Nedávno jeden deník zveřejnil pod titulkem „Cirkus na jednání Rady ČTK. Rozkoš bez rizika, ulevil si předseda nad estrádou kolegy“ svůj komentovaný výtah z rozhovoru v jiném deníku s Bc. Davidem Soukupem, který už asi tak tři čtvrtiny roku je členem této sestavy Rady ČTK (a někdy od začátku roku letošního se snaží předsedat jejím zasedáním, ale moc dobře mu to nejde – mírně a velice shovívavě řečeno). Bývá zvykem, že se v tuzemských médiích dá reagovat na ty články, co se někoho týkají. Zvolil jsem tedy standardní cestu a zaslal odpovídající glosu do redakce toho deníku podle analogie práva na odpověď podle tzv. tiskového zákona. Přičemž mediální právníci a šéfredaktoři vědí, že ten se vztahuje pouze na tzv. „printy“ a nikoli na jejich e-mutace, ani na e-deníky, takže v tom směru je to ze strany redakcí víceméně o rozměru & o přístupu v rámci bono mores a good will.
Nicméně ani v té zhruba týdenní lhůtě per analogiam z té redakce nebyla žádná odezva, takže v rámci pravidla dobrých mravů v profesionální branži lze teď připojit k uvedenému článku ohledně výroků pana bakaláře Soukupa několik faktických poznámek s věcně skutkovým sdělením i prostřednictvím jiné svobodné a nezávislé redakce, jíž není lhostejné ani to, co se v téhle společnosti a v tomhle státě (včetně mediální oblasti) děje, a to zejména poslední dobou. Upozornit na to je hlavně v zájmu veřejnosti. I pro objektivizaci informací o problematice, kterou pan bakalář Soukup (možná poněkud „take it easy“) otevřel asi dost riskantně (i z právního pohledu). A kdo tady už předem vyloučí, zda tím třeba neotevřel zároveň i tu pověstnou Pandořinu skříňku, z čehož by pak možná nemuselo mít moc radosti ani jeho okolí? Například to jeho v zákoně neukotvené předsednictvo? Nicméně, jak říkával přítel Karel Kryl (a jak by asi řekl i teď) „je to jeho pivo“ (tedy pivo pana Bc. Soukupa) a jak jsem k tomu vždycky dodával já – a „rozlitý“. Takže asi tak:
Zmíněný článek uvádí, že: David Soukup kritizuje své dva kolegy – Petra Žantovského a Pavla Foltána, že se nepřipravili na dvě videokonference ČTK vedené v časech koronaviru na dálku. David Soukup (zdá se už jakoby notoricky) rád kritizuje cokoli ohledně Žantovského a Foltána při jakékoliv příležitosti. Nicméně, ohledně tohoto Soukupova tvrzení je skutečnost (ostatně, jako už obvykle) poněkud jiná: Zmíněných zasedání na dálku (vulgo videokonferencí) jsme se nemuseli zúčastnit, takže jsme se na ně nemuseli ani připravit. Ostatně ona ta „videozasedání“ nebyla řádně připravena zejména ze strany těch, kdo jsou osobně za přípravu zasedání (včetně všech podkladů) běžně zodpovědní – což je předsedající a sekretariát Rady ČTK – a to pan Bc. Soukup už opomněl pro úplnost doplnit. Tato zasedání ve formě dotčených „videokonferencí“ totiž ve skutečnosti nemají žádnou právní relevanci a podle zákona jsou tzv. nicotná = jako by se nekonala. To možná původně Bc. Soukup & spol. nevěděli, nicméně já je na to už předem opakovaně písemně upozorňoval – jenže marně (jako i v jiných věcech) a dal jsem jim k tomu písemně i rozdílná stanoviska (k oběma těm videokonferencím), která však oni ignorovali – takže za to všechno (i v tomhle případě) převzali oni svou osobní zodpovědnost.
