aneb Když se pravda pojme kreativně
Městský soud v Praze řešil před časem poněkud „žumpoidní“ spor mezi Parlamentními listy a portálem Forum 24. ČT o jeho závěrech informovala tak, že vložila soudu do „úst“ výroky, které nepronesl, a ty, které vyslovil, zkreslila.
V čem dezinterpretace rozsudku spočívá, není tak těžké odhalit. Stačí si jen přečíst jeho plné znění (zde) a porovnat s příslušným článkem na webu ČT (zde). Než si však konkrétně ukážeme ty nejmarkantnější rozdíly mezi oběma texty a co všechno si ČT vycucala z prstu, podívejme se do rozsudku a seznamme se s tím, o co ve skutečnosti ve sporu šlo a jak dospěl soud ke svým závěrům.
Společnost OUR MEDIA provozující portál Parlamentní listy zažalovala společnost 1. FORUM 24 jako provozovatele portálu Forum 24 a jeho redaktorku Johanu Hovorkovou za zveřejnění článku (zde) s názvem: „Problémem senátora Valenty není jen střet zájmů, ale ruská žumpa jménem Parlamentní listy“. Vadilo jí velmi expresívní pojetí textu a některé urážlivé formulace jako například tato: „Je to prostě provozovatel té nejhnusnější ruské žumpy na českém internetu, která se výrazně podílí na prohlubujícím se rozvratu české společnosti...“, nebo tato: „Jedná se o asociální médium, které na sebe váže všechny odpůrce polistopadové demokracie a frustrované příznivce někdejší zločinecké diktatury.“.
Parlamentní listy (pro jednoduchost titulujme účastníky sporu názvy jejich portálů) se dožadovaly u soudu omluvy za poškození své pověsti. Soud však jejich žalobě nevyhověl. Podle něj ji Forum 24 nepoškodilo, protože se ve svém článku opíralo o texty na Parlamentních listech zveřejněné a o obdobná veřejně dostupná vyjádření jiných autorů. Ty si tak dle soudu svoji pověst vytvořily jednak samy publikovanými články, a jednak se na jejím utváření spolupodíleli i jiní autoři tím, že o nich šířili své názory.
Ohledně použití expresivních výrazů soud konstatoval, že inkriminovaný článek na Forum 24 je psán obdobně (nevymáchaným) způsobem, s jakým je možné se setkat i na Parlamentních listech. Takže i v tomto případě byla již jeho pověst jako média nešetřícího vulgarismy vytvořena a článkem paní Hovorkové nemohla utrpět. Pokud tento závěr zobecníme, tak tím dle mého názoru soud vlastně říká, že ten, kdo expresivní výrazy používá, nemůže být překvapen tím, když je jimi také titulován. A tak by se nemělo divit ani Forum 24, pokud jej na základě článku paní Hovorkové někdo označí výrazem obvykle užívaným pro odpadní jímku. Při hodnocení míry vulgarity obou portálů lze pak konstatovat, že platí ono příznačné „jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet“...
Je důležité si uvědomit, že soud se ve svém dokazování zabýval výhradně pověstí Parlamentních listů a tím, zda ji článek paní Hovorkové poškodil. Pověst přitom definuje jako: „...to, co si o určitém subjektu myslí ostatní, nikoli to, jak o sobě uvažuje onen subjekt sám.“ Je tedy dána subjektivním vnímáním, a nikoliv objektivní skutečností. Soud tedy zkoumal to, zda byl portál vnímán už před uveřejněním článku jako medium šířícím „proruskou propagandu, dezinformace a manipulace“, ale vůbec se nezabýval tím, jestli „proruskou propagandu, dezinformace a manipulace“ skutečně šíří.
A jak závěry soudu interpretovala ve svém článku ČT? Tak nějak po svém. Už jeho titulek „Praktiky Parlamentních listů podle rozsudku soudu: Démonizace, manipulace a apel na strach“ zavání manipulací. Působí totiž dojmem, že jde citaci soudu, ale ve skutečnosti se jedná o shrnutí obsahu jednoho z důkazů předloženého portálem Forum 24. Jde konkrétně o „Analýzu manipulativních technik na vybraných českých serverech“. Soud o ní konstatuje toto: „Za manipulativní techniky autoři označili svalování viny, fabulaci, nálepkování, apel na strach, názor autora ve zpravodajství, realativizaci, démonizaci, manipulativní video či obrázek. Tyto techniky objevili i u Parlamentních listů...“ Takže zatímco v titulku k článku na webu ČT se píše, že podle soudu jsou praktikami Parlamentních listů„Démonizace, manipulace a apel na strach“, ve skutečnosti soud jen shrnuje to, co o technikách Parlamentních listů píší autoři zmiňované „analýzy“.
