V posledním čase mě zaujal návrh zákona na zrušení koncesionářských poplatků z dílny brněnského senátora Richarda Svobody. Nedávno přijala horní komora PČR jeho návrh k další diskusi, a předmětným návrhem se tedy budou zabývat senátní výbory a také senátní mediální komise. ČT a ČRo by dle zmíněného návrhu samozřejmě nezůstaly bez finančních prostředků, výpadek se navrhuje nahradit mandatorním odvodem části výnosů (cca 3%) inkasa DPH na účet České televize a Českého rozhlasu.
Některý čtenář si možná řekne, že ČR má nyní závažnější problémy, než zda budeme platit pár korun za TV. Mně osobně roční úspora 2160 korun každé domácnosti řádně platící za TV a rozhlas, obzvláště s ohledem na probíhající hospodářskou krizi, tak zanedbatelnou nepřijde, ale to teď není nejpodstatnější.
Zaráží mě argumentace různých zastánců tv-poplatků, kteří neustále namítají, že jde o výrazný zásah do tzv. nezávislosti TV a rozhlasu .
Ohrožení nezávislosti se opravdu netřeba obávat. Je snad ohrožena nezávislost soudů, policie či veřejných škol tím, že jsou financovány ze státního rozpočtu? Proč bychom pak nezavedli zvláštní poplatek na správu soudů či na činnost ozbrojených složek? Čím je televize tak výjimečná, že si zaslouží zvláštní a velice drahý systém financování? Dodejme, že náklady na vybírání peněz rozhlasových a televizních poplatků jsou např. ve srovnání s náklady na správu daní trojnásobně vyšší!
V této souvislosti se mi jeví důležité zmínit, že polští poslanci minulý týden schválili zrušení poplatků za veřejnoprávní rozhlas a televizi. Od roku 2010 bude Polsko náklady na jejich provoz platit ze státního rozpočtu. Jak jsem již naznačil výše, toto je správná cesta i pro ČR.
Nicméně co je dle mého soudu ještě závažnější – většina lidí již necítí reálnou potřebu „veřejné služby“, kterou jim „Vaše-naše ČT“ za jejich peníze nabízí. Uvědomme si, že se jedná o poplatek, nikoliv o daň. A pojmovým znakem poplatku je - narozdíl od daně - určité proti-plnění. Položme si také jinou důležitou otázku: opravdu musí ČT (totéž se týká analogicky i ČRo) vysílat na tolika kanálech? Projdeme-li si program našich nyní čtyř veřejnoprávních kanálů, narazíme na spoustu plevelných pořadů, které nemají s opravdovou veřejnoprávností pranic společného. Proč někomu brát peníze pod pohrůžkou veřejného násilného donucení, když nebude chtít přispět na pořady typu: Game page – magazín o počítačových hrách Okouzlení I-VIII - italská sága z prostředí římské soukromé (nikoliv tedy veřejné či dokonce veřejnoprávní) kliniky nebo Česká pokerová tour a desítky dalších podobných.
Proč se má ocitnout koncesionářův majetek v exekuci, když bude trvale odepírat zaplacení poplatku? Poplatku, ze kterého se platí např. seriál Sex ve městě, který je jinde ve světě vysílán na komerčních kanálech. V krajním případě pokud by občan bránil svůj exekuovaný majetek násilím, by mohl na místo „Sexu ve městě“ sledovat Sex za mřížemi. Pro veřejnoprávního Boha proč? Očividně by pro veřejnou službu, plně stačil jeden kanál! O nepotřebnosti čtyř kanálů svědčí i četné reprízy drtivé většiny pořadů.
Myslím, že velice zajímavým experimentem by bylo zakódovat veřejnoprávní kanály, a následně tak skutečně objektivně zjistit, kolik občanů by si je dobrovolně zaplatilo. Politici a televizní pracovníci by byli velice překvapeni, jak málo občanů by kódovací poplatek uhradilo .
Efektivní by také bylo sloučení ČT a ČRo do jedné právnické osoby, ale to je již námět na další samostatný komentář.
Autor je vysokoškolský pedagog