Ale to nebyly jediné chyby, jichž se Bc. Soukup dopustil v souvislosti s těmi videokonferencemi (i se svým samozvaným „předsednictvem“) – tam byla těch vad celá řada. Nicméně on právě touhle cestou menšího odporu (tj. kde do toho Foltán přímo nemohl mluvit) chtěl a zkusil prohlasovat si (tou svou hlasovací koalicí 5:2, popř. 5:1) rychle všechno možné, či spíše i nemožné. A jak si řekli, tak i udělali. Takže také za to tedy oni tehdy převzali svou osobní zodpovědnost. Ostatně pro úplnost (a komplexnější přesnou informovanost veřejnosti) nutno fakticky konstatovat i to, že tady po právu neplatí nic z toho, co si na těch dvou tzv. „videozasedáních“ ta hlasovací koalice Davida Soukupa & spol. urychleně protlačila (např. i včetně oněch změn Jednacího řádu, atd.) – na což jsem je rovněž předem písemně upozorňoval, a chtěl jsem to sdělit veřejnosti v rámci dvojice svých rozdílných stanovisek, která ale oni potom nezveřejnili.
Mimochodem, technická „kvalita“ přenosu těch dvou „videozasedání“ byla příšerná (diplomaticky řečeno) a už jenom ta zoufalá úroveň videopřenosu oné seance je právním důvodem dubiozity a neplatnosti takových akcí, nehledě i k dalším kolizím s platným právem. Ale o tom konkrétně a podrobněji až jindy, protože je to další velmi zajímavá problematika pro aktuální řešení. No, a ještě na okraj drobná poznámka k citátu Bc. Soukupa o těch dvou videokonferencích – pan kolega Petr Žantovský mi k tomu pak vyjádřil svůj výslovný podiv stručnou větou, že (David Soukup) lže a proč to dělá.
Inu, to já nevím, (to je asi otázka přímo na Bc. Soukupa), ale s kolegou Žantovským i v tomhle směru musím souhlasit. Protože má pravdu, předsedo.
Zmíněný článek cituje i další povzdech novopečeného funkcionáře: David Soukup dnes lituje nápadu, že by se jednání Rady ČTK měla streamovat. Zatímco jsem si na začátku myslel, že to zkulturní zasedání Rady ČTK, tak opak je pravdou. Například pan kolega Foltán to pravděpodobně bere jako prostředek k vlastní exhibici, protože se z toho zasedání snaží dělat cirkus… I v tomto ohledu je však skutečnost jiná, a to taková, že tím tzv. „streamováním“ (lépe řečeno tím videopřenosem průběhu schůze na webových stránkách ČTK) jakoby v motoricko automatickém stavu pan Bc. Soukup „kreativně“ navázal na (již dříve v Radě ČTK nedořešeně praktikované) audiozáznamy průběhu zasedání. Kdo ví, možná, že pan Bc. Soukup má nějakou ambici být jednou měsíčně jak se říká na těch „pár desítek minut slávy“ face to face objektivu nějaké, možná jakékoliv kamery. To je ostatně jeho problém (a je to jeho pivo). Já osobně tyhle ambice, ani tyhle problémy nemám – za tu dlouhou řadu desetiletí působení jak v profi branži umělecké, tak i mediální, jsem si kamer, mikrofonů, publika, apod. užil dosyta – no a tak s tím také mám spoustu osobních i profesionálních zkušeností.
Že ani tohle pan Bc. Soukup neví, to není můj problém (a zase – je to jeho pivo). Zkušený realista se nemůže blamovat, že zkulturní cokoli pouze technickou cestou – zde tedy audio- a videopřenosem / záznamem. Kultura není jen věcí pouhé formy – kultura je i věcí obsahu a mnoha dalších faktorů (a jejich harmonického vyvážení). Jistě součástí kultury v širším smyslu může být možná i cirkus pana Soukupa a další. Nicméně otázkou je potom např. i to „was heißt“ cirkus, že? A čí je to cirkus, že? A cui bono? Kdo je tu skutečně ten, kdo ty videopřenosy „bere jako vlastní exhibici“? Kdo to má zapotřebí? A tak dále. Potom ani není divu, že nyní Bc. Soukup už mluví o svém plánu ty videopřenosy ze schůzí Rady zrušit. No aby ne, když teď právě tudy může veřejnost na vlastní oči vidět, jak pan předsedající Soukup i s celým tím svým „předsednictvem“ a zbytkem hlasovací koalice nestíhá proceduru, zákony, logiku i argumentaci v rozpravě, atd. atd. atd. Vždyť normálním vlastníkům a uživatelům selského rozumu je přece i zde jasné, že takové manýry „předsednictva“ & spol. by možná leckdo leckde mohl označit rčením, že je to jako „ode zdi ke zdi“. Asi až na dno?
