Kdo čte pravidelně sobotní vydání Deníku, pravděpodobně nepřehlédne Sobotník Lídy Rakušanové. Schéma příspěvků této dlouholeté harcovnice RFE (Svobodné Evropy) je celkem jednoduché. Jedná se o otevřené dopisy nějaké osobě nebo skupině osob, které paní Rakušanová buď chválí, nebo jim spílá a poučuje je. Ne že bych Sobotník četl pravidelně, některá „témata“ ale stojí zato.
Konkrétně otevřený dopis paní Merkelové z 10. října 2014, kde paní Rakušanová smeká klobouk před její odvahou. Konstatuje, že ona je dneska na globální politické scéně jediná osobnost, která je v krizových dobách schopna převzít odpovědnost a prokázat morální vůdčí kvality. To mě konsternovalo. I když její věta o vstřebávání statisíců, ne-li milionů muslimů na stejném místě o týden dříve mě také pěkně vyděsila. Závěrečná zmínka o Nobelově ceně míru pro kancléřku je podle mě sice absurdní, ale vzhledem k tomu, kdo všechno už v minulosti tuto cenu obdržel, je to v podstatě jedno. Nobelova cena míru už dnes nemá žádnou váhu.
Po několika týdnech se v Sobotníku 12. prosince 2014 objevil další otevřený dopis německé kancléřce. Možná to bude vypadat, že se opakuji, ale nemůžu si pomoct. Byl jsem otevřeným dopisem Lídy Rakušanové spolkové kancléřce opět konsternován.
Paní Rakušanová píše, že podle amerického týdeníku Time je kancléřka osobností, která letos nejvíce ovlivnila dění ve světě. A to ať už šlo o krizi eura kvůli Řecku, o reakci na Putinovy výboje proti Ukrajině nebo o uprchlíky zaplavující Evropu a především její zem. Té toho prý naložila víc, než by se odvážily všechny špičky světové politiky dohromady. Dále píše, že svým legendárním prohlášením „Dokážeme to“ strhla na svou stranu, jak to stojí v odůvodnění redakce časopisu, který vybírá nejvlivnější osobnosti světa už skoro 80 let, i většinu obyvatel Německa.
Osobnost roku časopisu Time je každoročně udělované ocenění americkéhočasopisuTime pro osobu, pár, skupinu, myšlenku, místo či stroj, který „v lepším či horším ... nejvíce ovlivnil události daného roku.“ A z uvedeného seznamu všech „oceněných“ od roku 1927 je zajímavé vybrat několik známých osobností. Vedle jmen jako M. Gándhí (1930), F. D. Roosevelt (1932, 1934, 1941), W. Churchill (1940, 1949), D. D. Eisenhower (1944, 1959), další američtí prezidenti jako např. B. Obama (2012), královna Alžběta II (1952), tří papežové, V. Putin (2007) a mnozí další najdeme v seznamu také jména jako Adolf Hitler (1938) a Josef V. Stalin (1939, 1942).
A s tím vším já v podstatě souhlasím. Ano, spolková kancléřka podle mě skutečně vloni nejvíce ovlivnila dění ve světě. Ano, spolková kancléřka skutečně naložila své zemi víc, než by se odvážily všechny špičky světové politiky dohromady. Ano, spolková kancléřka svým prohlášením „Dokážeme to“ strhla na svou stranu většinu obyvatel Německa.
Zásadní otázkou ale je, komu tím prospěla? A tady se naše názory diametrálně rozcházejí. Na rozdíl od paní Rakušanové se domnívám, že tímto svým jednáním paní kancléřka Merkelová ovlivnila dění ve světě a zejména v Evropě velmi negativně, významně přispěla k hrozící tragédii Evropy.
Ke konstatováním paní Rakušanové se nutně ale nabízejí také otázky. Která osobnost a ve kterém roce nejvíce ovlivnila ve dvacátém století dění ve světě? Která osobnost skutečně naložila své zemi víc, než by se odvážily všechny špičky světové politiky dohromady? Která osobnost skutečně strhla na svou stranu i většinu obyvatel? A ve které zemi to bylo?
Odpovědět si může každý sám.
V závěru otevřeného dopisu vyjadřuje Lída Rakušanová obavu, že paní Merkelová zdaleka nemá vyhráno, a upozorňuje ji na pořekadlo, že dobrými úmysly bývá dlážděná cesta do pekel. Ale hned vzápětí vyjadřuje naději, že to snad nebude případ paní kancléřky.
V Sobotníku Lídy Rakušanové dne 9. ledna 2015 se objevil další otevřený dopis paní Merkelové, již třetí. Paní Rakušanová píše, že jsou to čtyři týdny, co popřála spolkové kancléřce, aby se na ni nevztahovalo úsloví, že dobrými úmysly bývá dlážděna cesta do pekel. Píše jí, že teď, po silvestrovské noci, se ale přesně tohle v jejím případě stalo. „Tohle Vám neodpustí. Jako kancléřka jste, obávám se, skončila.“
První otevřený dopis spolkové kancléřce byl vysloveně oslavný, druhý byl již o něco vlažnější a ve třetím Lída Rakušanová „hodila“ spolkovou kancléřku Angelu Merkelovou rovnou přes palubu.
Nevěřím, že se paní Rakušanová zbláznila. Ale pokud to myslí vážně, je to ještě horší.
Buď si „myje“ ruce, nebo je v jejích dopisech skrytá ironie. Pokud ano, potom tak dokonale, jako v článku Dynamický život od Ferdinanda Peroutky. Tam ji totiž také nemohu najít.