíkům se to nelíbilo a slovně napadali policisty pokřikováním, že jsou „fucking communists“, a hajlovali jejich směrem jako další formu urážky.
Je zjevné, že ani v jednom případě dotyční nechtěli nacismus propagovat, ani mu vyjadřovat sympatie. Dokonce lze soudit, že opilá mládež vyjadřovala k nacismu nesympatie a brala přirovnávání k nacistům jako urážku policistů. Je zřejmé, že místo umělého vymýšlení nějakého neexistujícího trestného činu a neexistující propagace nacismu měl být bezdomovec vyprovozen ze dveří (pokutu za veřejné pohoršování by asi nezaplatil) a rozjívená mládež měla dostat pokutu za urážky policistů.
Bohužel, často dochází právě k takovému umělému vyrábění „extremistické kriminality“, jen aby se vyhovělo vyřčenému či vytušenému přání shora, aby se vykázala činnost na poli boje s extremismem. K nejdivočejším případům patří stíhání (a odsouzení!) za to, že na burze pro sběratele někdo prodával historické nacistické militarie. Po pár letech se od té nesmyslné praxe ustoupilo a soudy, včetně Nejvyššího soudu, otočily judikaturu ohledně nacistických militarií o 180°. Silně ale pochybuji, že někdo přišel za tím nevinně odsouzeným a omluvil se mu za to, že ho nespravedlivě stíhal, protože příliš chtěl vyhovět společenské poptávce.
Zajímavá byla nekonzistentnost této starší praxe: třeba u napoleonských militarií nikdo netvrdil, že propagují napoleonské politické zřízení. Nebo zatímco nacistické militarie byly „špatné“, v té samé době nikomu nevadilo, když filatelistická prodejna měla ve výloze nacistické poštovní známky. Žádnou logiku to nemělo, ale logika přece nebyla nutná. Šlo jen o vyhovění poptávce po boji s extremisty. Pokládám za velké selhání české justice, že se k něčemu takovému (co by i úplnému právnímu laikovi přišlo nesmyslné) propůjčily i některé soudy.
Zvláštní ironií je, že se takové případy děly - nebo jiné dějí dnes - pod hlavičkou ochrany demokracie. Chtělo by se říci, že osoby, které jsou ochotné začít někoho nespravedlivě trestně stíhat na poptávku shora, jsou právě tou nejspolehlivější oporou všech totalitních režimů.
Sám mám jako obhájce zkušenosti s jinými uměle vyrobenými „extremistickými“ případy a u jednoho již pravomocně vyhraného žádám klientovým jménem od státu nezanedbatelné odškodnění za nezákonné čtyřleté stíhání.
Vraťme se však k hajlování na Václavském náměstí. Jak už jsme si řekli, hajlování nebo jiné zobrazování nacistické symboliky může být podle kontextu někdy propagací nacismu, jindy naopak vyjadřování nesympatií k nacismu. Vzpomeňme, jak často se malují hákové kříže na volební plakáty politických protivníků coby hanlivé znamení. Často se dá vidět také vlajka EU předělaná do více či méně nacistické podoby jako vyjádření nesouhlasu s Evropskou unií. Jedna taková byla dokonce vidět i na oné demonstraci SPD.
Kromě toho žádný symbol nemá pevně daný význam. Svastika byla původně znamením slunce, ohně a síly (známo i z archeologických nálezů v ČR), ve dvacátém století se ji přivlastnili nacisté a od té doby se její význam zase posunul. Někdo ji používá stále jako nacistický symbol, ale mnoho lidí ji bere jako obecně hrubě neslušné znamení. Stačí navštívit libovolnou základní školu a na chlapeckých záchodcích se jistě pár hákových křížů najde, nejspíše ve společnosti kosočtverců a dalších malůvek. To neznamená, že české základní školy jsou plné neonacistů – to znamená, že nacistické symboly dnes mnoho lidí užívá jako obecně neslušné znamení, aniž sami chtějí nějak nacismus podporovat.
Jsem přesvědčen, že průměrný opilec, co provokativně zahajluje před hospodou, chce spíše urazit kolemjdoucí vulgárním gestem, než že by si hrál na politického aktivistu a chtěl je aktivně obracet na nacistický světonázor. Dopouští se tedy veřejného pohoršování, nikoli propagace nacismu. To samé platí pro turisty, kteří se fotí hajlujíce u bran koncentračního tábora. Dotyčný ***** nemá kouska vychování ani vkusu, ale v naprosté většině to není žádný neonacista, jen obyčejný ***** (laskavý čtenář doplní dle své úvahy).
Před nedávnem jeden český zpravodajský server zveřejnil rozhovor s průvodkyní turistů v Norimberku. Stěžovala si, jak musí autobusům amerických turistů vysvětlovat, že není vtipné hajlovat u pódia nacistického sjezdového kompexu. Tolik Američanů jsou nacisté? Samozřejmě ne; prostě se smiřme s tím, že mezi hajlováním a projevováním sympatií k nacismu není rovnítko.
Posouzení, co chtěl sdělit onen muž v zeleném na Václavském náměstí, je dosti obtížné. Na demonstraci prokazatelně byly osoby, které nacismus pokládají za špatný (viz zmiňovaný nazi-EU transparent), ale také byla na fotografiích zachycena dáma s hákovými kříži na krku, o jejíž motivaci – diplomaticky řečeno – lze spekulovat.
Z videozáznamů je patrné, že hajlující muž v zeleném stál obrácen k davu protidemonstrantů, kteří rušili nacionalistické shromáždění hlukem a pokřikem, že nacionalisté jsou fašisté. Z nacionalistické demonstrace se proti nim otočilo několik účastníků a udělali různá provokativní či urážlivá gesta vůči rušitelům, případně na ně pokřikovali. Je tedy docela dobře možné, že ono „strašné“ hajlování byla ve skutečnosti jen provokativní urážka adresovaná rušitelům v odpovědi na jejich skandování o údajných fašistech. V tom případě by o žádné vyjadřování sympatií k nacismu nešlo, podobně jako u oněch mladíků, co se propadli střechou a pak provokativně uráželi policisty.
Lze tedy uzavřít, že jednoduchá rovnice hajlování = trestný čin, jak se dá leckde dočíst, rozhodně neplatí.
Autor je advokát