A konečně daný článek cituje i další perly z projevu Bc. Soukupa v dotčené problematice: „… Kolega Foltán je takový radní extremista, čím dál tím víc se radikalizuje. To zasedání je pro něj taková rozkoš bez rizika. A já, přestože řídím zasedání, nemám moc možností, jak ho usměrnit, nemohu mu jen tak odebrat slovo. Je volený Poslaneckou sněmovnou stejně jako já a kdybych mu násilně odebral slovo, tak bych bránil jeho demokratickému projevu. A to si nemůžu dovolit.“
Inu, je poněkud zvláštní (a svým způsobem jistě i pozoruhodné), že Bc. Soukup říká, že si něco nemůže dovolit, ale říká to až poté, co už si to dovolil. Protože on mi totiž v průběhu toho zasedání konaného v pondělí 20.07.2020 slovo skutečně odejmul – a to řekněme poněkud emotivně, ukvapeně, bezdůvodně, čili jen stěží odůvodnitelně.
Takže tím také naplnil i to, co přiznal – tedy že mi bránil v mém demokratickém projevu. V tomto jsem nucen klidně se s Bc. Soukupem ztotožnit, čili že tak skutečně na tom zasedání učinil. A nejen tam. Učinil tak i poté, když (v rozporu s platným právním rámcem) pak odmítl zveřejnit i má řádně podaná rozdílná stanoviska k dotčeným bodům zasedání, kiteré bylo v to pondělí 20. července 2020. A to už je ve svém souhrnu poloha zasluhující zvýšenou právní pozornost. Ale pan Bc. Soukup je štědrý, dokonce ještě štědřejší – tedy co se týče jasných nahrávek na smeč. Tak třeba s formulací, že „Foltán je takový radní extremista, čím dál tím víc se radikalizuje“. Tak to už je vážná věc – a parafrázováno s jakousi metaforou Bc. Soukupa – to už je taková rozkoš s rizikem. Tak už mám řadu impulsů, že lidé, co mě znají, prý čekají, co s tím udělám (prý nejlépe v odpovídající reakci příslušnou efektivní právní formou – až přijde čas).
Ono to možná zvenku tzv. z rychlíku třebas vypadá jako nějaká prkotina, jako nějaká ta interní žabomyší válka. Jenže opak je pravdou. Ta situace je vážná. Veřejnost – udržovaná už 30 let ve sladkém mámení – logicky nemůže být přesně a úplně „v obraze“. Bohužel, celá tahle věc není jasná ani tzv. „insiderům“ (neboli řadě lidí z branže, z politiky, ale i z okolí). A kdo je probudí, když ne veřejnost? A veřejnost – to jsme my: občané, voliči a daňoví poplatníci. Funkčnost toho systému je jasná jako facka. Ale aby ten systém dobře fungoval, tak musí mít fungující a přesnou a rychlou zpětnou vazbu. Když ji nemá, tak se sám destabilizuje a zkolabuje. A i to by mohl být něčí plán. Pozor na to. Není tu moc našinců, kteří vidí dovnitř toho problému, zároveň vidí i dopředu (včetně tzv. budoucnosti) a zároveň ještě mají v paměti, jak to bylo už od toho počátku, a ještě ke všemu jsou to systémoví a jiní analytici, kteří mají i schopnost syntézy do optimální formulace efektivní formule „jak z toho ven“.
Fachmanů zmíněných parametrů je tu málo. A ti oni o některých z nich vědí a mají je víceméně tzv. „rozpracované“. Jsou na to různé cesty a různé metody a různé metodiky. Příznivce z okolí těchto fachmanů lze obvykle docela dobře „zmáknout“ podvázáním v nějaké historicky osvědčené formě (inu, „lidi jsou lidi“, že), čímž se oslabí opora z fachmanova okolí. Některým z těch fachmanů taky lze nasadit nějakou vypolstrovanou ohlávku. Ale ty nezkrocené a zejména ty nezkrotitelné je nutné buď zastrašit, a když ani to nezabere, tak je nutné je umlčet a zneviditelnit, případně dehonestovat (nyní nejlíp mediálně) a pak to všechno svalit na ně, v podstatě lidově řečeno udělat z nich viníky, a pokud možno rovnou zločince.
