Neviditelný pes

OBCHOD S DĚTMI: Na cestě k zákazu náhradního mateřství

28.2.2024

„Mít děti už dávno není diktováno přírodou. Medicína a věda jsou schopny splnit téměř každé přání a umožnit téměř vše. Každý může mít dítě, má na něj dokonce takzvané právo – a je jedno, v jakém vztahu žije. Vše lze naplánovat a kontrolovat a zdá se, že je to bezpečné. To je samozřejmě iluze, ale naše společnost v ni věří. Reprodukční medicína a genetická diagnostika jsou jen symptomy převládajícího myšlení, které říká: Všechno je možné. Všechno je na prodej – tedy i vytoužené dítě.“

Stále více lidí hledá řešení problémů s plodností v náhradním (surogátním) mateřství. Většina evropských zemí situaci tiše toleruje, což má za následek pouze to, že jsou stále masivněji překračovány hranice, které by měly zůstat uzavřené, tvrdí různí odborníci a aktivisté. Jedním z mezinárodních pokusů na tyto „přešlapy“ poukázat, je kniha Towards the Abolition of Surrogate Motherhood, tedy Na cestě k zákazu náhradního mateřství.

Belgie, Dánsko, Německo a Nizozemsko jsou jen některé z evropských zemí, které usilují o regulaci náhradního mateřství. Absence právního rámce „nutí“ Evropany hledat pomoc v zemích, jako je Ukrajina a Gruzie, které se navíc po ruské invazi v roce 2022 zdají být méně bezpečné. V posledních měsících navíc různé celebrity získaly dítě právě skrze náhradní mateřství, což činí z věci žhavé téma a zvyšuje tlak na vlády.

„Náhradní mateřství není novým fenoménem“, tvrdí v knize japonská socioložka Yoshie Yanagihara a ukazuje, že početí dítěte mimo manželství bývalo ve východoasijských zemích, jako je Čína, Korea a Japonsko, zcela běžné. „Cílem těchto raných systémů smluvního těhotenství bylo získat dědice,“ uvádí. Ostatně, čtenář Bible si jistě také vybaví několik starozákonních příběhů.

O více než sedm set let později se však náhradní mateřství stalo celosvětovým obchodem, jehož tržní hodnota v roce 2022 dosáhne přibližně 14 miliard eur. Podle některých odhadů se má do roku 2032 zvýšit na 129 miliard.

Tyto trendy přiměly Mezinárodní koalici za zrušení náhradního mateřství (The International Coalition for the Abolition of Surrogate Motherhood, ICASM), která zastřešuje různá feministická hnutí, k vydání knihy, která jasně volá po zákazu této praxe. Kromě angličtiny vyšel už také italský, francouzský, španělský a německý překlad.

Kniha vyznívá jako výmluvné a ostré odmítnutí náhradního mateřství. Texty jsou o to cennější, že autorkami jsou ženy. Patnáct mezinárodních aktivistek a odbornic předkládá své argumenty. Z mnoha úhlů pohledu popisují zásadní porušování lidských práv, k němuž dochází při legalizaci náhradního mateřství, uvádějí řadu škod, které z toho vyplývají pro ženy i pro děti a odmítají neoliberální představy o tom, že komodifikace ženských těl, které jsme svědky, může někdy znamenat svobodu „volby“, kterou ženy činí.

Náhradní mateřství není svoboda

Náhradní mateřství není svoboda. Je to zločin. (…) Chceme lidskou důstojnost. Chceme ji pro nás všechny. Chceme ji pro ženy v Thajsku, Bangladéši a Mexiku i pro ženy, které se ještě nenarodily,“ horuje Gena Corea.

Yoshie Yanagihara ukazuje, jak byly feministické myšlenky překrouceny, aby rozšířily svobodu mužů a jejich práva na přístup k náhradnímu mateřství. Catherine Lynchová brojí proti náhradnímu mateřství jako vytváření dětí za výslovným účelem jejich odebrání matkám a popisuje tragické následky pro adoptované lidi. Laura Nuño Gómezová popisuje paradigma náhradního mateřství jako zónu bez etiky, v níž „je možné koupit cokoli, co je na prodej, pokud existuje dohoda dvou stran“.

Phyllis Cheslerová tvrdí, že komerční náhradní mateřství je „matricidní“, neboť „krájí biologické mateřství“ na dárkyni vajíčka, „gestační“ (kojící) matku a adoptivní matku.

