Neviditelný pes

POTRATY: Řešme příčiny, ne až následky

7.7.2022

V mediální bitvě o potraty se argumentuje vším možným, ale většinou se při tom zapomíná, že potrat je konečným článkem řetězu příčin a následků. Lidová moudrost praví, že kdo si u košile zapne první knoflík do špatné dírky, nikdy už tu košili pořádně nezapne. Pojďme si tedy probrat ten řetěz popořadě od prvního špatně zapnutého knoflíku.

Sex už dávno není žádné tabu. Naopak: jsou ho plné noviny, časopisy, filmy, televize, internet. Co není okořeněno patřičnou dávkou sexu, je dnes neprodejné. A už dávno to není artikl jen pro dospělé, tlačí se i do škol, ba i do předškolních zařízení. Děti jsou vybízeny k experimentování se svým pohlavím, ke zkoumání své genderové identity, ke hledání té pravé mezi čtyřiašedesáti a více možnými. Při hledání životního partnera či partnerky je samozřejmě nutné ověřit si i vzájemný sexuální soulad, aby to pak i v manželství jaksepatří klapalo, a čím více takových pokusů před definitivní volbou, tím větší je údajně šance na budoucí harmonické soužití.

Že i při nezávazných sexuální hrátkách může dojít k otěhotnění, zmiňuje se jen tak mimochodem, máme tu přece antikoncepci a v krajním případě i potrat, takže proč se nějak omezovat? Sexuální napětí, vydatně povzbuzované reklamou (sex je hned po drogách nejvýnosnějším byznysem), se musí někde vybít. Je to potřebné, je to zdravé, potlačování té přirozené potřeby je naopak škodlivé a nepřirozené, tak jen směle do toho, k čemu nějaká zdrženlivost a sebeovládání?

Tím prvním špatně zapnutým knoflíkem je většinou nezvládnutý chtíč: kdykoli se mi zachce sexu, musím ho dostat, mám na to právo. Takový krajně sobecký vztah k životu je logickým vyústěním liberální filozofie, která individuální svobodu staví nad zájem společnosti a vzájemné vztahy. Jenže ta ochotně doširoka otevřená stavidla pudovosti spouští dravý proud, jaký se dá stěží udržet ve vymezeném korytu. Najde si i cesty vysloveně nežádoucí a vymele si koryta nová, kde jsme to nečekali, takže nejeden z horlivých zastánců svobodného sexu se paradoxně stává nakonec jeho otrokem bez vlastní vůle a schopnosti odolat svodu a pokušení.

Posuňme se k dalšímu knoflíku, k těhotenství. Nechtěné těhotenství je přirozený, předvídatelný důsledek nezodpovědného sexu. Masově praktikovaný volný sex plodí masově nechtěná těhotenství a tudíž i masový tlak na potraty. Ta děsivě vysoká čísla se užívají často jako argument pro jejich nezbytnost, je to ale argumentace v kruhu: Protože je jich tolik, musí být legalizovány, jenže právě legalizace a snadná dostupnost vyhání ta čísla ještě výš. Zákazem se potraty samozřejmě nevymýtí, ale přinejmenším se výrazně omezí. (Zkuste si představit zlegalizování neomezené rychlosti na silnicích – co to asi udělá s počtem smrtelných nehod?) Stát, který má porodnost pouze 1,83 dítěte na jednu ženu (2021), si nemůže dovolit zbavovat se ročně 20.000 dětí, ledaže si sám naplánoval vyhynutí. Měl by naopak udělat maximum pro to, aby matky své děti donosily a vychovaly, nebo alespoň nabídly k adopci.

Plod v matčině děloze se od živě narozeného dítěte, jež stojí pod výslovnou ochranou zákona všude na světě, biologicky ničím neliší. Stačí mu pouze čas a přísun živin, aby se porodem kvalifikoval na nedotknutelnou lidskou bytost s nesporným právem na život, péči svých rodičů a ochranu státu. Ten rozdíl je čistě kvantitativní – závislost na péči a přísunu živin trvá i po porodu, byť v odlišné podobě, a dokonce mnohem déle než těch devět měsíců nitroděložního vývoje. Je to stále jeden a týž člověk, definovaný svou unikátní DNA od okamžiku oplození vajíčka. Ve snaze omluvit potrat bývá embryo bagatelizováno na „shluk buněk“ – ale co jiného je i každý dospělý člověk, než shluk buněk? To, co mu dává nezpochybnitelnou lidskou identitu a individualitu, je jeho jedinečná lidská DNA, vzniklá splynutím vajíčka a spermie a určující jeho konečnou podobu. Porod k ní už nic nepřidá, pouze přechod na samostatné dýchání a příjem živin ústy místo pupeční šňůrou. A je to právě rozdílnost DNA matky a plodu, která oblíbený slogan „moje tělo – moje volba“ odkazuje do říše bájí: plod není součástí matčina těla, neboť má odlišnou DNA. Pasažér také není součástí auta jenom proto, že právě sedí uvnitř.

Co ještě dodat závěrem k poslednímu knoflíku? Normálním zakončením těhotenství, pomineme-li samovolný potrat, je porod. Potrat uměle vyvolaný nebo provedený, ať už odborně nebo pokoutně, je vždycky násilným zásahem do matčina organismu a přirozeného procesu těhotenství, s rizikem závažných fyzických i psychických důsledků, a pro společnost je jednoznačnou ztrátou. Nechce-li už matka z jakýchkoli důvodů přírůstek do rodiny přijmout, je pro ni rozhodně zdravější a pro společnost prospěšnější dítě donosit a dát ho k adopci než je prostě usmrtit a pak si to případně do smrti vyčítat.

Snížení potratovosti, nesporně negativního společenského jevu, lze dosáhnout jedině snížením počtu nežádoucích těhotenství, tedy v první řadě sebekázní a omezením nezodpovědných sexuálních styků. To předpokládá soustavnou výchovu k sebeovládání a zdrženlivosti jakožto součást všeobecné kultury, přestat vnímat a nabízet potraty jako snadnou a každému zdarma dostupnou kompenzaci osobní nekázně a lehkomyslnosti, a když už prevence selhala, pak tedy všestranná podpora mateřství, aby zejména pro osamělé matky nebylo ekonomickou katastrofou. Potrat by měl místo běžného „zdravotního výkonu“ zůstat výjimečným řešením pro výjimečné případy. Jen tak můžeme jako národ prosperovat a vybřednout z morálního, demografického i sociálně-ekonomického úpadku.



zpět na článek