K této „analýze“ se váže ještě jedna nepravda, kterou ČT v článku uvádí. Jde o tuto větu: „Soud dále přijal jako důkaz i předloženou analýzu Masarykovy univerzity, ve které autoři zkoumali manipulativní techniky na vybraných českých serverech.“ Jaká je realita? „Analýza“ uvedena jako jeden z důkazů sice je, ovšem soud se na ni ve zdůvodnění svého rozhodnutí vůbec neodvolává. V bodě 39 totiž píše: „Lze tedy shrnout, že obsahem i formou článků, které v Parlamentních listech publikuje, si žalobkyně vytvořila pověst, která byla prokázána listinami uvedenými v bodech 24 až 28.“ Ona „analýza“ je ovšem uvedena v bodě 29.
U té „analýzy“ se ještě na chvíli zastavme. Když si ji člověk prostuduje pozorně (zde), zjistí, že nejde o nic jiného než o jakousi „inventuru“ manipulativních metod využívaných na portálech označených už předem jako dezinformační. Ovšem bez provedení stejné „inventury“ na webech, které za dezinformační považovány nejsou, a vzájemného porovnání výsledků se její vypovídací schopnost blíží v limitě nule. Teprve na základě tohoto pohledu by totiž bylo možno ty, u kterých bude v porovnání s ostatními nadužívání těchto praktik identifikováno, označit jako manipulativní a s přihlédnutím k jejich penetraci mediálního trhu i jako potenciálně nebezpečné. Takhle se však celá ta „analýza“ scvrkla jen na hledání příběhu, kterým její autoři odůvodnili již předem deklarovaný výsledek. Takový postup má ovšem k serióznosti hodně daleko. A podle mého názoru je to i důvod, proč se soud na „analýzu“ při dokazování neodvolával. Bylo mu zřejmě žinantní brát vážně něco tak odfláknutého a tendenčního.
Ale zpět k článku ČT. Kromě výše zmiňovaných prohřešků se jeho autor dopouští manipulace také vytrháváním vět z kontextu. Třeba v této pasáži: „Šířit lži a dezinformace je nebezpečné. Právem na svobodu projevu by se šíření lží a dezinformací zaštiťovat nemělo,“ píše se mimo jiné v nepravomocném rozsudku pražského městského soudu“. Když si však přečteme celou pasáž, ze které je text vytržen, zjistíme, že má podstatně širší vyznění než to, které nám servíruje ČT. Posuďte ostatně sami: „Soud se zcela ztotožňuje s názorem, že šířit lži a dezinformace je nebezpečné. Právem na svobodu projevu by se šíření lží a dezinformací zaštiťovat nemělo. Současně je však přesvědčen o tom, že obdobně nebezpečné je vzájemné paušální osočování jednotlivých médií z šíření dezinformací.“ Jinak řečeno, oba portály by měly „zklidnit hormon“ a trochu ubrat ze vzájemného nálepkování. A autor článku zamlčel fakt, že soud vycinkal budku i webu Forum 24.
O ČT řada lidí míní, že jde o médium manipulativní, že šíří nepravdivé a zkreslené informace a jiné že zamlčuje, že je jednostranně zaměřené a podobně. Někdy se objeví konkrétní příklady toto mínění podporující (zde, zde, zde, nebo nechvalně proslulá propalestinská propaganda na Déčku zde), ovšem většinou jde jen o obecná vyjádření reflektující především pocity jejich autorů. To, jak zkresleně ČT informovala o sporu mezi portály Parlamentní listy a Forum 24, je tak dalším z příkladů „kreativního“ zacházení ČT s fakty. Byť není rozhodně něčím, co by hýbalo naší mediální scénou, lze jej považovat za další kamínek do mozaiky toho, že svoje poslání informovat veřejnost pravdivě a objektivně chápe ČT poněkud svérázně.
V těchto dnech a týdnech jsme svědky přestřelky kolem volby nových členů Rady ČT a snahy kádrovat některé navržené kandidáty. V tomto sporu stojí na jedné straně ti, co se snaží zakonzervovat stávající stav a zaštiťují se nutností ochránit ČT jako „nezávislého“ média a místa, kde se říká pravda. A na druhé pak ti, kteří cítí, že na Kavčích horách je vzduch hodně zatuchlý a chce to tam pořádně provětrat, aby odtamtud mohla pravda zaznívat. Vzhledem k výše uvedenému soudím, že udělat tam pořádný průvan by nebylo od věci...
Převzato z blogu se souhlasem autorky