Šmahem se to dneska dělá přes henten oný radikální extremismus – to je teďka v módě, na to teďka ty lidičky dole (zatím ještě) slyší. A je to. Inu, pat-matismus a jako vyšitý z učebnice VUMLu a podobných PŠM (vojenská zkratka pro politické školení mužstva).
Prevence už se dávno zanedbala. (Někdo konkrétní za to osobně může, ale o tom až potom.) A když se rychle neprovede akutní léčba, a to systémovým řešením, pak by možná mohlo přijít na stůl i stádium, kdy už nezbude nic, než invazivní zásah. Někdo by možná mohl říct radikální řez – avšak já to neřeknu, aby někdo zas neměl záminku mediálně poštěkávat, že ten Foltán se nám tady ještě víc a víc radikalizuje. Extrémista jeden! Řečeno s hláškou z filmu: „Ztrestejte ho! Je to rebel.“
Samozřejmě (a zejména v české kotlině) nelze ztrácet humor ani ve vážných situacích, i když časy jsou den ze dne složitější a kdekdo už ztrácí přehled málem až k reflexivní rezignaci. Při zachování správné míry odstupu a nadhledu lze relativně rychle získat přehled a vyhodnotit si celou situaci. Každá epidemie začíná velmi nenápadně, jakoby neviditelně, mimo rozlišovací schopnost její budoucí tzv. cílové skupiny. Nezřídka z jednoho místa. A ze zdánlivé prkotiny, jež by třeba v tu chvíli možná ani nestála za řeč té veřejnosti, která potom přinese oběti, že se pak nebude stačit divit. Nicméně v rámci toho celku – ještě je čas i na tu opožděnou prevenci. Ono jen stačí si uvědomit, že to, co zatím vypadá jako marginální problém jakéhosi rebela Foltána & Žantovského v jakési Radě ČTK, by kdykoliv mohlo tiše a latentně metastazovat a najednou celoplošně udeřit jako veřejný problém celé společnosti (zpravidla adekvátně nepřipravené).
Jestliže tu je dneska zcela reálně dvojnásobný veřejný funkcionář (člen zastupitelstva jednoho pražského obvodu a zároveň předseda Rady ČTK – čili zpravodajské agentury mající už 30 let monopolní vliv na to, co se veřejnost z médií dozví a jak, resp. co se vůbec nedozví, zejména ze zahraničí) a jestliže tento člověk v rámci výkonu své veřejné funkce obíhá několik médií (těch se značným zásahem do veřejnosti) a tam prohlásí o svém kolegovi z Rady ČTK, že ten kolega je extrémista, co se radikalizuje, pak je na pořadu dne mimo jiné i preventivní otázka, jestli by se totéž nemohlo stát i komukoliv jinému, a třeba i každému z vás.
Kdo vám zaručí, že ne? Kdo teď a tady vyloučí, že kdosi (kdy se mu zachce podle jeho potřeby – podobně jako v případě té Rady ČTK a prohlášení Bc. Soukupa) neoznačí kohokoliv z vás jako radikálního extremistu, a třeba jenom za to, že budete chtít, abyste v zaměstnání dostali za vykonanou práci mzdu, která vám podle pracovní smlouvy a zákoníku práce právem náleží, aby vaše děti měly co jíst a měly co na sebe a měly na vzdělání, rozvoj, atd. atd. atd. A když to zažalujete, tak vás opět označí za radikálního extremistu jen kvůli tomu, že chcete spravedlnost a vymahatelnost práva u soudu. A podobně by se vám to v tom hrůzném snu (?) mohlo stát kdykoliv kdekoliv třeba na úřadech, v obchodě při oprávněné reklamaci vad zboží, i na policii, když budete okradeni či nedejbůh jinak a třeba i násilně poškozeni kdovíkým kdovíodkud, atd. atd. atd.
A toho, komu se stane to bezpráví, to příkoří, ta škoda, ta újma – a kdo to bude chtít po právu řešit (čili kdo bude chtít a vyžadovat po odpovědných subjektech, aby platilo právo, aby se dodržovaly zákony a závazné normy), tak toho pak vyženou s nálepkou radikálního extrémisty?!? Tomu pak třeba zase dají cejch na kabát jako našim předkům?!? Tohle chcete? Já tedy ne! Už ani v tom nejhorším snu ne.