Melissa Farleyová vyvrací mýtus o „volbě“ v náhradním mateřství a tvrdí, že v systému ovládaném muži a rasismem je vykořisťovatelský prodej žen v náhradním mateřství, stejně jako v prostituci, ze své podstaty škodlivý – bohaté ženy se nerozhodují, zda se stanou náhradními matkami nebo prostitutkami. „Nenašla jsem jedinou privilegovanou, bohatou náhradní matku. Možná je v tom někdy nějaký altruistický důvod, vůle pomoci bezdětným párům, ale peníze jsou vždy hlavním důvodem. Pokud slyšíte o „altruistickém“ náhradním mateřství, je to iluze.

Škodlivost nelze regulovat, protože by to znamenalo její rozšíření a univerzalizaci“, připomíná Silvia Guerini.

Hlavními editorkami jsou dlouholeté aktivistky proti náhradnímu mateřství, žijící ve Francii, Marie-Josèphe Devillers a Ana-Luana Stoicea-Deram. Spolu s nimi se na knize podílely Gena Corea, Renate Klein, Gary Powell, Rita Banerji, Marie-Josèphe Devillers, Laura Isabel Gómez García, Alexandra Clément-Saby, Taina Bien-Aimé, Silvia Guerini, Laura Nuño Gómez a Eva Maria Bachinger.

Hranice měly zůstat zavřené

Kniha je zřetelně psána z feministického pohledu; některé autorky se nevyhýbají používání feministického jazyka, což by mohlo konzervativnější čtenáře odradit. Sbírka esejů nicméně poskytuje jasný přehled sekulárních, tedy nenáboženských námitek proti náhradnímu mateřství. Každá z patnácti autorek předkládá vlastní argumentaci, vycházející z jejich vlastního znalostního zázemí. Vzhledem k feministickému pozadí knihy je logické, že mnoho autorů argumentuje z pohledu ženy, ale v knize se řeší i práva dítěte; několik autorek zdůrazňuje, že lidé nemají „právo na dítě“.

Mnozí zastánci náhradního mateřství hodně mluví o lidských právech, avšak zdá se, že si z nich vybírají jenom něco. Každé lidské právo musí být vždy v rovnováze s jinými lidskými právy. Zde je však právo na rodinu, právo na dítě, vykládáno jako absolutní právo. To je špatně, musí být omezeno kvůli právům dětí. Lidská práva mají sloužit na ochranu slabých, nikoliv pro obohacení silných. Je zřejmé, že v tomto případě jsou děti a náhradní matky slabší než dospělí klienti.

Kdo má oči, nemůže nevidět, že náhradní mateřství je v rozporu s Mezinárodní úmluvou o právech dítěte. Náhradní mateřství je proti důstojnosti žen. Náhradní mateřství je důkazem toho, že chceme mít všechno na prodej, píše např. rakouská novinářka Eva Maria Bachingerová a dodává: „Právo dítěte znát svůj původ je zcela ignorováno. Protože neexistují ani evropské, ani celosvětové registry dárců či náhradních rodičů, jsou děti odkázány na dobrou vůli soukromých klinik, zda se dozvědí o svých biologických rodičích.

Ke škodě věci kniha neobsahuje svědectví těch, kteří mají přímou zkušenost. Některé autorky k tomu podotýkají, že řada dětí narozených z náhradního mateřství je vzhledem k relativně „mladému odvětví“ příliš malých na to, aby se samy vyjádřily. Esej z pera „přímého účastníka“, ať již dítěte nebo náhradní matky, by knihu nepochybně posílila.

Anglický originál knihy je z roku 2021, přičemž svět náhradního mateřství se rychle mění, rok od roku je situace jiná, neb za pochodu se rodí a upravuje příslušná legislativa a s ní i samotná praxe. Kniha nicméně zaznamenává hlavní trendy a zachycuje aktuální obraz situace „na trhu“, a shromažďuje také hlavní „laické“ námitky proti této praxi. „Teorie i praxe“ jsou předmětem živých debat v řadě zemí, nicméně není zřejmě pochyb o tom, že trh bude růst.

Jedna ze spoluautorek, již zmíněná Eva Maria Bachingerová, vydala v roce 2015 vlastní knihu, obhajující v této věci „Jasné hranice“. O šest let později v tomto sborníku na stejné téma píše: „Už jsme překročili hranice, které měly zůstat zavřené.

Poskytl server Konzervativní noviny



zpět na článek