Neviditelný Pes

MÉDIA: Kdo nekritizuje Trumpa, není IN

20.2.2017

Česká verze titulku by mohla znít „Kdo nekritizuje Zemana, není Čech, hop hop hop“, ale zpět k tématu. Není snad dne, abychom se nedozvěděli něco nepříjemného, dehonestujícího či přímo odsouzeníhodného na adresu Donalda Trumpa. A pokud se něco takového nenajde, vytvoří se alespoň patřičný titulek, který negativní atmosféru řádně naladí.

Například při teroristickém útoku nedávno v Kanadě jsme se dočetli, že vraždil příznivec Trumpa. Když jsem si položil vedle sebe titulky v médiích v prvním měsíci prezidentského působení Trumpa a jeho předchůdce Obamy, byl rozdíl v přístupu sdělovacích prostředků viditelný zcela zřetelně.

Diví se pak ještě někdo lidem, že nevěří médiím, která svého neoblíbeného a nepreferovaného kandidáta po volbách vykresluje tímto dalmatinským (černobílým) způsobem? Já tedy nikoliv.

O klasickém hájení prvních sto dnů v nové funkci nemůže být ani řeč. Trump nedostal ani sto minut. Východiska jsou přitom prostá. Pokud by neplnil svoje volební sliby a program, byl by populista, který pro hlasy řekne a slíbí před volbami cokoliv.

Když svoje teze a vize naopak naplňuje, je zase nacionalista a xenofob. Šance je nulová, karty jsou rozdány – Trump neuspěje, protože prostě uspět nesmí. Tečka. Neříkám přitom, že občas kritickému pohledu na jeho osobu on sám nepomáhá svými necitlivými výroky, chováním a reakcemi.

Jediné, čeho se ovšem docílí tímto jednostranným mediálním tlakem a pak všemi těmi současnými aktivitami vůči Trumpovi je precedens pro budoucí zpochybňování, respektive neakceptování výsledků svobodných voleb.

Odteď kdokoliv, kdykoliv a kdekoliv vyhraje volby, jeho výsledek může být různými způsoby relativizován. Může se najít jakákoliv skupina lidí, která se s tím prostě a jednoduše nesmíří.

Demokracie dostala a dostává nařezáno. Začalo to Brexitem, pokračuje to zvolením Trumpa. Jsem zvědav na reakce všech současných obhájců aktuálních protestů, aktivistů, takzvaných ochránců lidských práv, jak budou tytéž protesty hodnotit, když vyhraje jejich favorit. V překladu do češtiny – když vyhraje ten „správný“ kandidát.

Jak by asi vypadaly reakce na nesouhlasné a protestní akce s volbou třeba Merkelové, samozřejmě pokud by vyhrála volby a pokud by vůbec někdo protestoval. Ono to totiž není zcela automatické, jak se ukazuje aktuálně na příkladu Rakouska. Tam sice v opakovaných prezidentských volbách prohrál „populista“, takže vyhrál ten „správný“ klasický politik, ale nevšiml jsem si žádných zásadních zpochybňování či demonstrací.

Je to vlastně škoda, chtěl bych vidět ta hodnocení, titulky v médiích a komentáře politologů, sociologů a dalších ...logů. Zatím to totiž vypadá tak, že příznivci „populistů, radikálů a nacionalistů“, respektují výsledky voleb a jsou většími demokraty, než aktivisti, kteří se tak rádi pasují do role těch tolerantnějších a demokratičtějších z nás.

Zkrátka a dobře, odteď se už nebude moci říkat, má-li to být zcela fér, má-li to být spravedlivé a vyvážené, že se někdo nesmířil s výsledky voleb v momentě, kdy po volbách pokračuje v aktivitách jinak typických pro volební kampaně. Proč se to nebude moci říkat? Jednoduše proto, že se současné protesty a aktivity proti Trumpovi popisují jako spontánní reakce a uplatnění demokratického nesouhlasu s jeho zvolením, potažmo s jeho politikou.

Konzistentně to tedy bude platit pro reakce na výsledky jakýchkoliv budoucích voleb. Nemáme-li ovšem souhlasit s tezí, že tu existuje jakási elita, která ví lépe než my, obyčejní voliči, co je pro nás dobré a kdo je naším správným a vhodným reprezentantem. A když už nic jiného nezabírá, esem v rukávě „ryzích demokratů“ je argument, že přece i Hitler vyhrál ve volbách. Na to už pak nemá smysl reagovat.

Novinky.cz, 16.2.2017



zpět na článek